Zasedací síň staré Borgorelliho radnice bude příští týden dějištěm křtu třetího vydání Čtení o Mladé Boleslavi historika Karla Herčíka. Ve středu 27. listopadu se zde v 16.30 hodin sejdou příznivci regionální historie, aby autorovi i publikaci doplněné o 15 nových statí popřáli vše nejlepší.

Vaše kniha se dočká už třetího vydání. Jak dlouho jste ji upravoval a doplňoval?
Asi měsíc. Bylo to o prázdninách a práci jsem si vzal na chalupu. Ačkoliv je pravda, že jsem knihu doplnil o nějakých sto stran, zachoval jsem stejné členění – kniha začíná stručnou historií města a připojených obcí, další část se věnuje stavebním pamětihodnostem a důležitým událostem, jimiž město prošlo, třetí část se zaměřuje na lidi. Do poslední části jsem dopsal třeba novináře Josefa Donáta nebo malíře Zdeňka Golu.

Doznaly některé starší pasáže aktualizace?
Ano, všechno jsem znovu podrobně pročetl. Ve druhém vydání jsem třeba psal, že Ptácká ulice je v katastrofálním stavu a připravuje se stavba výtahu. Dnes už je Ptácká opravená a výtah jezdí. Výhodou historie je, že se většinou až tak výrazně nemění. Opravil jsem ale i drobné šotky – například stránovský viadukt byl kdysi uveden jako strahovský. Samozřejmě mi lidi volali a já se omlouval, že vím, že vedle této stavby stojí zámek Stránov. Nové vydání jsme také doplnily o nová vyobrazení a ilustrace.

Změnila se i grafika a ilustrace na obálce, že?
To proto, že knihu dělal jiný grafik. Z návrhů jsme zvolili oranžovou barvu. Ne snad proto, že je to barva ČSSD (smích), na to jsem při výběru nepomyslel, ale proto, že se nám líbila. Na deskách je nakonec historická fotografie Karmele, protože to je v poslední době památka, které se podařilo nejlépe vrátit její dřívější krásu. Písmo jsme zvolili takové, aby se pohodlně četlo i starším čtenářům.

Která z nových pasáží by mohla být čtenářsky nejzajímavější?
Z archivu Ústředního výboru KSČ se mi podařilo získat materiály krajského výboru, který v roce 1969 vyčlenil na Mladoboleslavsku kolem třiceti lidí, kteří byli prohlášeni za nepřátele socialismu a roznašeče antisovětských nálad. Zametli s nimi, vyházeli je ze zaměstnání a nikdo je pak v jejich oboru nezaměstnal. Nejtrapnější na tom bylo, že se jim mstili také na dětech, které nepouštěli na vysoké školy. Tohle politické téma mi v knize do určité míry chybělo. Protože tyto materiály byly dlouho nedostupné, tato kapitola jistě nebude bez zajímavosti.

Fakt, že předchozí dvě vydání vaší knihy byla beze zbytku rozebrána, vás jistě musí těšit.
No samozřejmě. Poprvé kniha vyšla v roce 2004, podruhé v roce 2010 a nyní vychází v nákladu 3000 kusů. Spousta lidí se na mě obracela v domnění, že mám doma nějaký mezisklad, ale těch několik autorských výtisků jsem dávno daroval.

Úspěch této publikace nebo třeba Boleslavského uličníku Sylvy Městecké svědčí o velkém zájmu o regionální historii, že?
Bezpochyby. Zájem je vidět i na pravidelných procházkách po okolních památkách, které s Infocentrem pořádáme. Naposledy v Horních Stakorech jsem doufal v účast alespoň dvaceti lidí. Když jich přišlo devadesát a do tamního kostela se téměř nevešli, byl jsem překvapený.

Rozhodl jste se záměrně pro cestu popularizace místní historie?
Mohl jsem napsat komplexní dějiny města jako historickou práci – s bohatým poznámkovým aparátem, odkazy na prameny, literaturou. V tomto případě by byl poznámkový aparát možná už obsažnější než samotný text. Už když jsem to psal poprvé, jsem si říkal, kdo to bude číst? Pár odborníků? Zdálo se mi, že hlad je po historických črtách, po medailonech. Proto jsem zvolil populární formu. O tom, že jsme se tímto zaměřením trefili do vkusu čtenářů, svědčí zájem o první dvě vydání. Odborné zpracování už nechávám na mladších historicích, kterých si vážím a kterých tu je početná generace.