Organizované včelaření na Mladoboleslavsku slaví letos sto let.

Okresní organizace Českého svazu včelařů při této příležitosti pořádá v prostorách Státního okresního archivu na hradě výstavu určenou široké veřejnosti. Ta potrvá po celý listopad.

O včelaření jsme hovořili s Ladislavem Pouškem.


Předpokládám, že včelaři jsou lidé, kteří mají domek a zahradu.
Většinou to tak je. Někteří ale bydlí v paneláku a u rodičů nebo na chalupě mají včely. Z boleslavských včelařů to tak dělá zhruba polovina.

Najde se v místní organizaci někdo, kdo by včelařil v panelovém domě?
Ne. Známe pouze jednoho pána z Prahy, který má včely na balkóně nebo na střeše. A má velké výnosy medu. Nikdo v okolí mu totiž nekonkuruje.

Existují stále kočovné úly?
Dříve to bylo běžné, ale kvůli šíření nemocí to veterináři nedoporučují. Měli jsme jednoho takového člena z Bakova, ale ten už u nás není.

Co dnes vede lidi k tomu, aby se z nich stali včelaři?
Včelaření je vlastně hobby. Aby se tím člověk uživil, musel by mít stovky včelstev.

Jaký byl letos pro včelaře rok?
Špatný. Jsme závislí na počasí. Osmdesát procent dělá počasí a dvacet procent práce včelaře. Lidé si rychlý nástup jara pochvalovali. My ale potřebujeme, aby včely na jaře zesílily. Jaro přišlo naráz, všechno rozkvetlo a za tři týdny to bylo pryč. Včely nebyly dost silné a nestihly obletět všechny květy.