Je úžasné, že tento, letos osmdesátník, absolvuje během letošního listopadu 28 koncertů a přesto vydrží s dechem. Jeho trumpeta zní rytmicky naléhavě, v baladách zase jemně.

V nepřerušované šňůře do přestávky, a pak v rychlém sledu i po přestávce, si přítomní vychutnali skladby již  známé i zcela nové. Po každém nástrojovém sóle zněl sálem potlesk, jak je již v jazzu tradicí.

Laco je plodným skladatelem a tak většinou prezentoval své kompozice: Chlupatý had, Pišta, Flea, To My Mother, Blb, Tuturila, Banány, Mozambique aj.

Již několik let je členem Celuly basový kytarista „šaman“ Michael Krásný. Jeho šestistrunná basová kytara je české výroby (Aleš Vychodil). V rychlém tempu, při funky skladbách, střídá na strunách obvyklé prstové vybrnkávání s efektním palcovým slappingem. Také si zazpíval - v kompozici Leona Russella A Song For You – jinak ale vícekrát scatoval.

Dlouholetým bubeníkem Celuly je Lacův syn Vaico. Perfektně držel rytmus. Laco má vždy ve své Celule vynikající muzikanty. Vyhledává i mezi mladými. Asi rok již obsluhuje klávesy mladík Jan Uvira, který přes svůj chlapecký vzhled hrál skvěle na dvou manuálech (Nord a Yamaha), jako zkušený matador. Představil také svou kompozici Feeling The Monster.

Úspěch Lacovy Celuly tkví v chytlavých  melodických nápadech jeho skladeb, v aranžích používá časté stoptimy a tím se pořád něco děje, posluchač se nemá čas nudit.

Na svém kontě má Laco asi 25 vydaných alb. Ty nejúspěšnější hitovky se na albech v různých variantách opakují (jiní spoluhráči, studiové či live snímky) např. Banány, Mozambique, balada Bennyho Golsona - I Remember Clifford. Tři poslední alba z let 2014 až 2016 si hodně fanoušků o přestávce zakoupilo. Také Michael Krásný prodával jedno své album, nahrané v New Yorku.

Dva večery, o které se postaral boleslavský Netradiční spolek, byly vrchovatě naplněny výtečným melodickým i rytmickým jazzem.

Text Rudolf T. Kulka