Proč právě tento titul?
Zaujala mě představa, že každá země, kterou bude Phileas Fogg projíždět, bude charakterizována nějakou písní typickou pro danou zemi. Případně písní, která se bude svým obsahem vázat k dané zemi nebo k národu, obývajícímu ono místo. To byl první nápad, který jsem dostal, když jsem si přečetl seznam možných titulů. Proto jsem celou věc koncipoval jako hudební férii, která se skládá především ze zpěvních nebo tanečních čísel. Příběh vyprávíme celkem lakonickým způsobem. Hlavní záminkou pro představení byla hudební dramaturgie, která přestaví mnoho žánrů a hudebních stylů.

Máte rád verneovky?
Verne byl samozřejmě ve své době fenomén, protože svět byl opravdu neprobádaný, v mnoha ohledech neznámý. Když jsem teď Verneovu Cestu kolem světa četl, bavilo mě, jak si libuje v popisech jednotlivých zemí, zvláště jak popisuje Indii. Je to na jednu stranu velmi naivní představa, na druhou stranu je vidět, že si s tím dal práci, ale že vycházel z bedekrů, knížek a dalších dokumentů. Objevují se tam krásné nesmysly, například když projížděli indickou džunglí, pronásledovali je tam vlci a medvědi. To je roztomilé. Verne jako tvůrce dobrodružných románů byl ale úžasný. Navíc jsem až teď, když jsem se znovu věnoval jeho románu, zjistil, že to byl také velice vtipný, ironický autor.

Jak dlouho trvala příprava scénáře a co následovalo?
Svůj scénář jsem za pomoci kolegy Martina Vačkáře připravoval docela dlouho dopředu. Klíčovou fází bylo samozřejmě vybírání muziky, abych naplnil svou původní ideu. A pak přišel důležitý okamžik: 23. ledna jsem svolal zásadní výrobní poradu svého týmu. Protože 23. ledna bylo přesně 80 dní před premiérou a já jsem si řekl, že to číslo je magické, 80 dní před premiérou začala cesta, která se skončila 12. dubna premiérou.

Ondřej HAvelka

Jak se vám pracuje v Mladé Boleslavi?
Skvěle, to divadlo je krásné, dělám tady už potřetí. Protože mé zkušenosti z předchozích dvou inscenací byly velmi pozitivní, přijal jsem i tuto třetí nabídku a mám mladoboleslavské divadlo rád. Jsou tady příjemní lidé. Dokonce bych řekl, že díky kvalitě divadla bych zcela vygumoval těch 45 kilometrů od Prahy a považoval bych to za jedno z pražských divadel.

Je velký rozdíl pracovat v Praze a mimo ni?
Rozdíl vlastně není. Vždycky záleží jenom jak si lidé, kteří vstoupí do týmu připravující inscenaci, začnou rozumět, jak na sebe slyší a jak si jsou sympatičtí. Řekl bych, že jediným rozdílem je ta hodina cesty z Prahy na zkoušku a hodina cesty do Prahy ze zkoušky. To je fakt dost únavné.

Je pro vás při režijní práci výhodou, že jste hodně dlouho sám hrál?
Samozřejmě, že zkušenosti, které člověk nabyl jako herec, může velmi dobře uplatnit při režisérské práci.

Kdyby se dalo cestovat v čase, podíval byste se do jiné doby, nebo vám vyhovuje ta současná?
Kdybych měl na tu otázku odpovědět očima dítěte a případně romantika, bylo by samozřejmě příjemné a vzrušující navštívit některé epochy, které jsou pro mne zajímavé, ale vzhledem k mému věku a jisté skepsi, která přichází s poznáním věcí, samozřejmě vím, že ty doby, na které vzpomínáme s nostalgií, měly i své stinné stránky. Takže bych zůstal v současnosti. Ta má své stinné stránky taky, ale aspoň se v nich člověk částečně orientuje.

