K obloze se tyčí zřícenina hradu Bezděz. Pod ní se vinou desítky aut. Kolona se sune tempem unaveného hlemýždě. Ačkoliv se pořadatelé snaží urychlit prodej parkovného, návštěvníci festivalu České hrady, který už popáté zavítal pod Bezděz, si musí postát ve frontě aspoň dvacet minut. „Čtvrtá řada,“ houkne do auta kluk v reflexní vestě s nápisem Pořadatel.

Zaparkováním si návštěvníci odbudou nejhorší část festivalu. Pokud se nepočítá ne zrovna mírný kopeček, který musí vyšlápnout do středu vísky Bezděz. Udýchaný had lidí s batohy na zádech se vine od provizorního parkoviště na poli až do areálu hudebního festivalu. U tří turniketů stojí sekuriťáci a dělí se o příchozí. „Internet na kraj,“ hlásí jeden z hlídačů, ke kterému turniketu má jít každý, kdo koupil lístek přes internet.

Před návštěvníky se otevírá zajímavý pohled. Velkou louku obklopenou lesem, ohrazuje nyní kovový plot, navozující dojem klece. Vlevo prostoru vévodí obrovské černostříbrné podium, kde vystoupí tahouni festivalu jako Chinaski, Divokej Bill a Čechomor i Monkey Bussiness. Za ním se schovává menší podium, kde předvedou, co umí, například jediní rapeři na festivalu Hugo Toxxx a Vladimír 518. Všude jsou roztroušené stánky různé velikosti a s různým zbožím – s občerstvením, koktejly, pivem nebo oblečením.

Přesně v půl jedné naskakuje na hlavní podium kapela Chinaski. V tu dobu už jsou sluneční brýle důležitou součástí výbavy každého návštěvníka. „Když prší, je to blbý, ale tohle taky není nic moc,“ komentuje třicetistupňové horko a vymetenou oblohu frontman skupiny Michal Malátný. Potom hrábne do strun a nad okolními lesy se nese postupně: „Na první signální, jak jsem obletěl svět…. Jsou věci, který, miláčku, nenajdeš v žádným letáčku… Do práce nevstávám, svou ženu nemiluju…“ Návštěvníci festivalu se dostávají do správné nálady, i když horko jim nedovoluje příliš řádit.

Po přídavku jedné z nejúspěšnějších českých kapel, nastupuje na vedlejším podiu méně známý Tleskač. Tentokrát si lidé užívají hudbu v rytmu ska.
Po hodině přichází na hlavní stage elektronická kapela Skyline. „Tak co? Je vám teplo?“ ptá se zpěvačka Marka Rybin a rozjíždí hodinovou show. Členové kapely se na sluníčku nešetří a předvádí bezmála akrobatické kousky.

MC Jacob odzpívá téměř celý koncert s nafukovací korunou na hlavě. Hitem dne je především další vystoupení na hlavní stagi. Na podium se vyrovná celkem patnáct hudebníků. To se v unikátním projektu spojily dvě tuzemské skupiny Divokej Bill a Čechomor. Deset minut hrají společně, potom půl hodiny jen Čechomor. „Nebojte se, naši kamarádi z Divokýho Billa se za půl hodiny vrátí a taky vám zahrají,“ vysvětluje princip koncertu František Černý.

Hudebníci občas publikum zchladí sprškou vody. Jindy zase vhodí do publika celou lahev. Organizátoři se nejspíš bojí kolabujících fanoušků. Po půlhodince vyhrazené Čechomoru nastupuje početnější Divokej Bill. „Organizační vsuvka,“ ozve se najednou a na podium se vrací František Černý a Karel Holas. Vedou s sebou klučinu s papírovou čepicí na hlavě. „Jak se jmenuje maminka?“ ptá se chlapečka Holas.

Do mikrofonu se ozve jméno maminky a výzva, aby si dítě brzy vyzvedla. „Doufám, že se paní najde, my máme vlastních dost,“ dodává ještě Holas, než přenechává scénu Billům. Dvě hodiny uplynou jako nic a po další společné skladbě se Čechomor i Divokej Bill loučí. Publikum si ale přece jen vynutí přídavek. „Připravili jsme si pro vás jednu starší písničku. A zazpívá si ji s námi i Matěj Ruppert,“ přivítá Karel Holas na už tak přeplněném podiu zpěváka skupiny Monkey Business. Potom ale obě kapely definitivně mizí v zákulisí.

Ačkoliv je půl sedmé, horko nepolevuje. Lidé polehávají a opalují se. Uprostřed areálu se nachází dokonce obří postel šířky čtyřlůžka. I tam se v polštářích povalují unavení diváci. Teploty klesají až se západem slunce a vystoupením Monkey Business.

Kolem půl desáté se už lidé trousí z areálu, ačkoliv festival končí v půl jedné. Po tmě si cestou na parkoviště sdělují své zážitky. „Ale ta Fixa byla stejně super.“ chválí kdosi v davu vystoupení Vypsané fixy. Jako odpověď se mu ozve. „A za rok jedeme zase.“

Lenka Purteková