Hudba je provází po celý život. Před jednatřiceti lety Petr Šturma založil kapelu Švihadlo, která přišla s naprosto odlišným stylem. S reggae. V začátcích nebylo jednoduché získat někoho, kdo by tento žánr chtěl hrát. Tak do skupiny přivedl i svou budoucí (dnes bývalou) manželku Marii.

Není divu, že oba synové zdědili hudební vlohy. Především pak syn Hynek, který s kapelou Kočky neberem pokračuje v rodinné tradici a na Boleslavsku mají pověst těch největších hvězd. Koneckonců i cenu Boleslavský Otík získali už poněkolikáté.

Co vás k hudbě přivedlo?

Petr Šturma: K hudbě mě pravděpodobně přivedl otec, který měl doma magnetofon a stále něco poslouchal, takže už odmalička jsem muzice propadl. Později jsem začal chodit na kytaru do hudebky.

Proč jste si jako skupina vybrali tady a především tehdy relativně neobvyklý žánr?

Petr Šturma: To byla v podstatě náhoda. Jednou jsem v rádiu uslyšel hrát reggae a ohromně mě to zaujalo. Tak jsem začal pátrat, co je to za žánr, a okamžitě jsem uvažoval o tom, že bych tohle chtěl také hrát. V té době to tady pomalu nikdo ani neznal. Chvíli mi i trvalo, než jsem našel spoluhráče. Postupem času jsme se to naučili.

Jak jste se jako kapela dali dohromady?

Petr Šturma: Předtím jsem ještě hrál s jinými kapelami. Ty jsem se třeba snažil do toho reggae uvrtat, ale nevyšlo mi to, takže jsem si později založil svou kapelu. Mělo to postupný vývoj. Nejprve jsme byli jenom tři, to se ještě ani tomu stylu reggae moc nepodobalo. Lidé přicházeli, odcházeli, sestava kapely se různě obměňovala. Nedá se tedy úplně říct, jak dlouho to trvalo.

Nikde jsem se nedočetla, jak vznikl název Švihadlo.

Petr Šturma: To právě vůbec nevíme. To vymyslel náš tehdejší bubeník. Mně se to ani moc nelíbí, ale teď se s tím už nedá nic dělat. Občas jsem v rozhovorech říkal, že jsme Švihadlo proto, protože jsem tenkrát měl takovou hezkou zelenou kytaru. Nemám proto žádné rozumné vysvětlení.

Vaše rodina, to jsou vlastně všechno hudebníci.

Další z mých synů hraje na piano, moje bývalá žena je součástí skupiny. Reggae s námi z počátku nechtěl nikdo hrát, tak jsme si tehdy přivedli svoje přítelkyně a Maruška zůstala v kapele dodnes.

Loni jste oslavili 30 let od vzniku kapely. Jak probíhaly oslavy?

Petr Šturma: Měli jsme v Lucerna baru speciální koncert, vydali jsme CD, best of k těm třiceti letům.

V čem byste řekl, že tkví to kouzlo třicetiletého působení?

Petr Šturma: Ta hudba. Pořád nás to baví. Lidé v kapele se stále obměňují, zdaleka nejsme v té původní sestavě. Ale baví nás hrát. Když vymyslíme písničku, která se líbí nám, líbí se i lidem, tak je to fajn.

Co osobně považujete za svůj hudební úspěch?

Petr Šturma: Hodně lidí nám říká, že je úspěch právě to, že jsme tak dlouho vydrželi. Vydali jsme pět cédéček, objeli jsme celou republiku, na Slovensko jezdíme, různě po Evropě, hráli jsme i v Číně. Pro nás je to koníček, nikdy jsme se tím neživili. Nedá se vypíchnout jeden úspěch, máme radost, když se povede koncert, když vyjde deska.

Jak se vám podařilo zahrát si v Číně?

Petr Šturma: Vystoupili jsme tam v roce 2000. Měsíc jsme tam hráli. Žila tam jedna Češka, která nás poslouchala a v Čechách chodila na naše koncerty. V té době si tam nějaký businessman otvíral klub. Mnoho kapel tam neexistovalo, tak pozvali nás.

Jaké mají v Číně publikum?

Petr Šturma: No, jak to říci… Oni jsou trošku jiní. Bylo to celé takové zvláštní, to se nedá moc popsat, je potřeba to zažít.

Plánujete v nejbližší době nějaký koncert, nové CD?

Petr Šturma: Od půlky srpna do poloviny září hrajeme na festivalech. Pak nastává takový standardní běh, na podzim začnou koncerty v klubech. Novou desku jsme chtěli vydat letos na podzim, nicméně to nějak nestíháme. Nebudu tedy říkat, kdy vyjde, ale připravujeme ji.

Vzpomenete si na zážitek z koncertu, kdy se vám něco nepovedlo?

