Stačil křížek na krku jedné z hereček a rázem bylo kvůli sérii fotografií z představení a sociálním sítím zaděláno na skandál. Přehlédnutelná drobnost? Pro nás Čechy jistě, pro ortodoxní Židy ovšem do očí bijící nedostatek. Tvůrci nejnovější inscenace Městského divadla, která má dnes večer premiéru, museli takových drobností odladit desítky. Zkoušet světově proslulou hru o postavení ženy v ortodoxní židovské společnosti by se bez znalostí zkrátka neobešlo.

Mikve je lázeň, do které se chodí Židovky rituálně očišťovat. Celý proces má přesně stanovená pravidla, na která dohlíží lázeňská. Přestože tato instituce může působit archaicky, existuje bez výraznějších změn již po tisíce let.

„Byl jsem se podívat v pražské mikve, kudy mě provedl rabín a lázeňská. Jsou to poměrně luxusní denní lázně," přibližuje svou návštěvu v Praze, kde je nejbližší mikve, Petr Mikeska, režisér.

Přípravy inscenace z prostředí, které je pro většinu z nás náročné pochopit, však rozhodně neskončily výlety po židovských památkách. „Sledovali jsme filmy, četli knihy, absolvovali jsme přednášku odborníka na Izrael a dokonce jsme i každé postavě ze hry vymysleli detailní životopis," vyjmenovává režisér, kterému herečky po osmi týdnech společné práce neřeknou jinak než Mikveska.

Nová dramatická hra nabízí obrovskou příležitost osmi herečkám, z nichž každá bude představovat jiný typ, jiné náboženské zázemí, jiný sociální původ, jiné problémy.

Rodinná pospolitost a domácí násilí, láska i domluvené sňatky, rigidní víra a volnomyšlenkářství, toho všeho se Mikve dotýká. Diváky čeká ve specifickém prostředí, které zbavuje postavy každodenních masek, vhled do pozoruhodné kultury utvářené božími zákony, jež jsou nad zákony světskými.

Mikve však nebyla výzvou jen pro herečky, které čekají i velmi intimní výstupy. Realizace rituálního bazénu naplněného vodou, jenž je nezbytnou součástí scény, dala dost práce také technikům. Nakonec se nikdo nepropadl a nádrž vydržela testování. O to se ostatně postaral jako první sám režisér, který do chladné vody vstoupil. „Myslel jsem si, že to půjde vydržet. Ale nedalo se to. Museli jsme pořídit ohřívadlo. Sice jsem z toho herečkám nechtěl dělat nějaké spa, aby jim ve vodě bylo dobře a aby tam usínaly, ale bez něj se to skutečně nedalo," podotýká režisér.

Již dnes večer uvidí první diváci Karolinu Frydeckou jako lázeňskou Šošanu, Svatavu Milkovou jako její mladší kolegyni Širu, Alenu Bazalovou v roli veselé Esti, Ivanu Nováčkovou jako bohatou Chedvu, Hanu Marii Marouškovou v roli nevěsty Tehíly, Lucii Matouškovou jako popovou zpěvačku Miki, Evu Reiterovou v roli přísné Hindi a hostující Veroniku Soumarovou jako mladičkou Eliševu.

Jediným mužem, jenž bude symbolicky zastupovat mužský element a bude protipólem této jinak ryze ženské energie, bude Petr Prokeš, jenž hru doprovodí hrou na klarinet.

Přestože je ještě před premiérou, diváky už lze nyní nalákat na intenzivní herectví, které z dostupných ukázek přímo čiší. Syrovost, s jakou autorka svět současné ženy v Izraeli vykreslila, se už projevila i na jevišti.

Po několikerém zkoušení výstupu, v němž Hindi Evy Reiterové omdlí, herečka nevstala z podlahy. Skutečně ztratila vědomí. „To omdlévání jsme opakovali několikrát, pak jsme jeli znovu celou hru a já se pořádně nestihla ani napít. Podle doktora šlo o kombinaci únavy a předýchání," říká herečka, kterou kolegyně probíhaly replikami, jež ve hře skutečně zaznívají.

A jak vnímá režisér fakt, že autorka hry Hadar Galron přiletěla z Izraele na premiéru? „Zažívám to vlastně poprvé. Ono u Shakespeara to tak úplně nečekáte. Děsím se, že uděláme nějaké hrozné faux pas. A to určitě uděláme," uzavírá Mikeska.