Objevily se informace, že slavíte narozeniny.
Ano, rádio Kiss Delta vysílá od roku 1995, takže teď slavíme 12. narozeniny. Slavíme je s odstupem tří let, protože takhle velké oslavy jsme měli naposledy v roce 2004. Letos se tedy naši posluchači dočkají velké oslavy v klubu Imperio v Krnsku. Prostor klubu bude rozdělen do dvou částí. Ve vnitřní části bude probíhat diskotéka a venku se bude konat živá část, kde vystoupí pozvané kapely.

Jaké hvězdy jste tedy pozvaly?
Přijedou kapely Clou, Bow Wave, Rybičky 48, a raper Marpo. Obsazení této živé části nám vnukli sami posluchači v průzkumu, koho by chtěli vidět na našich narozeninách. Posluchači nám psali i volali, a vzešli z toho jména těchto kapel, které jsme pozvali.

Tuto muziku hrajete i ve vašem vysílání?
Jistě, hrajeme ji běžně i v rámci našeho vysílání. Kapela Clou má nyní novou desku a nový pěkný singl. Rybičky 48 byly například úspěšné v Esu. Skupinu Bow Wave jsme vybrali také kvůli velkému zájmu posluchačů v písničkách na přání. Jejich písnička Pašerácká je jednou z nejžádanějších skladeb. Stejně to platí pro rapera Marpa.

Kdy oslavy vypuknou?
Konají se v sobotu 9. června 2007 v klubu Imperio a rád bych posluchače pozval už na osmou hodinu večer. Některé kapely vystoupí už dříve, protože pak ještě jedou na další vystoupení.

Slavíte narozeniny, počítal jste někdy, jak dlouhou už děláte v tomhle rádiu?
Já už jsem skoro inventář tohoto rádia. Posluchači mě určitě znají, protože jsem začínal ještě ve starém rádiu Delta v roce 1995. Byl jsem jedním z těch, kteří začínali pod vedením tehdejšího majitele stavět programovou stránku rádia. Podílel jsem se tedy na jeho vzniku ještě dříve, než začalo vysílat. Jsem tady doslova od píky, kdy jsme s moderátory vysílali takzvaně do zdi, aby se to naučili.

Takže jste asi prošel různými pozicemi?
Vystřídal jsem několik profesí, staral jsem se o muziku i o program. Dělal jsem moderátora odpoledního i víkendového. Dělal jsem i hitparádu.

Ale teď jste programový šéf.
Zůstala mi tato kancelářská práce programového šéfa. Já se k tomu ale nerad hlásím, protože jsem součástí rádia. Nejsem nějaký šéf, co chodí v kravatě a dělá manažera. Naopak společně s partou lidí se tady podílíme na vysílání.

Vždycky jste chtěl dělat v rádiu?
Odjakživa jsem chtěl být v rádiu. Už před revolucí nám povolili na střední průmyslové škole takové malé studentské rádio. Pouštěli jsme muziku. Dělal jsem ale i redaktora studentského časopisu.

Chtěl jste dělat v rádiu a přitom jste šel studovat průmyslovku? To je trochu mimo, ne?
No, musel jsem udělat přijímačky.

Proč jste tam vůbec šel?
Já můžu říct, že jsem ani nevěděl, co mám dělat a co chci dělat. Miloval jsem muziku a tíhnul jsem k ní. Mám ale také rád auta, takže jsem musel něco zkusit. Ale tak je to často, že lidé projdou průmyslovku a pak u nich zvítězí koníček a dělají pak úplně něco jiného.

Takže práce je pro vás koníčkem?
Ano, muzika mě stále naplňuje a pořád mě obklopuje. Takže mě ta práce baví.

Kolik hodin trávíte denně v práci jako šéf rádia? Hezký výslech. No, nikdy jsem to nepočítal. Zhruba od osmi do šesti do večera.

Jste teď spokojený?
Mám tady dobrou partu lidí, která to rádio dělá, a nemůžu si stěžovat. Ale trochu se mi stýská po mikrofonu.

Kolegové vás za mikrofon nepustí?
(smích) Kolegové by mě samozřejmě pustili, to ano. Už ale není čas a klid na to si sednout a něco vytvořit. Utrhnout si denně dvě hodiny, vlítnout do studia a zase z něho vyletět a zvedat telefony? Tak to by bylo hodně stresující a asi by to na mne nebylo. Myslím, že bych dělal chyby.

Řekl bych, že hodní lidí sní o tom dělat v rádiu.
Já bych tedy neřekl, že hodně lidí sní o tom, dělat v rádiu. Jsem skeptik, protože nemám pocit, že je tolik tvořivých lidí. Možná se bojí, že na to nemají. Já jsem se také bál, že na to nemám. Nahrál jsem si svou první kazetu a v devadesátémdruhém jsem jel do rádia Golem a tam mě odmítli, protože jsem měl podobný hlas jako jiný tamní moderátor. Člověk ale musí počítat s tím, že ho odmítnou a musí to zkoušet dál a dál. Já když jsem skončil průmyslovku, tak jsme si s kamarádem říkali, že zkusíme FAMU. To bylo v osmdesátým devátým roce. Profesor nám říkal, že jsme se zbláznili a povídá: Musíte to udělat tak, že když se tam nedostanete ani napočtvrté, tak se na to vykašlete. Je potřeba štěstí zkoušet a dál na sobě pracovat.

Jak to tehdy s FAMU dopadlo?
Nijak, já jsem z toho cuknul. Přišla revoluce a začali jsme dělat úplně jiné věci. (smích)

Nenapadlo vás někdy, že byste měl vlastní rádio?
To mě nikdy nenapadlo. Nejsem podnikatelský typ. Vždycky jsem byl spíš idealista a exhibicionista.

Jak se bude Kiss Delta vyvíjet dál?
Vždy jsem byl příznivec kvalitní hudby i humoru a to by tady mělo zůstat dál. Chceme stále nabízet lidem klasické rádio s moderátory, kteří na člověka mluví a dělají lidem partnery v práci a životě. Rozhodně nechceme aby se s námi někdy posluchači nudili.