Kamera, zvuk, klapka, akce! To slyší David Borozidis z Mladé Boleslavi pokaždé při své práci. Je totiž kameramanem. Vystudoval filmovou školu a podílel se na natáčení několika snímků, jak studentských, tak i nezávislých.
Projekce čtyř filmů z jeho tvorby se uskuteční v pondělí 4. srpna od 21 hodin v restauraci Sklípek Na Výstavišti.
Proč jste se rozhodl studovat filmovou školu? Kdy jste dospěl k tomu, že zrovna toto odvětví by vás bavilo?
Studovat filmovku mě napadlo asi až ve třeťáku nebo ve čtvrťáku na gymplu, když se slavilo 100 let od založení školy a vedení chtělo akci natočit. Chytnul jsem se toho, začalo mě to bavit. Již před tím jsme s kamarádkami točili jen na foťák různé scénky, a tím se bavili. Postupně jsem se pak učil s kamerou a na počítači upravovat video.
Jaká byla studia? Co všechno jste zažil? Máte nějakou nezapomenutelnou vzpomínku?
Každá škola má svoje mouchy a ani vedení školy není nikdy bez chyby, ale i studenti si občas sami zbytečně komplikují studium. Tak tomu bylo i v Písku. Ale samozřejmě, že na Písek mám nezapomenutlné vzpomínky, jak z natáčení filmů, tak i z různých večírků a akcí. Většinou na každém natáčení se ze štábu stane jedna velká rodina a je tam spousta zábavy a zážitků. Nejhorší je, když přijde poslední natáčecí den a každý si začne uvědomovat, že je konec a že tohle se už nikdy nebude opakovat. To potom musí přijít pro zlepšení nálady „dotočná“ a člověk to vyžene z hlavy. A těšíme se zas na další natáčení.
Poznal jste i známé osobnosti během školy?
Jelikož je náš filmový průmysl malý, stejně jako naše republika, tak díky tomu se člověk potká se spoustou známých lidí, herců, režisérů a dalších umělců. Nedávno jsem měl tu čest pracovat na natáčení videoklipu k filmu Bathory. Dělal jsem ostřiče F. A. Brabcovi, což pro mě byla velká zkušenost. Natáčení pod taktovkou Juraje Jakubiska bylo skvělé. Panovala klidná pohodová atmosféra a mohl jsem se opravdu učit od velkých profesionálů. Protože obrázky, které F. A. Brabec spolu s Jurajem Jakubiskem dělají, jsou opravdu pastvou pro oko.
Pomáhal jste při natáčení různých filmů. Jaká „na place“ panuje atmosféra? Čím je hlavně ovlivněná? Jak vás, jako studenta, brali profesionálové?
Samozřejmě záleží vždycky na lidech. Někdy se nestíhá a natáčení bývá hodně hektické, mnoho lidí je vystaveno velkému tlaku a mají určitou zodpovědnost, takže se občas stane, že někdo vybouchne kvůli blbosti a strhne se i menší hádka mezi členy štábu. Vše je potřeba řešit s klidnou hlavou, aby potom natáčení mohlo pokračovat v klidu dál. Filmování je finančně velmi nákladné, takže žádné zbytečné průtahy produkce nedovoluje. I když je to fyzicky i psychicky náročné, tak právě dobrá nálada ve štábu a dobrý catering vám dodávají energii. Většinou se při natáčení opravdu zažije spousta legrace. Student to má v profesionalním štábu celkem dobré, jsou k němu přátelští a většinou je mu vysvětleno, co ještě neví. A pak se již musí snažit a pomáhat, kdy je potřeba, a doufat, že s ním budou spokojeni, a těšit se na další spolupráci. Pomalu od runnera přejít až na asistenta kamery a potažmo se propracovat na dobrého a vyhledávaného kameramana.
Co děláte teď?
Užívám si léta nebo spíš akcí, které léto nabízí. Takže se jedu s kamarády podívat již poněkolikáté do Uherského Hradiště na Letní filmovou školu, byl jsem se podívat i v Karlových Varech. A do toho mě čeká natáčení dalšího dílu pořadu pro Českou televizi Psí život v režii Víta Olmera, se kterým jsem před pár dny dotočil dokumentární film Cesta do Vídně. Poté mě čeká několik dní natáčení v bojových podmínkách – video pro Armádu České republiky. Nebyl jsem na vojně, takže k tomu alespoň trochu přičichnu.
