Za sebou má kočování po vlastech českých. Doslova do písmene.

Jmenuje se Václav Homolka. A možná jste ho už někde viděli. jen si třeba nemůžete vzpomenout kde. Hraje ve filmech, v klipech, v reklamě. Na velkou roli ale čeká. Dnes padesátník v nejlepších letech.

Jako malý kluk sjezdil s tatínkem republiku křížem krážem. Jeho rodina byla totiž loutkářská a loutkové divadlo bylo smyslem jejich života. Tatínek byl známým loutkohercem, a tak bylo jasné, že malý Václav musí zdědit herecký kumšt.

Vždycky toužil hrát. Jen si musel na to ještě nějaký čas počkat. Vojnu strávil v Tachově jako motostřelec a pancéřovník. Pak se z Prahy přestěhoval do Mladé Boleslavi, kde na dlouhých 17 let zakotvil ve Škodovce.

„Začínal jsem tam jako dělník, nakládal a vykládal jsem vagony. Na nabídku zastávat post vedoucího pracovníka kývl. Po revoluci se vrhnul na podnikání v autodopravě. Vzal si úvěr a založil firmu. Jenže se nedařilo vydělávat tak, jak by si představoval. „A tak jsem si koupil dodávku a vozil zboží po celé Evropě.

Celou dobu, co křižoval Evropu, věřil, že bude hrát. Netoužil každý večer vystupovat na divadelní jeviště, ale toužil po filmovém herectví. Proto začal chodit na filmové konkurzy. A začal dostávat první role.

Dnes je ve fázi, že s podnikáním doslova „sekl“. Snaží se živit právě herectvím. V herecké branži se pohybuje pět let. „Kšeftů“ má poměrně dost. I když na svoji velkou roli stále čeká. Možná by se ale dalo říci, že jednu má za sebou. V minulých dnech měl slavnostní premiéru film Cinematerapie. A právě Mladoboleslavák Václav Homolka tam hraje jednu ze šesti ústředních postav.

V šesti životních příbězích jsou popsány životní cesty různých lidí. A objevuje se tam i pouť Václava Homolky. „Film začíná v době, kdy jsem malý kluk – toho ale nehraji, do děje se dostávám později. A vlastně končí současností. Musím říct, že z výsledku jsem spokojen. Dokonce i režisér filmu Ivan Vojnar mi řekl, že kdyby to bylo možné, mohl být můj příběh delší. Je škoda, že se na plátno vešlo mnohem méně, než se natočilo,“ říká Václav Homolka.

Takřka denně míří z Mladé Boleslavi do Prahy na různá natáčení, společenská setkání, premiéry. Tam všude musí být. „Mám spoustu známých a taková pozvání se neodmítají,“ vysvětluje.