Městské divadlo se v květnu rozloučí se dvěma komorními inscenacemi. V úterý 6. května má derniéru Bůh masakru, v sobotu 17. května končí Tlustý prase. Proč? To už na ně diváci nechodí? Za jakých okolností vlastně divadlo stahuje inscenace z repertoáru?

Hlavním faktorem je především divácký zájem. Komedie a zábavné hry táhnou diváky snáz, než psychologické ponory. Na rozdíl od hudebních komedií, které jsou evergreenem a hrají se často i řadu let (Muži v offsidu režiséra Ondřeje Havelky letos oslaví sedm let na repertoáru), dramata končí zhruba po roce a půl až dvou letech. A Tlustý prase i Bůh masakru sice vtipné jsou, ale věnují přece jen závažné problematice.

„Okamžik derniéry nastává ve chvíli, kdy už víte, že nenaplníte divadlo. Hrát pro poloprázdný sál nemá smysl. O stažení hry z repertoáru tak de facto rozhoduje divák," vysvětluje ředitel Městského divadla František Skřípek.

Divadlo považuje návštěvnost, která se stabilně pohybuje mezi 80 a 90 procenty, za velmi prestižní záležitost. To je rovněž důvod, proč inscenace, kterým v návštěvnosti dochází dech, nekompromisně končí. Divadlu se hraní pro padesát diváků nevyplatí, hercům se v neobsazeném sále hraje špatně.

„Titul Tlustý prase rozhodně překvapil. Předem jsme očekávali průměrný zájem, přestože Petr Mikeska připravil výborné představení. Boleslavský divák si však inscenaci oblíbil a dokonce ji v anketě Zážitek roku vybral jako nejoblíbenější inscenaci roku," vypráví ředitel Skřípek a dodává, že včetně derniéry se Tlustý prase dočká třiceti repríz.

Bůh masakru naopak nedostál očekáváním. Divadlo se s ním rozloučí po pouhých 20 představeních a jediném roce.

„Myslíme si, že jedním z důvodů, proč se diváci na tuto hru nehrnou, je její název. Změnit jsme jej ovšem nemohli. Agentury, které zastupují autory, jsou v tomto ohledu velmi přísné," krčí rameny Skřípek.

Vedení divadla si však pochvaluje, že obě inscenace, které končí, si na sebe vydělaly. Tlustý prase dokonce vrchovatě.

Stažení hry z repertoáru v Městském divadle ještě nikdy nesouviselo s odchodem člena uměleckého souboru. I v případě, že herec ansámbl opustil, se vždy podařilo nalézt kompromis. Nejkomplikovanější je podle ředitele vždy hledání oboustranně přijatelných časových možností. Tak tomu bylo v poslední době například s Petrou Nakládalovou, která odešla z angažmá na volnou nohu, ale část svých rolí dosud dohrává.

V případě odchodu Matouše Rumla divadlo dokonce nechalo jeho místo uprázdněné delší dobu, aby si mohlo dovolit zvát jej na pohostinská hraní. Peníze na mzdy i honoráře totiž plynou z jednoho měšce. To v případě odchodu Oty Jiráka, jenž s hraním skončil ze dne na den úplně, divadla jeho role po diskuzi s režiséry přeobsadilo.

Chcete-li derniérované hry ještě stihnout, neváhejte. Obě totiž stojí za to.