„Tady tu fotku máš nějakou rozmazanou,“ říkám při stisku ruky vysokému třicetiletému mladíkovi v brýlích. Slávek Růta se usměje a odpoví: „Čekal jsem, kdo to první řekne. Jsem rád, že to jsi ty,“ říká a oba se usmějeme.

Hledíme na fotografie z rychlobruslení na krátké dráze a máme před sebou jen barevné šmouhy.

Sportovní umění.

Slávek Růta je Hradišťák tělem i duší. Bydlí tam, pracuje na místním městském úřadě jako správce počítačové sítě.
A přitom fotí.

První přístroj měl v deseti letech. Sovětská Vilja. Pak přišly další a další přístroje. Jeho nynější výbavička má už hodnotu pořádného automobilu.

Jak rostla cena Slávkovy výbavy, tak rostlo jeho fotografické umění.

Spolupracoval s mnoha agenturami, mnoha novinami, časopisy. Je častým a stálým spolupracovníkem Boleslavského deníku.

„Vyučil“ se na fotbalu.

Vlastně fotbal byl jeho prvním sportovním „džobem“. Úplně první zápal byl pro kaktusy, které pěstoval.

A také fotil.

Proto byl šťastný, když se jeho fotka objevila na titulní straně časopisu Zahrádkář.

Poté spolupracoval úzce s týdeníkem Pojizerské listy a pak i poměrně široce s Boleslavským deníkem. A poté už vyrazil „do světa“.

S kamarádem založil svoji agenturu, nyní fotí zejména pro německou agenturu Action–Press, kde má už „vyfocené“ své místo na slunci. Byl třeba fotoeditorem fotbalového mistrovství Evropy.

Nezapírá, že fotí rád módu. „Spolupracuji s Osmanem Lafitou. Je to úžasná záležitost,“ říká.

Výstava v mnichovohradišťském muzeu je jen zlomkem jeho výsledků.

Fotí denně, bez aparátu vychází snad jen na procházky s přítelkyní Jitkou, rovněž fotografkou.

Na středeční vernisáži byl Slávek právem středem zájmu. Z každého koutu v muzeu bylo cítit, že je v Mnichově Hradišti mezi lidmi, na úřadě i mezi kolegy novináři v regionu oblíben.

„Myslím si, že fotím průměrně. Není to žádné umění. Je to vyjádření emocí, vyjádření okamžiku. Rád si prohlížím práci svých kolegů. Nejsem ten, který jejich práci kritizuje a vyzdvihuje svoje snímky nad jejich. Že jsou nejlepší. Naopak, rád se z jejich tvorby poučím. A kritiku na svoji práci slyším rád. Kdybych kritiku neuměl přijmout, je to cesta do záhuby,“ popisuje svoje pocity.

A když mu slova o rozmazaných snímcích zopakovali navíc i věhlasný mnichovohradišťský fotograf Václav Vopat, místní starosta Jaroslav Myška a také novinář Pavel Petr, Slávek pochopil, že se všem jeho snímky líbily.

I když to neřekl nahlas, z vernisáže odcházel určitě nadmíru spokojen.

Do mnichovohradišťského městského muzea si můžete přijít výstavu Sport 1997 – 2007 prohlédnout až do konce října, a to vždy od úterý do neděle v čase od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin.

Rozhovor se Slávkem Růtou si pak můžete přečíst v příloze Embéčko, která vychází jako součást Boleslavského deníku ve středu 27. srpna.