Zapomeňte na W.I.X a na Hitmakers. Už si pamatuje jen Luboš Odháněl a až půjdete shánět cédéčko plné příjemné muziky pamatujte si také název Adios.

Luboš odháněl a jeho kapela totiž pokřtili nové album plné skvělé řízné muziky. V kulturním domě Bezno na Mladoboleslavsku křtu přihlížely na čtyři stovky fanoušků, které bavila nejen muzika, ale i dobře připravená, efektně nasvícená a výborně ozvučená scéna. Z kapely sála energie a nadšení. Desku Adios pokřtil moderátor Rádia Jizera Jiří Šubr.

Více o novém albu a novinek z kapely prozrazuje pro Deník v rozhovoru Jiřího Macka sám Luboš Odháněl. Podívejte se také na fotografie našeho fotoreportéra Jaroslava Houšteckého.

Na podzim jste stále hráli a k tomu se zavírali do studia, kde vznikala nová deska. Jaké to bylo období?
Pochopitelně to jednoduché nebylo. Jsme amatéři, každý máme své zaměstnání, takže to bylo hodně náročné. Nakonec jsem ale velice spokojen. S kapelou to byla fajn práce.

Kde jste desku točili?
Ve studiu Michala Šenbauera z kapely České srdce, a to v Tuchoměřicích u Prahy. Točili jsme dva měsíce. Dokonce jsme se na jeden týden do studia doslova zavřeli a spali jsme tam.

Neobjevila se ponorková nemoc?
V žádném případě ne. Bylo to v pohodě.

Jak byste novou desku Adios představil?
12 písní, dva bonusy a to dvě staré písničky z předchozích alb nově zaranžované – Sirky z první desky Důchodový věk a Zpověď z CD Poslední dopis.

Název Adios mi tak trošku napovídá, jako byste chtěli skončit…
Tuhle otázku jsem čekal. Ale zklamu vás. Tenhle název prostě přišel jako jeden z nápadů, a nám se zalíbil nejvíce. Rozhodně v tom není podtext loučení se s fanoušky. Spíše to je o tom, že člověk neví, co bude zítra, za deset dnů, za rok. Je to spíše něco jako Nazdar. Poslechněte si stejnojmennou písničku a zjistíte, že je to o něčem jiném. Chlapík sedí na baru a rozhlíží se…

Byl těžký výběr písniček na desku?
I když písniček mám v zásobě dostatek, výběr vyšel tak nějak plynule, automaticky.

Tušíte, která skladba by se mohla stát hitem?
Já vždycky říkám, že každý si na desce najde to své. Ostatně skladba písní je tvořena tak, že na ní jsou romantické písně i ty tvrdšího kalibru. Celkově je deska zaranžovaná rockověji než moje předešlé desky. V tom je asi CD Adios trochu jiné než ostatní.

Jaké byly reakce fanoušků na novinky? Když hrajete novu skladbu, určitě podvědomě sledujete reakci fanoušků. Nebo to tak není?
Tenhle pocit zažívám už pošesté. U každého cédéčka tomu tak je. Každý muzikant čeká na reakci. Mám už ale spoustu zkušeností, že vím, že první reakce ještě nic neznamená. Všechno ukáže čas. Jestli píseň bude úspěšná, či nikoliv, to se ukáže tak za půl roku. Posluchači musí píseň nejprve naposlouchat, pak přijde z naší strany jakási selekce skladeb, které se poslouchají, na které lidé tancují a na které lidé příliš nereagují. I když výjimky potvrzují pravidlo. Z historie mám tři písničky, o kterých jsem věděl, že budou fungovat podle první reakce. Okamžitě jsem cítil, že lidé je přijali a že se udrží – jsou to písně Hebrejská víla, Nahá v dešti a Tak tedy jsem ready.

Čím je deska Adios jiná než ty předchozí?
Jak jsem řekl, je trochu rockovější. A pak také tím, že je nahraná s jinou partou než ty předešlé.

Když se ohlédnete za vašimi předchozími deskami, kterou považujete za nejúspěšnější?
Podle hlasování na našich webových stránkách fanoušci naznačují, že se jim nejvíce líbila poslední deska Už bylo na čase. Vlastně dnes už musím říci předposlední deska. Jenže to je anketa. Když budete mít pět dětí, které budete mít nejraději?

I tak ale není tam nějaká „milejší“?
Já mám rád všechny desky. Každou jsme dělali tak, jak jsme uměli nejlépe. Poznal jsem při tom spoustu skvělých lidí a všem patří díky. A to počínaje Láďou Fantou a Frantou Brunclíkem ze skupiny Nastarýkolena, a konče třeba současnou partou. Rozdíly v deskách samozřejmě jsou. Mezi první a poslední deskou je rozdíl mnoha let a tím pásem i odlišné možnosti nahrávání. Tu první jsme vlastně točili u Ládi Frinty v obýváku, poslední v profi studiu. Takže rozdíl ve zvuku tam samozřejmě je znát. Ale to neznamená, že ta první je méně kvalitní. A rozdíl je samozřejmě i v mém zpěvu. Vývoj je cítit. Zda je to k lepšímu, to je na hodnocení fanoušků.

