Už několik let proplouvá českými scénami vlna adaptací filmu. V pátek dorazila také do Městského divadla Mladá Boleslav. Jeho umělecký šéf Pavel Khek převedl na jeviště snímek režiséra Larse von Triera Kdo je tady ředitel?

Zápletka zůstává stejná: V dánské počítačové firmě musí důležitou smlouvu podepsat ředitel. Ten ale není k dosažení, proto najme jeho zástupce Ravn ke krátkému výstupu herce Kristoffera. Jenže úkol se protáhne a divadelník musí šéfovat ve společnosti, o níž nic neví, divným lidem, se kterými si údajně vyměnil řadu emailů.

Trierův film je založen na minimalismu. Stěžejní je dialog, herci podehrávají, kamera působí amatérsky a střih nahodile. Jemný absurdní humor pramení nejčastěji z okolností a svérázných reakcí postav. Režisér Khek proto musel při přenosu na jeviště udělat mnoho úprav.

Výrazně zasáhl v případě hudby, když cituje z filmů a televize. Dominantní prostor dostala znělka ze seriálu The IT Crowd, ale dojde i na Osobního strážce, Psycho či třeba Růžového pantera. Diváky bude bavit poznávat úryvky, které navíc v kontextu pobaví. Je spíš výjimkou, když motiv z Pata a Mata vyzní jako klišé, protože doprovází omšelý vtip o zuřivé práci na počítači, který není v zásuvce.

Změnu proti filmu pochopitelně na velké boleslavské scéně prodělalo herectví. Petr Halíček pojímá Kristoffera jako trochu smutnou karikaturu „dramatického" umělce. Je vidět, že si z tohoto typu kolegů utahuje s velkou radostí a elánem. Podobně si další účinkující užívají rychlé, přesné charakteristiky lidí z ulice či třeba v kině. Naopak by možná vyznělo vtipněji, kdyby islandský řev obchodníka v podání Martina Hrubého překládala tlumočnice s neutrální profesionální intonací.

Khek také do předlohy připsal sekvence s němou postavou Kominíka. Zřejmě tak chtěl vyvážit scény postavené hlavně na slově. Hostující Svatava Milková nabízí promyšlená efektní čísla, která pracují s principy grotesky, klauniádou i akrobacií. Jakoby se je ale režisérovi nepodařilo propojit se zbytkem, bohužel vyznívají spíš jako retardující výstupy.

Hlavní linie je navíc dost bláznivá a nesourodá i bez toho. Tvůrci se například vyřádili při výběru nových míst pro tajné schůzky Kristoffera a Ravna. Ti se promění třeba ve fotbalového fanouška a zmrzlináře. Nebo se setkají v sauně, kde zachraňuje Pobřežní hlídka. Někdy v těch místech zřejmě divák pochopí, že na scéně se už může stát takřka cokoliv a nechá se unášet crazy komedií.

Ostatně Khek, na rozdíl od české premiéry titulu v pražském Švandově divadle, zachoval také firemní výlet a režijní komentáře přítomné ve filmu. Ty také sám namluvil. Škoda, že se to neznalý divák nedočte v divadelním programu.

Poslední novinka sezony zaujme hlavně mladší publikum. Diváci, kteří přichází za morálním poselstvím, ji možná odmítnou jako něco pod jejich úroveň. Neoprávněně, titul není hloupou podívanou, říká hodně o nás i naší době. Jen trochu nezvyklým způsobem a ne vždy úplně šťastně, na premiéře například první polovina představení bojovala s tempem.

Nespokojenci však nemusí hned vykřikovat „Kdo je tady ředitel?", před koncem představení se jim totiž ve zcizujícím komentáři omluví sám režisér. Rozhodně ne každý ale bude něco takového potřebovat.

Autor: Hana Kružíková