Po letmém nahlédnutí do foyer Městského divadla a okolí divadelní budovy by jen málokdo hádal, že za šest týdnů usednou do sálu první diváci.

Štendry plné kostýmů, krabice patrně s rekvizitami, provizorní vstup na malou scénu a místo představení na velkém sále školení bezpečnosti a ochrany při práci pro všechny zaměstnance divadla.

Sezona 2013/2014 se rozjíždí v opravdu bojových podmínkách. Stavební práce však povedou k vítaným změnám.

Jednou z těch zásadních je očekávané otevření zrekonstruované malé scény. Přestože vedení divadla zatím tají titul, který zahájí fungování komorního prostoru, už nyní je jisté, že k tomu dojde v polovině dubna.

Další velkou a rozhodně ne radostnou změnou, jež však nesouvisí s rekonstrukcí, je odchod Matouše Rumla, jenž po odmítnutí nabídek z Městských divadel pražských a Divadla na Vinohradech zůstává na volné noze.

„Přicházíme sice o naši největší hvězdu, ale počítáme s tím, že od nového roku na jeho místo přijde typově odpovídající herec, jehož jméno už sice známe, ale před podpisem smlouvy jej nechceme zveřejňovat," uvedl ředitel divadla František Skřípek.
 

Tragikomedie Na dotek aneb vztahová čtyřhra


V pondělní hektické atmosféře a pod taktovkou Petra Mikesky začala vznikat první inscenace aktuální sezony.

Světově úspěšnou hru Patricka Marbera Na dotek, která se s drsným humorem vypořádává se současnými partnerskými vztahy, si v horním foyer přečetlo kompletní, avšak značně komorní obsazení – Václav Šanda, Petra Nakládalová, Petr Prokeš a Svatava Milková.

Na ploše inscenace budeme v jejich podání sledovat vztahové peripetie čtyř úspěšných a zaopatřených lidí žijících v Londýně. Dojde na náhlá citová vzplanutí, rozchody i opětovná setkání, nevěry a hledání pravé lásky.

„Rozhodl jsem se postupovat časosběrnou metodou, tedy stejně jako to v Manželských etudách dělá Helena Třeštíková. Líbí se mi, jak je něco v jednu chvíli prezentováno jako jasná věc a za půl roku je to úplně jinak. Právě tuhle metodu mohu uplatnit i ve hře, protože během ní uplynou čtyři roky a sedm měsíců," líčí své záměry režisér Petr Mikeska.

Ačkoliv Na dotek může působit jako komorní inscenace, její místo na velké scéně je podle režiséra oprávněné.

„Ten text není úplně snadný na rozklíčování. V tomto případě používám jednoduchou metodu. Pokud něco nemůžu škrtnout, má to asi pro celek význam. Přestože u některých her by mi díky téhle metodě zbyl jen prázdný papír, není to případ hry Na dotek," pokračuje Mikeska.

Inscenace tak patrně zůstane delší, než tomu v případě méně zalidněných her bývá.
 

Tlustý prase a Na dotek, to je jako mateřská školka a doktorát



Znalcům místní scény možná Na dotek v lecčem připomene jinou hru režírovanou Mikeskou – Tlustý prase.

Režisér tuto podobnost nevyvrací, ale upřesňuje: „Tlustý prase byla moralita s až pohádkovým dějem. Na dotek je daleko komplikovanější. Je to jako srovnávat mateřskou školku s doktorátem."

Podle dostupných informací by měla intenzivnímu zážitku nahrávat také extrémně úsporná scéna. Tvůrci nepočítají s žádným nábytkem, jen s několika objekty k sezení.

Protože všichni herci budou po celou dobu hry na jevišti, nebudou mít možnost opustit roli, ani se nikam schovat.

Budou stále na očích, stále v jakémsi akváriu. Akvárium bude ostatně skutečně tvořit dekoraci, jejímž účelem bude učinit pohled na vztahovou čtyřhru ještě koncentrovanější.

Mikeska už nyní předpokládá, že celý kolektiv čeká nepříliš příjemný ponor do vlastních zkušeností.

Výsledek této introspekce budeme moci posoudit na velké scéně už 18. října.