Hokejový obránce Karel Klikorka na přelomu roku absolvoval s českou reprezentací své druhé mistrovství světa hráčů do dvaceti let. Znovu dokázal porazit Rusko, ale Česko se nedostalo přes čtvrtfinále. Příprava na šampionát byla nesmírně náročná, tým strávil defacto celý prosinec a část ledna v uzavřené bublině. Klikorka momentálně hraje za Mladou Boleslav a vypomáhá také Ústí nad Labem.

Jaký byl život v bublině?
Nejprve jsme byli ve Vyškově, a pak jsme přelétali do zámoří do Edmontonu. Tam to bylo docela náročné na psychiku, po příletu jsme byli pět dní zavření, teprve pak jsme mohli ven, začít trénovat a připravovat se na mistrovství světa. Pak už to bylo lepší, hráli jsme zápasy, ale byli jsme pořád na jednom místě zavření.

Jak jste si krátil dlouhou chvíli?
Hodně jsem si volal s kamarády a rodinou. Hrál jsem různé hry na playstationu. Když už byla opravdu nouze, tak jsem si četl.

Jaké hry jste hrál?
FIFA a NHL, takové klasiky, občas si zahraji Fortnite. Z těchto her mi jde nejvíce NHL, mám toho odehraného opravdu hodně a jde mi fakt dobře (úsměv).

Nemrzí vás, že jste si nemohl projít město?
Všichni jsme tam jeli s tím, že nebudeme moci chodit po městě. Na druhou stranu jsme se mohli plně věnovat hokeji a přípravě na zápasy. Byli jsme pořád všichni u sebe, což pomohlo k tomu, že se vytvořila lepší parta. Mrzelo nás, že jsme se nemohli společně někam projít.

Jak hodnotíte působení českého týmu na turnaji?
Hodnotí se mi to celkem těžce, protože jsme nedokázali postoupit přes čtvrtfinále. Pokud jde o tým, tak jsme pracovali jako rodina a vycházeli jsme spolu velmi dobře. Parta byla neuvěřitelná, ale je škoda, že jsme v některých zápasech nedokázali se soupeřem udržet tempo.

Se spoluhráči jste se nikdy do konfliktu nedostal?
Pokud si dobře vzpomínám, tak já osobně jsem s nikým žádný problém neměl, on vlastně žádný konflikt v kabině nevznikl. Opravdu jsme byli všichni v klidu, snažili jsme si pomáhat a táhli jsme za jeden provaz.

Jak se vám zamlouvala atmosféra zápasů?
Fanoušci rozhodně chyběli (důrazně). V porovnání s předchozím mistrovstvím, které se konalo v České republice to byl opravdu velký rozdíl. Když už člověk hraje zápasy, tak přestane prázdné tribuny vnímat, ponoří se do hry a snaží se soustředit na to, aby podal co nejlepší výkon.

Dokážete odhadnout, kdy se fanoušci na stadiony vrátí?
Já doufám, že co nejdříve. Fanoušci na sportovních akcích chybí a o hokeji to platí také. Myslím si, že to ale bude trvat ještě celkem dlouho.

Je pro vás náročnější se do těchto zápasů motivovat, když atmosféra připomíná trénink?
To vůbec ne. Na všechny zápasy se člověk připravuje co nejlépe, dá se říct, že stejně. V současné době nás sice fanoušci nepodporují, ale na výkon na ledě by to nemělo mít žádný vliv, nebo spíše nemá.

V jednom z předchozích rozhovorů jste zmínil, že vám turnaj ukázal, na čem musíte zapracovat. Mohl byste být konkrétnější?
Letošní turnaj se hrál na menším kluzišti, pro mě to bylo něco nového. Zjistil jsem, že bych se měl zaměřit na rychlost, techniku, bruslení. Měl bych se snažit hrát rychleji.

Dokázal byste herně porovnat letošní a loňské mistrovství světa?
Těžko se mi porovnávají obě akce. Hra na malém a velkém hřišti je velmi odlišná. Řekl bych, že se mi letos více dařily osobní souboje, celkově jsem byl silnější.

Bylo těžké si zvykat na jiný rozměr hřiště?
Ano bylo. Po čtrnácti letech hraní v České republice jsem poprvé hrál na malém kluzišti. Bylo to obtížné, ale člověk si postupně zvykl. Chvilku to trvalo.

Když si na tento turnaj vzpomenete za pár let, jaké bude mít vzpomínky?
Jednoznačně skvělé zážitky, měli jsme skvělý tým i partu. V mém případě se podruhé na MS podařilo porazit Rusko. To jsou takové nejvýraznější vzpomínky.

V současné sezóně hrajete za Mladou Boleslav a Ústí. Kde se vám hraje lépe?
Asi to není o tom, kde se mi hraje lépe. Jsem rád za to, že dostávám možnost být na ledě a hrát zápasy. Jestli je to za Ústí nebo Mladou Boleslav, to je asi jedno. Na stálo jsem v Mladé Boleslavi a většinou na zápasy do Ústí přijíždím až odpoledne. Pak se znovu vracím do Boleslavi.

Není škoda, že nemůžete trénovat s Ústím?
Možná by bylo lepší, kdybych byl více s týmem Slovanu, ale máme to takhle nastavené a já s tím moc neudělám.

Jak se vám hraje ve Slovanu pod trenérem Roubíkem?
Je to skvělý trenér, má za sebou dlouhou kariéru. Osobně s ním hodně věcí konzultuji a snaží se mi pomáhat. Jsem za to moc rád.

Posloucháte ho?
Rozhodně ano, každá rada od tak zkušeného hokejisty je velmi cenná.

Jaké jsou vaše osobní cíle v sezóně?
Chci hrát co nejlépe zápasy a být prospěšným hráčem týmu, za který zrovna hraji.