Milan Klipec, „otec“ pěveckého sboru Paprsek. Tento mladoboleslavský dětský sbor doslova vypiplal od plenek. Letos je to už třicet pět let od narození dětského sboru.

Jak to vlastně všechno s Paprskem začalo?

V roce 1972 jsem do Mladé Boleslavi přišel z angažmá v divadle Rokoko, kde jsem působil jako zpěvák a herec.
Proč jste odešel z pražského divadla Rokoko?
Tenkrát Rokoko skončilo neslavně. V časopise Dikobraz byl uveřejněný článek, že se v divadle Rokoko schází plíživá kontrarevoluce, a tak bylo o osudu tohoto divadla rozhodnuto.
Co bylo dál?
Sháněl jsem tu zaměstnání. Původně jsem byl kantor, ale tuto profesi jsem zde dělat nemohl, jelikož jsem z kantořiny odešel v citlivém roce 1969. Tak mě zaměstnali v Domě kultury jako pracovníka programového oddělení. Jelikož jsem byl výkonný muzikant a měl jsem pedagogické vzdělání, tak mě můj nadřízený tlačil k tomu, abych založil sbor. Dva roky jsem se tomu úspěšně bránil, protože jsem se chtěl spíše věnovat své kapele. Nakonec jsem podlehl a rozhodl se, že to zkusím. Oslovil jsem dva kantory z Mladoboleslavska, protože jsem o nich věděl, že psali písničky pro děti.

Jaké bylo pokračování?

Rozhodli jsme se uspořádat soutěžní přehlídku písniček pro děti. K tomu jsme potřebovali sbor. To mě donutilo udělat konkurz na školách, z něhož jsme vybrali asi dvacet pět dětí. A tak vznikl Paprsek.

Jak vznikl tento název?

S dětmi jsme vymýšleli různé názvy. Nakonec mi přišel Paprsek vhodný, protože ty děti byla taková rozzářená sluníčka.
Popište začátky sboru.
Neměl jsem absolutně žádné vzdělání v tomto oboru, učil jsem se společně s dětmi. Vše bylo spontánní, děti spíše křičely, než zpívaly. Zpívali jsme s kytarou, aby vše bylo co nejrytmičtější a nejhlučnější. V tom byl zároveň ukrytý živel. Poznával jsem, co vše si můžu dovolit, co se týká rozsahu, poznal jsem, co mají děti rády, co je nebaví. Vlivem praxe a zkoušení vznikl sbor s neopakovatelným žánrem i zaměřením. V tom je taková naše výlučnost. Kdybychom se třeba zařadili po bok klasicky vzdělaných sborů s důsledně pěstovanou kultivací hlasu, tak jsme někde jinde a možná už také nefungujeme.

Měl jste v začátcích nějakého rádce?

Rádce přímo pro tuto práci ne. Samozřejmě jsem sbíral rozumy, kde se dalo. Především při účastech na pěveckých přehlídkách, které byly povinné. V porotě vždy seděli odborníci, kteří mi pěkně „vyprášili kožich“.
Myslel jste si tehdy, že Paprsek vydrží minimálně třicet pět let?
Absolutně ne. Je to svým způsobem zázrak. Je to pětatřicet krásných let, půlka života. Skutečně jsem to nepředpokládal, myslel jsem si, že to po pěti letech skončí.

Setkáváte se se svými bývalými žáky?

Potkávám je. Většinou je to pouze o úsměvu a pozdravu. Je to příjemné.
Pořádáte pravidelná setkání těch, kteří Paprskem prošli?
Pořádali jsme ho při jubilejních výročích sboru. Každý rok to není. Při třicátém výročí vznikl samovolně sbor bývalých členů - Každý den starší. Ti pravidelně pořádají víkend v Peci pod Sněžkou, kam jezdím velice rád.

Porovnejte Paprsek v začátcích a Paprsek dnes.

To je těžké! Paprsek na začátcích byl o lidech, ke kterým jsem měl věkově velice blízko, byl jsem s nimi kamarád. Dnešní kontakt s dětmi není takový, dnes jsem pro ně respektovaný děda. Všechno bylo naturální, temperamentní. Co se týká úrovně zpívání, tak je to dnes podstatně výš. Koneckonců, je to slyšet i z nahrávek. Ale dřív ani nebyly takové technické možnosti, které dnes máme. Zdaleka jsme neměli možnosti důsledného zkoušení. Především, když jsme se učili zpívat, tak jsme se učili pouze z textů. Dneska děti čtou noty. To je ohromná výhoda. Poslední generace je v tom nejdál.
Co vy, jako sbormistr, považujete za největší úspěch v kariéře Paprsku?
Že jsme vydrželi (smích). Asi byste čekala, že řeknu třicet pět ročníků Dětské noty. Byla to dříve velice sledovaná akce, jak politicky, tak kulturně. Přežití Noty bylo preferované. Myslím si, že jsme nikdy nepodlézali texty a v našich písničkách byla vždy pouze dětská poetika. Po osamostatnění jsme měli velké problémy s jejím pořádáním. Takže se dá říci, že každá uskutečněná Nota je velkým úspěchem. Pro mě osobně jsou největším úspěchem zahraniční zájezdy. Když jsme v cizině, zazpíváme písničky v cizím jazyce, lidé si stoupnou a zpívají s námi, pak následuje pětiminutová ovace ve stoje, to se nedá vygumovat.

Chystáte jubilejní koncert, co na něm publikum uslyší?

Uslyší zpívat zástupce všech generací. Letošní koncepce koncertu je zcela odlišná, než byla v minulých letech, kdy jsme oslavovali písničky Dětských not a jejich autory nebo nejvýznamnější sólisty. Letos jsme vybrali tři druhy písniček – legrační písničky z Dětských not, písničky, které ovlivnily vždy nějakou generaci (například ABBA, Beatles, F. Mercury i jazzové evergreeny) a písničky, jenž se zpívaly u táboráku a byly něčím pozoruhodné.
Co teď dělá Paprsek kromě příprav na jubilejní koncert?
Letos jsme natočili dvě CD, jedno je vánoční – Barvy Vánoc. Myslím, že je nejpodařenější z vánočních CD Paprsku a byli jsme také v Německu. Po jubilejním koncertu následuje jedenáct jubilejních koncertů Dětské noty. Začínají 10. listopadu. Novinkou bude absolutní živé pojetí vystoupení a na jevišti zahraje kapela.