Do toho ještě s Honzou Chramostou připravujeme natáčení dokumentu o jednom uměleckém sochaři – kováři, který by měl být postaven na dobré kameře, což se musím hodně snažit. Další nezávislý filmek s Honzou v naší produkci začneme připravovat na týdenním pobytu s našimi oblíbenými herci na horské chatě. Takže to vypadá celkem slušně a mám se na co těšit. Tato práce je různorodá, někdy je sice hodně vyčerpávající, ale člověk se nikdy nenudí, což je moc fajn. Protože nuda je fakt nudná.
Jaké filmy diváci v Boleslavi uvidí?
Myšku Kyšku a myšku Hryšku, Kouzelný most, My dvě a Akci.
Jak jste dospěl k tomu, že své filmy promítnete ve Sklípku Na Výstavišti?
Filmy točíme samozřejmě kvůli tomu, abychom je mohli ukazovat co nejvíce divákům a slyšet názory a připomínky, ať kladné, či záporné. Samozřejmě také chceme jezdit po festivalech a sbírat ceny.
Získaly vaše filmy už nějaká ocenění?
S Kouzelným mostem se nám to úspěšně daří. Bodovali jsme na dvou prestižních festivalech v Polsku – Zoom zblizenia – hlavni cena festivalu Grand Prix, Oskariada 2008 – 2. cena. Na domácích festivalech Mlada kamera v Uničově získal Kouzelný most 1. místo v kategorii hraný nekomerční film. Další snimek Miluješ mě? zde vyhrál hlavní cenu festivalu. Ten promítat asi nebudeme, je dlouhý 40 minut. Uvidíme, záleží na zájmu diváků. Všechny ostatní promítané filmy také získaly různé ceny na festivalech.
David Borozidis vystudoval kameru na Soukromé vyšší odborné škole filmové v Písku v letech 2005-2007. Už na škole pomáhal na různých studentských filmech spolužáků, podílel se kamerově na společných filmech zejména s Janou Buškovou a Janem Chramostou. Získával zkušenosti při natáčení reklam, videoklipů a filmů již s profesionálnimi štáby.
Filmy, které natáčel:
Studentské filmy – Vábení samečků, Co nám (mi) zbejvá, režie Jana Bušková, Miluješ mě? režie Jan Chramosta, Film o filmu: Klec pro Kočku, režie David Borozidis
Nezávislé filmy – Kouzelný most, režie Jan Chramosta
+ mnoho dalších filmů, při kterých pomáhal, asistoval nebo v nich dokonce hrál. Např. Špíny se zbavíš, režie Martina Gebarovská.
Myška Kyška a myška Hryška, režie Michal Dubnický, SVOŠF Písek, 2007
– vtipný animovaný film s výborným komentářem Oldřicha Kaisera.
Kouzelný most, režie Jan Chramosta, nezávislý film, 2007
– Co všechno se může stát v průběhu cesty přes most? Honza miluje Hanku, Hanka miluje Davida a slepý harmonikář vyhrává bujaré písně. Hanka spěchá na rande k Národnímu. To vše ve zdařile vypointovaném příběhu s několika nečekanými závěry.
My dvě, režie Jana Bušková, SVOŠF Písek, 2007
– dokument o dvou mladých ženách, které ví o svých nedostatcích, ale stále nemohou přijít na to, proč o ně muži nejeví zájem. Pokusí se tedy o takový experiment, který jim možná pomůže odpovědět si na otázku jejich samoty, nebo také možná přijdou na něco úplně jiného.
Akce, režie Jakub Vansa, FAMU, 2007
– oslava před natáčením prvního „velkého“ filmu mladého režiséra má nedozírné následky. Když se ráno probudí vedle hlavní hrdinky a současně přítelkyně kameramana, pochopí, že vyřešit tenhle problém bude vyžadovat mimořádnou dávku lstivosti a vynalézavosti.