Prostory místní knihovny v Brodcích budou již příští pátek 13. března od 16 do 18 hodin hostit netradiční výstavu. Své dlouholeté umění v podobě řezbářských prací představí veřejnosti obyvatel Brodec Jan Hložek. Zajímavý rozhovor poskytl už nyní Boleslavskému deníku.

Jak jste se k vyřezávání dostal?
Poprvé jsem začal s vyřezáváním asi v osmi letech. Šlo o takové drobné vyřezávky obličejů. Už si ani nepamatuji, jak to vlastně dopadlo. Spíše to bylo takové rýpání do dřeva. Poté jsem s tím na chvíli přestal a znovu se k tomu vrátil na konci základní školy. V současné době mám za sebou i kurzy řezbářství v Praze.

Co všechno vyřezáváte?
Motivů je celá řada. Počínaje obličeji sošek, přes misky a konče velkými postavami. Prostě to, co mě zrovna napadne.

Které motivy jsou nejtěžší či nejpracnější?
Pořád se snažím bojovat s obličeji. Je poměrně těžké docílit toho, aby vypadaly opravdu lidsky a hlavně přirozeně. Když začínám vyřezávat obličej, už na začátku si musím pořádně rozvrhnout, jak to bude vypadat. Předlohu k obličeji většinou nemám, maximálně si předkreslím obrys na papír.

Kterého z vašich výrobků si nejvíce ceníte?
Zřejmě to bude loutka čerta. Co se týká přímo výroby loutek, tak je to moje první. Jednodušší to bylo v tom, že se vše dělá na díly. Když se nějaký nepovede, jednoduše se udělá nový. Na jeho výrobě jsem pracoval půl roku s tím, že jsem na něm pracoval tak třikrát do týdne vždy několik hodin.

Jaké dřevo používáte? Patříte k těm řezbářům, kteří vyrazí na procházku do lesa, tam najdou kus zajímavého dřeva, vezmou si ho domů a pak z něj něco vyřežou?
To ne. Dříví sháním po známých a kamarádech. Doma si pak dřevo sám dosušuju. Nejlepší na vyřezávání je lípa, ale sehnat ji, je někdy poměrně velký problém.

Je to vaše první výstava?
Na jedné z výstav jsem již byl, a to právě s loutkou čerta v Kulturním domě Krakov v Praze.

Kolik jste toho již vyřezal a kolik toho bude k vidění na výstavě v knihovně v Brodcích?
Těžko se to počítá, ale bylo toho opravdu hodně. Něco se povedlo, něco se nepovedlo… Na výstavě v pátek 13. bude k vidění asi patnáct těch nejlepších děl.

Kdo jako první hodnotí vaše díla? Co děláte, když se dílo nedaří tak, jak jste čekal?
První hodnotí vždy rodina. Každý hodnotí po svém. Samozřejmě se hodněkrát stalo, že se něco nedařilo tak, jak jsem čekal. V takovém případě to na chvíli odložím a třeba po pár měsících se k práci vrátím, trošku to upravím a nakonec je to pěkné.

Co úrazy při tvorbě děl?
Samozřejmě že byly. To k řezbářství patří. Nikdy mě to ale neodradilo od dalšího vyřezávání.

Kolik se vám naopak podařilo zničit dlát?
Také se mi už podařilo několik jich zničit, třeba když mi nedávno sklouzlo dláto na betonovou desku. To když jsem vyráběl jedno z větších děl. Od té doby jsem na tomto místě už raději nevyřezával. Ale nechalo se to přebrousit a mohl jsem dál vyřezávat.

Rozčilujete se při vyřezávání, když se právě nedaří?
To nejde. Když se nedaří, tak toho nechám. Člověk to nemůže dělat v době, když má špatnou náladu. Víc by toho zkazil, než udělal…