Přesto asi první deska je první deska…
To určitě. Důchodový věk bylo první dítě. Když jsem začínal hrát s Láďou a Frantou, domnívali jsme se, že to rozjedeme někde po barech a malých tancovačkách. Že se vše rozjede do takových rozměrů a my budeme točit desky, to nás na začátku ani nenapadlo. Desky prvotním záměrem rozhodně nebyly. Záměrem bylo vypadnout z baráku, jít do společnosti, mezi lidi a vydělat nějaké peníze. Pak jsem začal nosit moje písničky a písničky mého kamaráda Milana Myšky staré pět let a přišla myšlenka na desku. Ta se narodila a ono to začalo fungovat.

Kde vás mohou fanoušci slyšet?
První hraní plánujeme na 12. února v Bezně na Mladoboleslavsku, to bude Valentýnská zábava. Po ní si dáme do konce března pauzu a soustředíme se na doladění nového repertoáru s písničkami z desky Adios. Přece jen některé byly dodělávány ve studiu a nemáme je ještě zažité. Dosud jsme vlastně hráli pět let jeden repertoár, takže to trochu zatraktivníme. A od března začneme hrát jednou týdně.

Jak vidíte konkurenci kapel v regionu? Přece jen se vyrojila nová uskupení.
Je to samozřejmě složitější. Přece jen se za kulturou nechodí jako před deseti lety. To šel každý o víkendu na zábavu. Teď už se jde klidně i jen jednou za měsíc. Ale jinak nemohu srovnávat jiné regiony, zda na Mladoboleslavsku je větší konkurence než jinde.

Vy ale nehrajete jen na Mladoboleslavsku, je to sever, východ Čech, ale i další regiony.
Každá kapela se má snahu prezentovat jakýmkoliv způsobem a prostředky, ať korektními či nekorektními. Je to každého věc, aby si sáhli do svědomí. Pak se může stát, že prostě v jeden večer hrajou v malém okruhu klidně i tři kapely. A to má na návštěvnost pochopitelně vliv. Myslím si, že Mladoboleslavsko, Nymbursko, Semilsko, Liberecko nejsou regiony výrazně odlišné. Celorepublikově je tu velký nárůst rádoby umělců, kteří se chtějí prezentovat, technika šla dopředu, amatérské kapely si vlastně mohou nahrát desku v obýváku. Otázkou je, jestli se někam dostanou. Jsou ale na světě, mají dravost a s tím musíme počítat a poprat se s tím. Návod je jednoduchý: hrát si svoji muziku a mít své fanoušky rád.

A jak moc sledujete konkurenci?
Lhal bych, kdybych řekl, že o tom nevím a že se to ke mne nedoneslo. Je dobré situaci sledovat, ale není dobré se na to spoléhat, upínat. Každý obchodník a každá hudba je byznys, proto musím vědět, co se děje. Nicméně si myslím, že tomuhle sledování příliš nepodléhám a nedělám zvláštní opatření, že by se některá kapela někam chystala a já podle toho reagoval. Už se mi v minulosti párkrát stalo, že když jsem něco vymyslel, v tu chvíli zabral stejným směrem někdo jiný. Tomu se lze jen usmívat. Je to běžná věc, dělá se to, je to prostě konkurenční boj. Zkrátil bych to. Člověk s tím nesmí usínat. Musí se starat o to, aby se o něm vědělo, ať dobře či špatně. Nejhorší je klid po pěšině.

Cíle v tomhle roce?
Hrát, hrát, hrát. A zvažujeme, zda neuděláme ještě jeden křest cédéčka pro fanoušky z Mladoboleslavska a Turnovska.

Poslední otázka směřuje k názvu kapely. Tady jste udělal zásadní rozhodnutí, že?
No, zásadní. Prostě dlouhý název složený ze jména a dvou skupin je přežitý (Luboš Odháněl – W.I.X. + Hitmakers – pozn. red.). Nyní se jmenujeme stručně – Luboš Odháněl. Vzniklo to po dlouhém zvažování a dlouhých debatách. Dospěli jsme k názoru, že se budeme prezentovat jen jako Luboš Odháněl. Už ne W.I.X., Hitmakers, případně Nastarýkolena. V podstatě s tím přišli kluci z Hitmakers. Říkali mi, že na Turnovsku chodí lidi na Hitmakers, na Boleslavsku na W.I.X. a jinde na mne. Znají tě jako Luboše, tak to neřeš. Musíme změnit webové stránky, plakáty.