VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Boťák: Country muzikou jsme prohnilý

Mladá Boleslav /FOTOGALERIE/ - Kdekoliv se objeví, všude má známé. Je cítit, že je oblíben. Country muziku hraje přes čtyřicet let. A kapela KTP, kterou založil, právě čtyřicátiny slaví. Václav Bote je ve svých pětašedesáti letech hudebník srdcem i duší. Ve skupině KTP hraje jeho syn Václav i Karel Stezka. V této sestavě hrají už patnáct let. Pár dnů před sobotním výročním koncertem v mladoboleslavském Centru 83 v Havlíčkově ulici jsme si s Václavem Botem starším povídali o životě, ale hlavně o muzice. S mužem, kterého každý zná pod přezdívkou Boťák.  

1.9.2017
SDÍLEJ:

Kapela KTP. Václav Bote uprostřed.Foto: archiv kapely

Pamatujete si na založení KTP před čtyřmi desítkami let?

Všemu předcházelo v roce 1969 založení první skupiny v Mladé Boleslavi, která hrála country - Bílá cesta. Zkoušeli jsme u Vaška Boháčka ve Smíchovské restauraci na Starém městě. V kapele kromě mě byli Karel Vaněk, Pepa Seibt, Petr Archleb a Žeryk, nepamatuju si už na jméno, jen na přezdívku. Bylo nám kolem osmnácti, já měl před vojnou a jezdili jsme po okolí Mladé Boleslavi.

Záhy přišla vojna.

Na vojně jsem byl dva roky v Jincích u Příbrami a hrál jsem v country kapele Tuláci 72.

Dostali jste se z kasáren? Nebo jste hráli jen uvnitř?

My hráli snad každý druhý den, na Příbramsku jsme byli hodně známí, dostali jsme se i na Portu. Takže dobrá vojna to byla. Po návratu z vojny se Bílá cesta změnila na známou kapelu Struny a já hrál i v ní.

Zase country?

Všechno, o čem mluvím, je country. Kromě začátků v pubertálním věku, kdy jsem tíhnul trochu k bigbítu, jsem nic jiného než country nehrál.

Jak jste hráli? Jen na kšefty, nebo s usárnou spali venku?

S usárnou, se spacákem a u ohňů. Přijeli jsme a tam jsme zahráli. Ale zvali si nás i na festiválky.

Brzy jste se oženil…

..a přestěhoval do Benátek nad Jizerou. Pracoval jsem ale v Mladé Boleslavi jako vedoucí oddělení domácí potřeby ve známém obchodním domě Máj. Nebylo to špatné období, znal jsem spoustu lidí. Akorát to dojíždění. Ze Strun jsem odešel, protože to cestování nebylo vážně dobré.

Takže jste se ocitl bez kapely?

Jen chvíli. Hrál jsem sám, ale do Benátek se přiženil kamarád Milan Stránský. Drnkali jsme spolu na kytary, což bylo v roce 1976 a rok poté jsme spolu jeli do Českého ráje na nějaký festival trampské písně. Říkali jsme si KTP – Kamarádi točeného piva. Chtěli jsme si udělat srandu, tak jsem s sebou vzal syna Vaška, tehdy čtyřletého, a dal jsem mu do ruky valchu a kartáč. Vašek držel perfektní rytmus, navíc jsem ho naučil čtyři písničky, které tehdy zazpíval, a mělo to velký ohlas, něco jsme i vyhráli.

Vystoupení se čtyřletým synem byla jen jednorázová legrace?

Ne, Vašek s námi pak jezdil pořád, spal s námi v lese pod širákem.

Co na to manželka a maminka Vaška?

Ta s námi nejezdila, ale nevadilo jí to. Já měl Vaška pod kontrolou, takže byl klid.

Co bylo dál?

Vašek šel do školy, už s námi nejezdil. Milan Stránský po čase odešel, a najednou tu bylo složení kapely: já, Láďa Mikeš, Bruno Schinkmann, Jarda Tůma, Karel Mužíček, Petr Šída.

Pořád se bavíme o uskupení KTP?

Jasně, my se o ničem jiným už bavit nebudeme.

Takže jiná kapela vám do životní cesty už nevstoupila?

Ne.

Pokračujte.

Vyrazili jsme v létě na dovolenou k moři do Německa.

S kapelou?

Ano. Měli jsme s sebou nástroje. Hodně dobré vzpomínky. Nechali jsme si ušít takové ty dlouhé plavky - bermundy.

Bermudy myslíte?

Jo. Jenže my přišli na pláž a ona tam byla jen nudistická, to byl trošku šok. U pláže byla restaurace a pódium, ale tam jsme nemuseli hrát nahatí. Domluvili jsme se, že když máme nástroje, zahrajeme. A měli jsme hodně velký úspěch, country se jim moc líbila.

Jak dlouho hrála tahle sestava?

