Herečku a choreografku Svatavu Milkovou snad není třeba mladoboleslavským divadelním divákům představovat. Od 1. května je tato sympatická herečka členem ansámblu Městského divadla.

Otázka číslo jedna, co vy a angažmá v Mladé Boleslavi. Překvapilo vás, potěšilo vás, usilovala jste o něj?
Potěšilo mě to velmi, protože už delší dobu jsem po něm toužila. Tady v divadle už jsem pár věcí dělala a musím říct, že jsem se s místními skvěle sžila. Dlouhou dobu jsem té zprávě odmítala uvěřit, člověk přece nikdy neví, co se může stát. Až do podpisu smlouvy jsem tedy radši nepropadala radosti a doufala.

Před získáním angažmá jste v Mladé Boleslavi hostovala poměrně dlouho.
Myslím, že už jsou to nějaké dvě nebo tři sezony. Doufala jsem, že se to někdy podaří, ale jak jistě víte, divadla se právě netopí v penězích. O to radši jsem, že se podařilo najít dostatek prostředků na úvazek pro dalšího herce.

Pro vás ale angažmá tady nebude tím prvním, že?
To ne, hned po škole, tedy v roce 2008, jsem nastoupila na dva a půl roku do kladenského divadla. Potom, co tam mé angažmá skončilo, jsem byla na volné noze.

Spolupráci s Boleslaví jste navázala přes Pavla Kheka a Petra Mikesku?
Vlastně ano. Znali jsme se trochu už ze školy. Kluci ale studovali režii a dramaturgii na Katedře činoherního divadla DAMU a já byla na herectví na Katedře alternativního a loutkového divadla. Spíš jsme se jen vídali. Pavel Khek pak dělal v Kladně Dona Juana a mě obsadil jako Elvíru. Poznali jsme se lépe a začali jsme spolupracovat dlouhodobě.

Jaká byla vaše první práce v Městském divadle?
Choreografie pro Fausta a Markétku a rovnou tohle byla úžasná práce, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat. Herci si skvěle sedli, napojili se na sebe a čarovná muzika Václava Kořínka to ještě podpořila.
Do Fausta jste pak naskočila i herecky, že?
To bylo jen párkrát, když odsud odešla Verunka Kubařová. Pokaždé to byly hrozné nervy, ale stály za to. A pak následovaly Nebezpečné vztahy, Dr. Jekyll & Mr. Hyde, Kdo je tady ředitel, Cantervillské strašidlo a teď poslední Úplné zatmění.

Kde jinde kromě Boleslavi vás mohou diváci vidět?
S divadlem Anfas Petra Mikesky jsme před dvěma lety udělali Evžena Oněgina, který se hraje zejména pro střední školy. Dnes jsme odehráli snad šedesátou osmou reprízu a i ti mladší diváci to berou hezky. S Anfasem jsme v prosinci uvedli také Manon Lescaut. Dále hraju v Divadle ABC v Bedřich Smetana: The Greatest Hits, České Vánoce a Sto roků samoty.

Na závěr se vás musím zeptat, jak to máte s bubnováním. Show vaší bubenické skupiny mohli vidět diváci třeba na divadelním galavečeru.
Když jsem byla menší, chtěla jsem hrát na bicí, ale k tomu nikdy nedošlo. Místo toho jsem začala hrát na saxofon. Přes kamarády jsem se dostala k bubenické skupině Barrel Battery, která hraje sambu batucadu, což je hrozně energická věc. Protože jsem odmala stepovala, nějaké cítění rytmu mám. Když mi pak před dvěma lety nabídli, abych se k nim přidala, kývla jsem, že to zkusím. Když hrajeme někde třeba v rámci plesu, kde už jsou lidi v náladě, a roztančí je to, je to paráda.