Na plotě u cesty visí obrovský plakát s nápisem Bez plotů. Hezký paradox v horkém červnovém dni, ale šipky už nás vedou dál.

K areálu a louce u Domova Pod Skalami v Kurovodicích, kde se koná festival výše zmíněného jména.

Je těsně před třináctou hodinou, za pár minut všechno vypukne, takže na místě činu vládne ten správný předstartovní mumraj.

Chystá se divadelní představení a řada hudebních vystoupení, v domově bylo v sobotu veselo až do večera. „Pro naše uživatele je to vždycky velká událost, vytrhne je to z toho stereotypu všedních dní. Užívají si toho, že se něco děje," vysvětluje ředitel Domova Pod Skalami Josef Mlčoch.

Před hlavní budovou je opravdu živo, festival v předchozích ročnících navštívilo vždy kolem tří až čtyř stovek návštěvníků.

O tom, že je tahle akce smysluplná pro všechny strany, se člověk přesvědčí na každém kroku.

Zdejší obyvatelé mají sice zdravotní hendikepy především mentálního charakteru, ale bavit se chtějí jako kdokoliv jiný.

„Jsme za festival moc rádi, něco se tady děje, dáme si dobré jídlo a pití, a také si můžeme pořádně zařádit," chválí jeden z uživatelů domova Jindřich Hrnčíř.

Ten areálem prochází s fotoaparátem na krku a všechno poctivě dokumentuje. „To je náš bývalý reportér, psával noviny, možná vám o akci něco napíše," prozrazuje Josef Mlčoch, a pan Hrnčíř horlivě přikyvuje.

Kromě toho, že pokud se podaří festivalem něco málo vydělat, půjdou veškeré peníze na potřeby klientů DPS, má tahle akce především rozměr sociální.

„Potkávají se tu zdraví lidé s těmi hendikepovanými, rodiny našich klientů se mohou podívat, jak to u nás vypadá, nahlédnout takříkajíc pod pokličku, a návštěvníci úplně zvenčí zjistí, že to tady není žádné uzavřené oddělení," vysvětluje ředitel.

Další z klientek, paní Ivanka, se svěřuje s tím, že se moc těší na hudbu. „Bude tady muzika, a já moc ráda tancuju. Jsem tady už dlouho a léto miluju," dělí se o své dojmy.

Pak už ale pospíchá na divadelní představení spolku Jirásek. Účinkuje v něm spousta malých dětí, které si třeba i díky této akci zvyknou na to, že mezi námi nežijí jen zdraví lidé…

Celý článek a rozhovor s ředitelem si můžete přečíst v pondělním vydání Boleslavského deníku