Asi patnáct let. Velký úspěch bylo, že jsme vyhráli soutěž v Horním Jelení, kam se každý rok sjelo dvacet špičkových kapel. To jsme byli hodně nadšení. Pak přišla výrazná změna. Začal jsem tíhnout k trošku tvrdší country, kluci zase pro trampský styl. Začal s námi hrát Mirek „Skoba“ Trčálek. Z kapely Větráci přišel Jarda Vohnout „Čvachta“ a hrál s námi i Luděk Šindelář na foukací harmoniku. To bylo ještě před revolucí.

Dostavila se revoluce. Rok 1989.

Těsně před revolucí jsme v Domě kultury slavili dvacetiny, bylo vyprodáno a my pokřtili cédéčko Poslední prachy.

První a poslední?

Pak jsme ještě natočili výběr a hráli na soundtrackách třeba s Grennhornama, s Jitkou Vrbovou. Odešel Čvachta, zůstali jsme já a Skoba, přidal se k nám Ronek Vališ a Jarda Marek. Jo a v téhle sestavě jsme nahráli klasickou kazetu s trampskými písněmi Dáreček. To už s námi hráli i David Koucký a syn Vašek – ti přišli z kapely Chýše.

Pamatujete se na první koncert se synem?

Kdepak, ani náhodou.

Když se ohlédnete, jaké bylo období vaší největší slávy?

Stoprocentně je to největší, nejlepší, nejsilnější teď. Máme nabídky, mohli bychom hrát pořád. Vůbec si nestěžujeme.

Jak je v 65 letech pro vás hraní fyzicky náročné?

Když jsem na pódiu, je mi třicet. Když se ráno probudím, je mi pětadevadesát.

Když se to zprůměruje, jste mladší než jste.

Řeknu vám, že čtyři hodiny na pódiu jsou někdy hodně náročné.

Vy jste začínal na klasickou kytaru, pak jste hrál na čtyřstrunné tenorové banjo a nyní je vaším nástrojem pětistrunné banjo. Proč ten poslední nástrojový přerod?

Když mi bylo padesát, syn povídá, že by to chtělo pětistrunné banjo. Jenže na něj se hraje jinak, má to jiný prstoklad, na prstech máte prstýnky, kterými se hraje. Říkám jim, ať s tím na mne nechodí a zkusí si to sami. Dopadlo to tak, že jsem se to rok učil a teď už na něj hraju, mám svůj styl a je to v pohodě. Ty začátky ale byly krušné.

Stalo se vám někdy, že jste měl chuť s hraním seknout?

Občas mne to napadlo v poslední době, a to ve chvíli, když jsem unaven. Prostě mi není dvacet.

Takže jste spokojený důchodce, který si o víkendu jde zahrát?

Já ještě jezdím se osobním autem a svážím od doktorů do nemocnice krev.

Vy jste jezdil taky se sanitou, že?

Jo, jezdil. Vašek jezdí pořád.

Čím jste se vlastně v životě živil?

Po vojně jsem byl vedoucím ve zmíněném obchodním domě, pak jsem dělal v Kosmonosech v prodejně domácích potřeb, přešel jsem do zeleniny, byl mistrem ve škodovce. Tam jsem měl problém, předseda KSČ mi řekl, že když nevstoupím do strany, udělá mi peklo ze života, že jako mistr musím být u komunistů. Nevstoupil jsem, dal výpověď a odešel. Šel jsem k tátovi na pět let pinglovat do hospody U Antošů v Mnichově Hradišti. Pak přišla revoluce. A já začal prodávat cédéčka a kazety v boleslavském Krámečku plném hudby. Když byla prodejna uzavřena, šel jsem na dva měsíce k synovi Vaškovi na brigádu do sanitky. A zůstal jsem v sanitce dvacet let.

Řekněte mi, když zaslechnete v rádiu country, vypnete ji? 

Ne, nikdy, naopak přidám na hlasitosti. Já jsem country prohnilý.

Který žánr nemusíte a který máte rád. Kromě country?

Nemám rád house a takové to duc duc. Mohu rock - Led Zeppelin, Queen, Olympic. Na nich jsem vyrostl. Líbí se mi písničky s melodií a dobrými slovy, které mají příběh, duši.

Vy nehrajete v KTP příliš vlastních písniček.

To ne. Máme jich asi pět. Nestavíme naše hraní na dvacet vlastních skladbách. My máme na repertoáru dvě stě písniček, které, myslím si, zahrajeme velice solidně. Hrajeme kvůli tomu, aby se lidé bavili, aby si s námi písničky zpívali, aby byla dobrá nálada. Frajersky tvrdím, že se nám to daří.

Dá se s country uživit?