Petr Šturma: Taky se to občas stane, ale to většinou není publikovatelné. Někdy to souvisí s alkoholem. Ale když děláme společný rozhovor, tak mám jednu historku. Když bylo Hynkovi pět let, tak jsem ho s sebou vzal na festival do Trutnova. (Hynek: Ach jo.) Večer jsem ho dal spát do stanu a stále jsem mu opakoval, že kdyby se ztratil, přeci jenom tam bylo hodně lidí, tak mě vždycky najde v zákulisí. Mě tam znají, tak se na mě zeptáš. Někdy v jednu ránu po mně sháňka. Hynek tam přišel jenom v bílých slipech do zákulisí a od té doby lidé, co se u toho angažují, říkají, kolik tomu klukovi v těch bílých slipech je?

Vy jste zmínil, že se hudbou neživíte.

Petr Šturma: Ano. Já jsem stavební projektant. Projektuji všechno, od průmyslových projektů až po rodinné domy.

Máte ještě jiný koníček krom hudby?

Petr Šturma: Kolo. Jezdím pořád na kole, i po světě. Každý rok v únoru vyrážíme s kamarádem někam, kde je teplo. Byli jsme na Jamajce, Kostarice, Kolumbii, letos jsme navštívili Nepál.

Hynku, vy hrajete na klávesy, že? Proč jste nezvolil kytaru?

Hynek Šturma: To já nevím. To táta mě přihlásil na klávesy.

Petr Šturma: Ale ty sis o to řekl. Starší syn chodí také na piano.

Hynek Šturma: Na kytaru bych se rád naučil, ale proč jsem si vybral klávesy, to už dneska vážně netuším.

V čem byste řekli, že jste si podobní?

Petr Šturma: Oba máme stejně rádi pořádek.

Hynek Šturma: V tomhle si zrovna podobní nejsme. Spoustu vlastností máme stejných.

V čem jste naopak odlišní?

Hynek Šturma: Například tím vztahem k pořádku. Pak hlavně účesem.

Také vaše kapela hraje naprosto jiný styl?

Hynek Šturma: Ano. Ze začátku jsme hráli punk, i když tátova skupina taky začínala jako punkáči. Nyní se ubíráme k takové tvrdší hudbě.

Kdy jste se poprvé začal zajímat o muziku?

Hynek Šturma: Asi v 7 letech. To jsem začínal hrát na piano. Určitě mě v tomhle směru ovlivnil táta, chtěl jsem do kapely.

Když už jsme u vaší kapely, odkud se vzal název Kočky neberem?

Hynek Šturma: V té době jsem tam ještě nehrál. Ale tehdy byli jediná chlapecká kapela a zkoušeli s Milanem Klipcem. Došlo na první koncert, neměli název, tak jim pan Klipec vymyslel Kočky neberem.

Po kolika letech jste se zapojil do kapely?

Hynek Šturma: Po dvou letech. Dostal jsem se tam přes mého učitele klavíru, kterým byl právě Klipec. Zavolal mi, že by jedna kapela potřebovala klávesáka. Tenkrát jsem tam přišel ještě se zlomenou rukou, tak jsem nemohl pořádně hrát, ale už jsem zůstal.

Kočky neberem letos oslaví deset let svého působení. Chystáte oslavu?

Hynek Šturma: Plánujeme desetiletý koncert v Boleslavi. Ještě to ovšem není všechno stoprocentně potvrzené, postupně to dáváme dohromady. Myslím, že to bude zajímavé.

Prozradíte nějakou nepovedenou akci?

Hynek Šturma: Existují historky, které se staly mimo koncerty, ale ty publikovatelné nejsou. Než jdeme hrát, tak se snažíme vše zkontrolovat, abychom se později případným trapasům vyhnuli. Byl ale jednou takový koncert na zámku Stránov, kdy jsme se před vystoupením tolik nehlídali. Následně pak zpěvák začínal zpívat jinou písničku, než my jsme začali hrát a zároveň kytarista hrál jinou než já. To se vážně nepovedlo.

Publikum to poznalo?

Ne.

Co byl pro vás největší zážitek v hudbě?

Hynek Šturma: Byla to vítězství v různých soutěžích, koncerty na větších festivalech, jako byl třeba Sázava fest, nebo když jsme předskakovali populární české kapele Mig 21.

Zahráli jste si někdy spolu?

Hynek Šturma: Asi dvě léta jsem dělal záskoky ve Švihadle. Hrálo se mi s nimi sice celkem dobře, ale trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se to naučil. Nemají tam totiž úplně jednoduché klávesové party.

Neplánujete nějaký společný hudební projekt?

Hynek: Zatím ne. Na koncertech jsme se potkali asi dvakrát, ale společně ne.

Petr Šturma: Oni jsou strašně nafoukaní.

Hynku, jste nafoukaní?

Jsme.

AUTOR: MARKÉTA HORÁKOVÁ