A kterou ze zemí, do které zavede diváky divadelní představení, byste rád projel?
No, upřímně řečeno, mít ty prostředky, co Phileas Fogg, tak bych cestu kolem světa podstoupil, protože on cestoval někdy ve spěchu a hekticky, ale v zásadě vždycky první třídou.

Poslední dobou se na plátnech kin neobjevujete, vyhýbáte se herectví záměrně, nebo byste se nějaké zajímavé role ujal?
Zcela záměrně jsem vypustil herectví a chopil se šance režírovat, myslím si, že to ve mně dřímalo už od mých studentských let, když jsem své spolužáky ve škole často vedl při kolektivních úkolech, které jsme dostávali při studiu herectví, vlastně už ve mně ta režisérská profese tehdy byla. Takže to beru jako přirozený vývoj a jsem spokojen.

Ondřej HAvelka

Ale hudbu neopouštíte…
No právě, to je ta věc, že naše koncerty s Melody Makers jsou hodně divadelní, je to show, která není jenom o hudbě, ale o připravených číslech, které ještě provázím mluveným slovem, komunikuji s publikem. Jako performer se dostatečně vyžiji právě při koncertech Melody Makers.

Máte dvě děti, měly v době dospívání v oblibě jiný hudební styl než vy, nebo jste se názorově nerozcházeli?
Lehce vás opravím, mám čtyři děti. Ale k vaší otázce. Když se dítě dostává do puberty a pokud má dar hudebního talentu, samozřejmě vnímá, co se děje okolo něho. Takže i mé děti vnímaly různé styly, ale kupodivu mě překvapilo, že právě Rozálie po dlouhé éře obliby španělského flamenca najednou začala tančit swing a začala jej i zpívat. To bylo celkem nečekané, ale pravděpodobně věcí přirozeného vývoje.

A starší syn?
U Vojty také, začal hrát na kytaru a věnovat se spíš rockové muzice, ale ve chvíli, kdy jsem ho obsadil do jedné inscenace, do Mužů v ofsajdu, a řekl mu, že tam bude hrát i swingové věci, byl nucen naučit se jazzové akordy, které jsou úplně jiné než ty běžné. Zaujalo ho to natolik, že získal velkou zručnost a dneska už často dokonce doprovází i jiné a je oslovován jako swingový doprovodný kytarista. Myslím, že je to přirozená věc, která se vyvinula z jeho zájmu o muziku.

Máte radost, že jdou ve vašich šlépějích?
Mám radost, dneska jsme dokonce zkoušeli jedno takové broadwayské číslo, které bude v té inscenaci, a jde jim to pěkně.

Co byste z Cesty kolem světa vypíchnul, co by diváci měli vědět?
Jeden z nejdůležitějších stavebních kamenů té inscenace je scénografie, kterou vytvořil Kamil Bělohlávek. Chtěl jsem, aby to byla proměnlivá scéna, která by asociovala různé dopravní prostředky. Takže to zadání bylo docela jednoduché, protože jsem mu řekl, ať udělá scénu, která se bude proměňovat ve vlak, parní loď, balón, a pak jsem ho trošku možná i nečekaně zaskočil, protože jsem chtěl také slona. Phileas Fogg je totiž v jednu chvíli nucen cestovat indickou džunglí na slonu. Takže se to zdálo obtížné, ale nakonec musím říct, že Kamil Bělohlávek zaskočil mě. Takže slon bude.

Ondřej Havelka

Podělíte se o své plány do budoucna?
Jedna z podstatných věcí, která se také v tomto období udála, bylo, že jsme obnovili inscenaci, kterou jsme také hrávali v mladoboleslavském divadle, Zločin v Posázavském Pacifiku. Ta inscenace teď asi tři roky dřímala a mnoho lidí se nás ptalo, jestli to ještě dáváme a budeme hrát, protože si ji hodně oblíbili. Tak jsme řekli, že to zkusíme a udělali jsme znovuzrození inscenace a budeme ji dále hrát.