Mušketýři tentokrát zakotvili na nádvoří bělského zámku a nejen dospělí herci, ale i ti dětští zvládli své role perfektně. „Dětské postavy ztvárnily děti z našeho dětského kroužku, takže na divadelní provoz a trochu toho drilu jsou zvyklí. Chlapec je malý Štefan Greguš, syn Portose, který je také zvyklý vystupovat s šermířskou skupinou Mordýři.

Principál Divadýlka se svěřil také s historkou, protože ty přece k divadlu a herectví neodmyslitelně patří. A i když nesouvisí s představením v Bělé, je vážně zábavná. „Jednu historku bych měl. Vloni premiéra na Housce. Stavíme, všechno klape a kolega Martin Weiss koukne do tamní kašny a říká, že v té kašně je snad zlaťák, rozhodl se pro něj sáhnout, ale nedosáhl. A já nadšený, dobrá trochu i chamtivý, že já jistě dosáhnu, letím, jdu po obrubě kašny. Náhle smyk, nohy mi ujely směr kašna a z výšky 185 centimetrů a váhou 120 kilo jdu k zemi a to tak nešťastně, že plnou vahou na stehno pravé nohy. Rána, spousta sprostých slov, slzy v očích, bolest jak prase. Dodneška cítím, jak stehenní kost zavibrovala. Do jara jsem na tom stehně měl prohlubeň. Ale aby mi to nebylo líto - Martin tam nakonec sáhl - a ten zlaťák byl čokoládový!“ končil vyprávění Matoušek s úsměvem.

A co bude po Mušketýrech? „Plánů je. Například Falstaf a nebo Asterix a Obelix. Ovšem nejdřív to budu muset napsat. Uvidíme. Zeptejte se mě příští léto, to už na tom budu dělat,“ dodal principál.

Petra Ondráčková