Předchozí
1 z 7
Další

Josef Somr a Václav Neckář ve filmu Ostře sledované vlaky (1966).Zdroj: ČTK

„Miloši, já ti měl krásnéj sen! Zdálo se mi, že jsem se proměnil ve vozejk, paní hraběnka mě držela za vojku a rejdovala se mnou do magacínu."

Tyto věty zasněně pronesl výpravčí Hubička (Josef Somr) k nesmělému železničářskému elévovi Miloši Hrmovi (Václav Neckář). Krásnou hraběnku si v oscarovém snímku natočeném podle knihy Bohumila Hrabala zahrála Květa Fialová. A Josef Somr se ve filmu Ostře sledované vlaky (1966) blýskl nejen touto větou, ale i známou razítkovací scénou, ve které dal kolegyni Jitce Zelenohorské štempl přímo na sedací partie.

František Řehák, Rudolf Hrušínský a Vlastimil Brodský rozjímají ve filmu Rozmarné léto (1967).František Řehák, Rudolf Hrušínský a Vlastimil Brodský rozjímají ve filmu Rozmarné léto (1967)Zdroj: se svolením DAFilms

„Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a tělesnou čistotu?“

Řečnickou otázku vznesl majitel říčních lázní na břehu řeky Orše Antonín Důra (Rudolf Hrušínský). který tráví svůj čas v rozmluvách s abbém Rochem a majorem ve výslužbě Hugem. Rozruch do jejich života vnese příjezd kouzelníka Arnoštka (Jiří Menzel) a jeho krásné schovanky Anny (Jana Preissová), o kterou se postarší pánové začnou ucházet. Díky Menzelovu filmovému zpracování knihy Vladislava Vančury Rozmarné léto (1967) vešel do dějin kinematografie i Hrušínského povzdech: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.“

Václav Neckář a Jitka Zelenohorská v trezorových Skřiváncích na niti (1969).Václav Neckář a Jitka Zelenohorská v trezorových Skřiváncích na niti (1969)Zdroj: se svolením České televize

„A chleba bude. A máslo bude! I smetana bude. I Fibich a Dvořák… Ale kde je, mladíku, hudba?“

Úryvek z promluvy socialistického ministra kultury Zdeňka Nejedlého (Vladimír Šmeral), jenž za velké slávy zavítal na šrotiště kladenských oceláren, kde se komunisté pokoušeli prací převychovat podvratné živly. Oním mladíkem, ke kterému se senilní Nejedlý obracel s otázkou po hudbě, byl v Menzelově trezorovém filmu Skřivánci na niti (1969) opět Václav Neckář, který se místo odpovědi ministra zeptal, kam zmizel jejich kamarád zvaný Mlíkař a další lidé. „Co to je za milého chlapce – za předčasně moudrého člověka?“ korunoval scénu Nejedlý.

Josef Kemr v komedii Na samotě u lesa (1976) právě pronesl jinou slavnou hlášku: 'Chčije a chčije.'Josef Kemr v komedii Na samotě u lesa (1976) právě pronesl jinou slavnou hlášku: „Chčije a chčije“Zdroj: se svolením televize Nova

„To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou.“

Hláška dědy Komárka (Josef Kemr) se nakonec neukázala býti pravdivou, takže blechy psí na člověka šly. To ale nic nemění na faktu, že Menzelova komedie Na samotě u lesa (1976) podle scénáře Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka se legendárními větami jen hemží.

Hodně jich pronesl právě Zdeněk Svěrák, který si ve filmu zahrál hlavu rodiny Oldřicha Lavičku. Při poučování svých dětí například poradil své dceři: „Zuzanko, dýchej zhluboka, ať se ti roztáhne hrudní košíček!“

Jaromír Hanzlík jako strýc Pepin a Magda Vášáryová jako správcová pivovaru v Postřižinách (1980).Jaromír Hanzlík jako strýc Pepin a Magda Vášáryová jako správcová pivovaru v Postřižinách (1980)Zdroj: se svolením DAFilms

„Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!“

Radu proti nudě zvolal strýc Pepin (Jaromír Hanzlík) v lyrické komedii Postřižiny (1980), jejíž předlohu si Menzel znovu vypůjčil od svého oblíbeného Bohumila Hrabala.

Hanzlíkova herecká kreace patří k vrcholům filmu i naší kinematografie. Při svých vylomeninách, ve kterých mu zdatně sekunduje správcová pivovaru (Magda Vášáryová), dá k lepšímu i radu adresovanou svému bratru Francinovi (Jiřímu Schmitzerovi): „Ten Francin je nějaké chabrus na nervy, měl by si podle spisku páně Batysty omévat přirození vlažnó vodó.“

Znesvářené myslivecké spolky pózují u hlavy kance v komedii Slavnosti sněženek (1983).Znesvářené myslivecké spolky pózují u hlavy kance v komedii Slavnosti sněženek (1983)Zdroj: se svolením DAFilms

„To zas bude v álejích nablito.“

Tímto lakonickým konstatováním odvětila paní Francová (Blažena Holišová) v komedii Slavnosti sněženek (1983) svému muži Jarinovi (Rudolf Hrušínský) na jeho prohlášení, že „za tejden bude historický setkání mysliveckejch společností v Hájence“. Ono setkání bylo gestem smíření mezi dvěma spolky nimrodů, kterým se podařilo rozseknout spor o zastřeleného kance a dokonce vyřešit hamletovskou otázku, jestli si ho dají se zelím, nebo se šípkovou omáčkou.

Menzel dal ve filmu hereckou příležitost i svým slavným kolegům: režisérům Františku Vláčilovi – v roli starého myslivce, kterému se na hostině klepou ruce tak, že jen stěží donese lžíci s polévkou k ústům – a Jiřímu Krejčíkovi, který se coby pan Karel marně pokouší vyudit salámy, aniž by je snědl. „Pánové, nic mně nevyčítejte, nemějte mi to za zlý, já sem vás varoval. Já sem vám to říkal, já na co přídu, tak to sežeru,“ omlouvá se, než nasedne na kolo a ujede.

János Bán a Marián Labuda při své každodenní cestě do práce ve snímku Vesničko má středisková (1985).János Bán a Marián Labuda při své každodenní cestě do práce ve snímku Vesničko má středisková (1985)Zdroj: se svolením televize Nova

„Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore?“

Tuto otázku položil doktoru Skružnému (Rudolf Hrušínský), který opět havaroval, řidič náklaďáku Pávek (Marián Labuda). V komedii Vesničko má středisková (1985) podle scénáře Zdeňka Svěráka je hlavním dějovým motivem vztah mezi zmíněným Pávkem a jeho mentálně zaostalým závozníkem Otíkem (János Bán), jemuž Pávek hrozí, že po žních půjde k Turkovi.

Herec János Bán si pro svou málomluvnou postavu vymyslel zubní protézu, kterou chtěl skrýt svůj maďarský přízvuk. Z Otíkových zubů si ostatně Pávek také udělal legraci, když prohlásil: „Ty ses měl původně narodit jako kůň, ale v poslední chvíli si to Pán Bůh rozmyslel.“