Režisér a umělecký šéf Městského divadla Pavel Khek čekal od komorní inscenace Novecento pohodové zkoušení. Jeden herec, jeden pianista a 35 stran vyšperkovaného textu od italského spisovatele Alessandra Baricca. Na začátku to jako žádná velká dřina nevypadalo. Nyní, jen pár hodin před premiérou, však Khek uznává: „Byla to porce. Nevím proč, ale dalo mi to zabrat víc, než zkoušení o deseti lidech."

V příběhu o geniálním pianistovi, který se narodil na lodi a nikdy z ní během svého života nevystoupil, zazáří Radim Madeja, herec, který teprve nedávno vyměnil angažmá v Mostě za Mladou Boleslav. Ne však jako onen pianista. Jako všichni ostatní, kteří do jeho strhujícího životního příběhu zasáhli.

Slováci byli drazí, a tak Khek hru nazkoušel sám

Pavel Khek a dramaturgyně Lenka Smrčková se s Novecentem seznámili v podání slovenského Divadla v podpalubí před dvěma lety na jednom odborném kurzu. Umělecký šéf tehdy zatoužil po tom pozvat Slováky do Boleslavi. Jenže byli příliš drazí. A tak inscenaci sám nazkoušel.

Inscenace má v tuto chvíli po dvou veřejných generálkách a podle informací Boleslavského deníku byly reakce zcela nadšené. Smích, slzy, napětí, všechny emoce, které s sebou život přináší.

„Je obrovský nezvyk mít diváky tak blízko, že jim vidíte do obličeje. Člověk je pořád sleduje a říká si: Hele, ona už zívá. Jé, to je blbý," směje se Madeja. Podle jeho slov ale bylo nejtěžší naučit se hospodařit s energií, aby mu vydržela po celou dobu více než dvouhodinového představení.

Khek navíc Madeju vyšle mezi diváky ještě před třetím zvoněním, podobně jako když nechával Petra Mikesku ve Faustovi a Markétce na jevišti, i když probíhala přestávka a ostatní herci šli například večeřet. Madeja bude hosty usazovat na místa podle palubních vstupenek jako člen lodního personálu.

Přestože chuť do práce tvůrcům vydržela až do konce zkoušení a ze zaoceánského parníku se nestala ponorka, museli si od textu na nějakou dobu odpočinout. K tomu jim posloužily Vánoce. Ale ne všem. Radim Madeja strávil v dramatickém monologu celé svátky. Výsledek? Když dnes procitne, začíná celý text v hlavě znovu a znovu odříkávat. Zároveň po Novém roce však přišel na scénu a obsáhlé repliky znal dokonale.

Spekulace: divadlo dva roky po sobě získalo Thálii…

„Takhle se hraje Rachmaninoff," poznamenal prý během zkoušení Jakub Šafr, jeden z nejlepších českých jazzových pianistů a pedagog na Pražské konzervatoři, který je se svou hudbou Madejovi v inscenaci partnerem. „Už to, že se člověk naučí všechny tóny dlouhé skladby zpaměti, je bravura. To, že k tomu ještě přidá výraz, je znak virtuozity."

Radim Madeja souhlasí, že zkoušení bylo náročné. Všechny postavy, které hraje, ani nedokáže spočítat. Každou chvíli je to někdo jiný. Stejně jako oceán se neustále mění nálada scény, tempo vyprávění, postavy. A jediný herec to všechno musí zastat. Jakub Šafr jako pianista za celé dvě hodiny pronese všeho všudy jednu větu.

„Nechci chválit dne před večerem, ale je to zážitek. Nechci, aby to slyšel Radim, ale divadlo získalo dva roky po sobě Thálii. A výkon má opět takovou úroveň," láká Pavel Khek.

Přestože intenzivní práce stála všechny tvůrce mnoho úsilí, vypadá to, že divadlo bude v podobných velmi komorních projektech na malé scéně pokračovat. Khek s Mikeskou uvažují o cyklu, kde by mohla dostat prostor boleslavská rodačka Adina Mandlová nebo jiné výrazné ženské postavy českých dějin.

Naše první dojmy z nové inscenace naleznete v pondělním vydání Deníku.