A je to potvrzené. Matouš Ruml, sedmadvacetiletý herec, který v roce 2008 spojil svůj profesní život s Městským divadlem Mladá Boleslav, na podzim nezačne zkoušet žádnou novou inscenaci. V mladoboleslavském angažmá končí.

„Nemyslím si, že existují  slova, která by vyjádřila, jak moc to rozhodnutí bylo těžké. Skloubit tu spoustu práce, dabing, občas natáčení a do toho milující rodinu, která na mě pořád jenom čeká, nešlo věčně," konstatuje mladý herec.

Důvodem jeho odchodu tak nakonec není výnosnější angažmá, nýbrž přemíra práce.

Právě kvůli ní se Ruml rozhodl zůstat pouze v pražském Divadle v Celetné, kde není vázán požadavky angažmá. Zůstává na volné noze.

„Je to přirozený běh věcí. Sice jsem Matoušovi nabízel role, které se neodmítají, ale byl pevně rozhodnutý. Divákům však mohu slíbit, že jeho odchod přinejmenším v příštím roce nepoznají. Pak se uvidí. Děti povyrostou a my za rok budeme moudřejší," okomentoval odchod kolegy umělecký ředitel divadla Pavel Khek.

Na konci srpna se dozvíme jméno herce, který by měl Rumla nahradit.

Matouš Ruml: Neodcházím ze zdejšího divadla nadobro


Jak dlouho už je o vašem odchodu z boleslavského divadla rozhodnuto?

Oznámil jsem to po dozkoušení Úplného zatmění. To vnitřní rozhodnutí ale vlastně přišlo mnohem dříve.

Bylo to těžké rozhodování?
Nemyslím si, že existují slova, která by vyjádřila, jak moc to bylo těžké. Ačkoliv na odchodu jsem byl už dvakrát. Poprvé jsem byl dokonce ve výpovědi. Ve Švandově divadle se ale změnilo umělecké vedení, které o mě nemělo zájem. Dnes jsem za to rád a tenhle nepřipravený odchod považuji za chybu. Podruhé jsem chtěl odejít, když se stal uměleckým šéfem Pavel Khek. Ne proto, že bych nesouhlasil s jeho konceptem nebo způsobem práce. Naopak. Jen jsem si říkal, že nastal správný čas. Jenže Pavel mi nabídl roli Rimbauda. Neodolal jsem. S Pavlem jsem prostě chtěl zkoušet. Je to obrovský režisérský talent, má poctivý a dokonalý přístup k práci a rád pracuje s hercem tvořivě. Nakonec jsme se dohodli, že zůstanu na půl úvazku. Z časových důvodů z toho ale najednou zase bylo angažmá.

"Skloubit dvě divadla, dabing, občas natáčení a rodinu dlouhodobě nejde."

Hrála největší roli nutnost dojíždění nebo nějaký jiný faktor?
Dojíždění je to nejmenší. Přestal jsem zvládat. Myslím tu spoustu práce, skloubit dvě divadla, dabing, občas natáčení a do toho milující rodinu, která na mě pořád jenom čeká. To se samozřejmě dá nějakou dobu zvládat. Já už to ale takhle mám asi tři roky a musím říct, že se jak psychicky, tak fyzicky měním. Vím, že jsem tady poslední dva roky nebyl tolik vytížený, nazkoušel jsem jen dvě inscenace, ale pořád jsem měl hodně představení, zájezdů, a když do toho přidáte ještě jedno divadlo, bylo toho moc.

Neodcházíte tedy kvůli jinému angažmá?
Určitě ne. Zůstávám pouze v Celetné. Jsem na volné noze.

Přijali kolegové vaše rozhodnutí bez problému? Podnikli jste nějakou rozlučku?
Vytušili to. Být součástí tak úžasného kolektivu není otázkou několika sezón. To je na celý život. Já na tenhle soubor nikdy nezapomenu a v mém srdci všichni zůstanou. Rozlučka zatím nebyla, protože se neloučím navždy. Jednou něco podnikneme, ale nebude to rozlučka. Spíš něco jako „NaBrzkouShledávačku".

Pokud byste měl zabilancovat, kterou roli jste si v MDMB nejvíc užil?
Snad není role, kterou bych si neužíval. Ať už to byl Lysandr, moje první role tady, kde jsem byl poprvé se souborem, Alan Strang, obrovská výzva a postava, kterou jsem vždy hrál rád, i když to bývalo těžké, Františka Projsu, ve kterém jsem se vyřádil tanečně a pohybově vůbec, Romea, který byl pro nás s Verčou (Veronika Kubařová, pozn. red.) velmi magický, Jegoruška, veselého práskače ze Sebevraha, nebo námořníčka Jacka Huntera z Tetované růže, asistenta asistenta režie v Našem městečku, což byla pro mě chuťovka, protože jsem měl vždy roupy a snažil se rozesmát kolegy, rytíře Dancenyho, krásnou hereckou práci a velkou školu herectví od kolegů, Miloše Hrmu, který mě naučil být trpělivý a milovat Hrabalův jazyk, Scapina, který mě nenechal vydechnout, a v neposlední řadě Rimbauda, velkou postavu, která mi zůstane po zbytek života vytetována v duši. V něm je vše, co jsem se doteď naučil. Veliké emoce, pozitiva i negativa, dosud nejtěžší role, jakou jsem dělal, geniální a náročná. Tu nejde než jen milovat.

Co si z MDMB odnášíte?
Pět let mého nejkrásnějšího divadelního života. Bez nadsázky. A spoustu přátel. A kus zdi z rampy na památku. Jo a Thálii, velkou poctu a dar místního divadla.

"Nezavírám za Boleslaví dveře. Srdce mi říká, že si tu ještě zahraju."


Je ve hře možnost příležitostného hostování v inscenacích MDMB?

To, že odcházím z angažmá, neznamená, že jsem zavřel za Boleslaví dveře. Vůbec ne, hrozně rád bych si tu zahrál. Jen teď jsem v určité životní fázi, ve které jsem udělal krok, abych to, co dělám tak rád, mohl dělat i dál. Myslím, že chuť do společné budoucí práce tu je. Zda to bude brzy či později, nevím, ale v srdci cítím, že si tu ještě zahraju.

Počítám, že inscenace, ve kterých hrajete, dohráváte.
Je to tak. Budu dohrávat, co jen půjde. Nemám v úmyslu utnout inscenace a zbavit se jich. To v žádném případě. Sezonu, dvě tu budu dohrávat.

Užíváte si v tuto chvíli s rodinou nebo práce volá i v létě?
Červenec jsem měl pracovní, hrál jsem na shakespearovských slavnostech, ale teď si s rodinou konečně užíváme společného volna.

Chtěl byste na závěr, alespoň symbolicky, vzkázat něco souboru, případně divákům?
Souboru, že je to ten nejúžasnější soubor v Čechách, a ať je na sebe pyšný. A divákům, aby si toho vážili a měli své divadlo rádi i nadále. Tak kvalitní divadlo si zaslouží tak kvalitní diváky, jakými Boleslaváci jsou