"Tato inscenace je na samé hranici mých schopností," opakoval během zkoušení Balady pro banditu hostující režisér Petr Veselý. Jakoby diváky, kteří milují klasickou Baladu pro banditu, připravoval na zklamání. Zcela zbytečně. V podání boleslavského souboru může první inscenace sezóny hrdě konkurovat předním českým hudebním divadlům.

Magický příběh o vojenském dezertérovi Nikolovi Šuhajovi, který je známý především díky „kotlíkářskému" zpracování divadla Husa na provázku a filmu Vladimíra Síse, oblékl Petr Veselý se svým týmem do efektního kabátu.

Zakarpatskou Koločavou se prohánějí vojáci v maskáčích a plynových maskách vyzbrojení samopaly, scéna jako by z oka vypadla zaplivaným nákladovým rampám ošuntělých obchodních domů, kde úřadují skejťáci a sprejeři, notoricky známou hudbu Miloše Štědroně nahradila její působivá rocková verze, kterou rozpracoval Vladimír Nejedlý. A přesto se před zraky diváků odehrává příběh plný něhy, osudové zrady a magie.

Vzpomínáte si na násilné aktualizace, které v nedávné minulosti Městské divadlo při zpracovávání klasické látky občas využívalo? Na policejního fotografa nad mrtvou Desdemonou? Ačkoliv nejsem jejich příznivcem, musím říct, že v Baladě spolu ladí a jejich poselství, že příběh loupežníka a jeho nešťastné lásky se mohl odehrát někde na světě třeba dnes, funguje.

Nezačne Městské divadlo prodávat CD s originální úpravou písní?

Boleslavská balada pro banditu je plnohodnotný muzikál. Tance si diváci sice mnoho neužijí, ale celá řada pěveckých výstupů a originálních hudebních aranží v podání živé kapely nabízí skutečný zážitek. Nejeden diváky jistě zatouží po soundtracku s upravenými písněmi.

Petru Mikeskovi (Nikola Šuhaj) to s Ninou Horákovou (Eržika) báječně ladí a každá jejich píseň je potěchou pro ucho, svým majestátním hlasem okouzluje Alena Bazalová (Morana) a svým songem vás jistě roztleská duet Martina Hrubého (Derbak) a Ivo Theimera (Danko) nebo některý z majestátních sborů.

Nové zpracování zakarpatské legendy aspiruje na to, aby oslovilo jak konzervativní diváky, tak studenty, kteří po Olbrachtovi v knihovně sáhnou jen omylem. Jedny potěší, že srdce starého příběhu bije pod moderní výpravou stále stejně, druzí se zhlédnou v rebelství vyjádřeném úžasnou rockovou hudbou. Nejezděte do Karlína nebo Hybernie, běžte do Městského divadla!