To bylo období většinou čtyřčlenných beatových kapel. Hlavním nástrojem byla sólová elektrická kytara. The Chilkats hráli výborně směsici stylů blues, rhythm & blues, rock´n´roll i slowrock. Kytarista a zpěvák Hendrik Frommhold přesně zapadal vizáží i nástrojem do boomu britských kapel šedesátých let. Připomínal mi skvělého Hanka Marvina ze skupiny Shadows. Pamětníci jihli a mladí byli jedno velké ucho při Hendrikových melodických přehledných kytarových sólech bez použití elektronických nášlapných krabiček. Pro rozhoupání tónu do vibrata i tremola používal jen páku na kytaře Gretsch.

Na foukací harmoniku podmalovával zpěv a sóloval muzikant představený jménem Jol. Pár čísel také zpíval. Kapela v rychlém sledu sázela z pódia jednu skladbu za druhou. Převzaté i vlastní: Rocket To The Moon, Chilkat Night Out, Farther On The Road (Bobby Bland), Got My Mojo Working (Muddy Waters), My Babe (Willie Dixon), Jump Jive & Wail, Dancing With My Baby, Early In The Morning. Překvapením bylo zařazení příjemné swingovky Still Nightly In Love With You.

Kontrabasové sólo si střihnul Giancarlo Pace. Ani bubeník Moritz Kruit neměl problém se přizpůsobit swingovému rytmu. V dalších známých rokenrolových trvalkách opět přehodil na dravý beat. A tak konec koncertu vrcholil i v přídavcích rychlými rokenroly: Shake Rattle & Roll, Kansas City, No Particular Place To Go, Caledonia, Take The Elevator. Sympatičtí The Chilkats se líbili, zanechali velmi dobrý dojem, byli sice poněkud decentní a tím jejich vystoupení nemělo takovou šťávu, jako minulý měsíc Charlie Slavík Revue. Závěrečný koncert cyklu se uskuteční 29.dubna. Přijede formace z Británie s výbornou zpěvačkou Elles Bailey.

Autor: Rudy Kulka