Baráčnický soubor Furiant zná většina lidí, kteří navštěvují kulturní akce na Mladoboleslavsku. Jak ale tento soubor vznikl, ví jen málokdo. O Furiantu hovořila pro čtenáře Boleslavského deníku její „duše“ – Monika Čapková.

Jak to všechno vlastně začalo?

Vše začalo už v dětství většiny členů souboru. Byli jsme zaangažovaní jako malí baráčníci. Začínalo to tanečky a přednášením básniček v krojích.

Kdo vás k tomu od dětství vedl?

Myslím si, že základ toho všeho je v mém dědovi, Františku Čeňkovi.

Pokračujete tedy v nějaké tradici?

Ano. Za to jsem ráda. Navázali jsme na tradici obce baráčníků v Malé Bělé. Tato obec tu existuje už osmdesát osm let. Obec vždy hodně dělala, měla divadelní i taneční soubory.

Jaké bylo pokračování Furiantu?

Když to přešlo z dětství do puberty, tak jsme začali párkrát do roka tancovat Českou besedu. Abychom se vyšvihli výše, tak nás k tomu „donutila“ baráčnická obec Řepov. Protože v tu dobu v Řepově vznikl soubor, ve kterém jsme se zhlédli, řekli jsme si, že když to jde tam, proč by to nešlo u nás. Dnes je to už devět let, co jsme soubor založili.

Rozšiřuje se postupně váš soubor?

Takzvaný zdravý základ, co ve Furiantu je, se vlastně zná od dětství. Ze souboru vzniká něco jako rodinný podnik. Někdo ze souboru začal s někým chodit a později se k nám přidal, pak se třeba i vzali. Na pár výjimek jsou mezi námi manželé nebo páry, co spolu žijí či chodí.

Kolik vás celkem je?

Těch nejaktivnějších, co se sejdeme skoro pokaždé, je šestnáct. Když se jedná o akce typu Historický den na Zvířeticích, kde se nemusí tolik tancovat, tak se nás sejde třicet až čtyřicet. Je to o tom, že nám pomohou příbuzní, které oblékneme do krojů či kostýmů.

Kostýmy, ve kterých vystupujete, si šijete sami?

Ti, co jsou šikovní, si kostýmy šijí sami. Ti, co nejsou šikovní, si kostýmy nechávají šít, třeba jako já (smích). Mám výhodu v tom, že moje mamka je švadlena. Ale máme v souboru šikovná děvčata, co šijí sama a dokonce dokáží i vyšít kroj.

Kde sháníte kroje, ve kterých tančíte?

Dnes už je tolik shánět nemusíme, protože jich máme dost. Ale když jsme je potřebovali, tak jsme pročítali inzeráty. Anebo nám je někdo přinesl – to když věděl, že jsme od baráčníků. Sehnat kroj není lehká záležitost a vůbec nejtěžší je sehnat boleslavský plátěný kroj.

Kdo vymýšlí akce, za kterými stojí soubor Furiant?

Vymýšlím je většinou já. Mám okolo sebe kolektiv bezvadných lidí, kteří mi pomáhají s realizací.

Chystáte v souboru něco nového?

Kromě folklóru, který je pro nás stěžejní, jsme do našeho programu zařadili Staropražské Pepíky, kankán a na příští rok plánujeme zařazení charlestonu. Také stále sháníme kapelu, zatím ale bezúspěšně.

Jak vidíte budoucnost Furiantu?

Vedu ještě dětský soubor Kominíček. To se přiznám, že bych potřebovala někoho, kdo mi nám s ním pomohl, protože tam jsou šikovné děti a já mám na ně málo času. Ale jaká je budoucnost, to si netroufnu říct. Každopádně moc děkuji všem Furiantům za jejich ochotu dělat něco pro lidi d dob době, kdy je vše přepočítáváno na čas a peníze. Moc si toho vážím. A také toho, že jsem obklopena tak dobrými kamarády, se kterými je i mnoho srandy a pohody.