Kombinace hudební retro komedie a trampského prostředí vytvořila divácky atraktivní podívanou, která baví diváky nejen v Mladé Boleslavi, ale také v partnerském divadle Kalich.
Místo režiséra inscenace Ondřeje Havelky, který se kvůli koncertu se svými Melody Makers nemohl Galavečera zúčastnit, přišel na pódium převzít cenu Martin Vačkář, dramaturg inscenace.
Po skončení ceremonie jsme si v hučícím foyer divadla stihli chvilku popovídat.

Zločin v Posázavském Pacifiku není vaše první spolupráce s Ondřejem Havelkou, že?
S Ondřejem Havelkou spolupracujeme už od konce osmdesátých let. Myslím, že to bylo v devadesátém roce, kdy jsme dělali na první společné inscenaci. Jednalo se o představení Tenhleten Manhattan v Redutě, což bylo pásmo scének podle Woodyho Allena doprovázené muzikou. Jeho úspěch nás inspiroval k představení Má férová Josefína, které jsme nazkoušeli v karlínském Hudebním divadle. Následovaly drobnější útvary. Hudební pohádky na audio kazetách nebo televizní komické výstupy. Ondřej pak dostal z mladoboleslavského divadla nabídku, jestli by nechtěl dělat Poláčkovy Muže v offsidu.

Jak na práci na Mužích v offsidu vzpomínáte?
Bylo to nádherné. Krásná práce. Místní herci jsou skvělí, je to bezvadný soubor.

Kde se zrodila myšlenka udělat Zločin v Posázavském Pacifiku?
Po Saturninovi v divadle ABC, který následoval po Mužích v offsidu, jsme si říkali, že by to chtělo ještě něco do třetice. Ondřej byl pro a navrhnul udělat hru z předválečného trampského prostředí. Dobové písničky jsou nádherné a dnes zcela nevyužité. Hledal jsem, co by se dalo zdramatizovat, ale protože jsem na nic nenarazil, tak jsem si příběh, který se nakonec realizoval, vymyslel. Ondřej to udělal samozřejmě nádherně. Jeho poetika je nesmírně půvabná.

Muži v offsidu a Zločin v Posázavském Pacifiku tvoří volný diptich. Nechystá se jeho rozšíření?
Já bych rád. Ondřej jistě také, ale dostal nabídku na film, takže v tuto chvíli pracuje na jeho přípravě. Natočit hraný film je totiž jeho velkým snem. Je výborným režisérem hudebních filmových dokumentů nebo hudebních klipů z toho jeho retro prostředí, ale hraného filmu se zatím nedočkal.

Takže divadelní spolupráce je zatím v nedohlednu?
Domluvili jsme se, že já zatím připravím scénář pro Ondřejův další film. Hrozně mě to mrzí, ale další společné divadlo tím pádem zatím nechystáme. Mrzí mě to dvojnásob, protože s místními herci se tak dobře pracuje. Když něco vymýšlím, tak už s konkrétní představou některých herců. Určitě v budoucnu Ondřeje k další divadelní spolupráci přemluvím.

Jak vůbec došlo k tomu, že v představení spolu vystupují herci místního souboru s herci Studia Y?
Zločin v Posázavském Pacifiku je koprodukce mezi místním divadlem a pražským divadlem Kalich. Kalich chtěl, ve vší úctě k místnímu souboru, do představení nějaké známé osobnosti, aby bylo představení atraktivnější. Boba Klepla objevil Ondřej vlastně v Mé férové Josefíně, kde hrál postavu režiséra. S rolí dalšího režiséra jsme jej oslovili i pro Zločin. S Jarkou Kretschmerovou, která je naprosto fenomenální herečka i zpěvačka, dělal Ondřej dlouho v Ypsilonce.

Nepanovala během práce mezi herci rivalita? Přece jen oblast versus proslulé pražské divadlo?
Herci problém neměli. Problém byl v tom, že se představení zkoušelo v Praze ve zkušebně Kalichu. Od začátku se muselo alternovat, protože Bob i Jarka jsou nesmírně vytížení. Nakonec všechno dobře dopadlo. Akorát v místním divadle najednou kvůli nemoci vybouchl Ota Jirák, který měl alternovat roli režiséra. Následně se rozhodl, že ukončí kariéru. To bylo minulý týden a v roli režiséra tady zaskakovala Anča Polívková. Během představení měla scénář v ruce, což si z pozice režiséra mohla dovolit, a všechno dobře dopadlo.

Jezdíte se ještě dívat na představení, nebo už je necháváte svému osudu?
Rád se někdy přijedu podívat. Záleží na čase. Jezdíme sem i se ženou, která pracuje jako choreografka a podílela se také na Mužích v offsidu. Máme ale malou dceru, takže to vždycky nevyjde. Ondřej také rád občas vyrazí na kontrolu, ale herci už mají představení zažité a jsou báječní.

Zločin v Posázavském Pacifiku se vám tedy neokouká?
To představení je půvabné. Má to poetiku, humor. Sice jsem tu hru napsal, ale způsob, jak herci z dvojrozměrného textu vytvoří něco třírozměrného, mě naprosto okouzluje.