Jsme amatéři, nemohou odpovědět. Kdybychom byli profíci a mohli se uživit, nebudu jezdit na sanitě. Ale jsou kapely, které se tím živí. Pár korun dostáváme, ale je to tak, že je to na cestu, na zaplacení výdajů. V republice není město, kde jsme nehráli, najezdili jsme obrovské množství kilometrů, stovky koncertů. Hráli jsme v Německu, ve Švýcarsku, v Bulharsku, na Slovensku.

Jaké okamžiky máte jako muzikant nejraději?

Když hraju, vnímám atmosféru. Když je pod pódiem dav spřízněných duší, je to nádhera, nabíjí to. Pak ale stačí skupinka lidí, která se nudí a je duchem jinde, a rázem je ten náboj pryč. Většinou ale máme publikum, které se chodí bavit, se spoustou lidí se známe a ta atmosféra je parádní. Dáváme do toho všechno, muzika nás baví.

Stává se, že se na koncertě navzájem na sebe zamračíte – na znamení toho, že jste někdo něco pokazili?

Jasně. My to řešíme právě tím zamračením ostrým pohledem. A každý z nás občas něco pokazí. Jsme omylní lidé, nemáme si navzájem v podstatě co vyčítat.

Pojďme do soboty 2. září a na oslavu čtyřicetin KTP.

Sejdeme se v zahradě Centra 83 v mladoboleslavské Havlíčkově ulici tam, co byla dříve dětská nemocnice. Vše začne v 15 hodin a potrvá to zhruba do 21. hodiny. Kromě bohatého občerstvení uslyší a uvidí přítomní dvě skvělé skupiny – z Hrádku nad Nisou přijedou Vobutý a z Jablonce nad Nisou Fous.

A pak „nějaké“ KTP, že?

Jo. Postupně s námi zahrají všichni členové, kteří se v historii v kapele objevili a kteří dorazí. Spolu s osvědčenou „kátépáckou“ trojkou tak postupně vystoupí Láďa „Mikky“ Mikeš, Jaroslav „Hrabě“ Tůma, Bruno „Sanďák“ Schinkmann, Jaroslav „Čvachta“ Vohnout, Luděk „Šindy“ Šindelář, Jaroslav „Nesmysl“ Marek, Ronek „Rony“ Vališ a také Lumír Rejmont. Bude to velký mejdan.

Na začátku před rozhovorem jste se ptal, zda můžete poděkovat některým lidem.

To platí?

Ano. Poděkujte, jmenujte.

Břeťa Mauermann, Bruno Schinkmann, Pepa Hendrych, Pavel Šulc, Radek Pažout, Tomáš Kadeřábek, Jaromír a Romana Navrátilovi.

A za co jim děkujeme?

Za velkou pomoc při zajišťování akce. Jo a moderovat bude Petr Císařovský.

Dneska je úterý večer. Jste nervózní?

Vy byste nebyl?

Byl, ale co vy?

Já už docela jsem. Aby všechno klaplo. Aby vydrželo počasí. Ale i kdyby bylo deštivo, máme připravené stany, takže bude pohoda. Moc se těším, ani nevíte, jak…

Autor: Jiří Macek

1.9.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Sbormistryně smíšeného pěveckého mladoboleslavského sboru Boleslav Zuzana Kubelková

Sbormistryně Zuzana Kubelková: Nechystáme žádné módní výstřelky

Peníze. Ilustrační foto.

Doprava má v krajském rozpočtu pohltit skoro šestinu peněz

OBRAZEM: Svatomartinská výstava psů

Mladá Boleslav - Po loňském úspěšném prvním dějství uspořádal v sobotu 18. listopadu Spolek chovatelů a přátel psů Nymburk druhý ročník Svatomartinské oblastní výstavy psů. Výstava konaná v rámci Kynologického areálu Krásná louka v Mladé Boleslavi byla přístupná psům a fenám všech plemen zapsaných v plemenných knihách uznaných mezinárodní kynologickou federací, kteří dosáhli ve výstavní den stáří požadovaného pro zařazení do třídy. Výstava se od samotného rána těšila velkému zájmu vystavovatelů.

OBRAZEM: Slavnosti vína

Mladá Boleslav - V sobotu 18. listopadu se v Domě kultury v Mladé Boleslavi za velkého zájmu veřejnosti uskutečnil již šestý ročník Slavností vína. 

Jak vybavit malý dětský pokoj?

Bydlíte v malém panelákovém 3+1, máte dvě děti a nevíte, jak je obě vměstnat do malého dětského pokoje? I na malém prostoru se dají dělat zázraky, jen je potřeba při zařizování dětského pokoje trochu přemýšlet!

FOTO: Plavci zabojovali v krajském přeboru

Mladá Boleslav – Úspěchy, vítězství i slzy. Závodníci ve věku 12, 13 a 14 let se na celovíkendovém Zimním přeboru Středočeského kraje žactva snažili o co nejlepší časy, které je nominují na Zimní mistrovství České republiky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT