Jaká byla vaše hokejová cesta?

Tomáš Brejcha: S hokejem jsem začínal na Spartě, což je moje srdcovka. Přes PZ Kladno a Letňany jsem se tam vrátil na dva roky do juniorky. Hrál jsem solidně, ale neměl jsem na to probojovat se do áčka. Sparta nám dala možnost jít usilovat o místo do první ligy. Mně se ale otevřela šance jít zabojovat o angažmá v juniorských soutěžích v Americe, kam jsem v květnu odletěl. Chtěl jsem tam odehrát rok a dostat se na univerzitu, což se mi podařilo. Kvůli školním trablům jsem se po roce vrátil do Česka a školu dodělal tady. Ve chvíli, kdy jsem se odtamtud vracel, jsem pochopil, že asi nebudu ten, kdo se bude živit hokejem a bude vydělávat miliony. Bylo mi dvaadvacet a nabídka zněla jasně – Havířov za patnáct tisíc. V tu chvíli jsem se rozhodl, že hokej dám na druhou kolej a budu studovat. Teď hraju krajskou ligu za Černošice.

Jan Valder: Já začínal v Ostravě. V šesté třídě jsme se přestěhovali do Prahy a já šel na Slavii, s čímž měl můj táta velký problém. Pořád to ale bylo lepší než Sparta. Potom mi bylo řečeno, že šatna není nafukovací, takže jsem šel do Letňan. Jakmile hokej nebyl o ambicích a nikdo si tam nemyslel, že budeme profesionální hokejisté, tak to pro mě dostalo úplně nový rozměr. Bavil jsem se hokejem, tím, jaká tam byla skvělá parta, a trenéři mě vytáhli z hokejové deprese. Podobné to bylo i v univerzitní lize, kde jsem nastupoval za Univerzitu Karlovu. Teď hraju krajský přebor za TNP Praha. Nikdy jsem neměl metu, že budu nejlepší hokejista na světě. Hrál jsem proto, že mě to bavilo, a chtěl jsem hrát na nejlepší úrovni. Dělal jsem pro to opravdu hodně, ale nevybavuju si, že bych měl někdy cíl mít nad hlavou Stanley Cup.

Kde se vzala myšlenka začít natáčet hokejový podcast?

Tomáš Brejcha: Myšlenka vznikla na popud obránce Patrika Demela. Viděl jedno video, které jsem natočil, a řekl mi, že jsem ukecaný, tak proč nemám hokejový podcast po vzoru amerického Spittin‘ Chiclets. Ten večer jsem šel do vany, přemýšlel jsem nad tím a tam se to celé zrodilo. Věděl jsem, že to nechci dělat sám, protože by to nebylo vtipné a sám bych to neukecal. Proto jsem vzal svoje přátele na Facebooku, jel jsem dolů a najednou jsem tam viděl Valdyho. Vnímal jsem, že ho zajímá hokejové prostředí, zároveň se v hokeji hodně angažoval a bavilo ho to. Vždycky byl ukecaný a vtipný a rozuměli jsme si. To bylo někdy na přelomu roku 2019–2020. V březnu jsme pak vydávali první epizodu.

Jan Valder: Mně to přišlo jako dobrý nápad. Bylo to ještě před pandemií koronaviru a vlna podcastů přišla až potom. Teď to vnímám tak, že je spousta nových podcastů, které reagují na velkou poptávku. My jsme ale byli nezasažení tímhle obrovským boomem. Začali jsme v podstatě nastejno s konkurenčním podcastem Bomby k tyči. My vydali první epizodu o týden později.

Tomáš Brejcha: Už jsme to měli připravené a nahrané, ale než jsme to vydali, tak nás předběhli. V důsledku toho jsme museli trochu upravit koncept, protože ten, který jsme měli připravený, byl dost podobný tomu, co měli oni. Odlišili jsme se a udělali jsme dobře. Naše povídání o hokeji by asi tolik lidí nebavilo, protože jsme to nikdy profesionálně nehráli. Proto se snažíme, aby to vždycky bylo hlavně o našem hostovi.

Proč se jmenujete Puk Pak Pivo?

Tomáš Brejcha: Jsem velký fanoušek podcastu Brocast. Inspirovali mě tím, že u natáčení popíjejí – víno, panáka, pivo… Když to posloucháš, cítíš, že hosté se po nějakém čase uvolní a je větší sranda. Moje myšlenka tedy byla hokej a alkohol. Co mají Češi rádi? Hokej a pivo. Chtěl jsem, aby to sedělo počátečními písmeny, takže mi z toho vyšel puk a pivo. Pak už jsem hledal něco, jak to spojit.

V jakých řádech se pohybuje vaše poslechovost?

Tomáš Brejcha: Jsou to řádově tisíce na epizodách. Nad sto tisíc poslechů za epizodu jsme se ještě nedostali. Záleží ale na konkrétním hostovi. Na internetu to někdo nasdílí a najednou jsou čísla úplně jinde. Někdy z nahrávání odcházíš, víš, že to bylo super a zajímavé, ale protože ten kluk není tak známý, tak čísla nejsou moc vysoká. Pak sem pozveš někoho, kdo je hráč NHL, ale moc nemluví, takže ta epizoda není tak dobrá, ale slyší to hodně lidí.

Kdo byl váš nejlepší host?

Jan Valder: Musím říct Aloise Hadamczika. Když jsem se přestěhoval v šesté třídě do Prahy, tak tady bylo Růžičkovo a jméno Hadamczik bylo sprosté slovo. Já ho vždycky hájil, nikdy jsem proti němu nic neměl. Když jsme dorazili do Kravař na natáčení, tak jsme tam dostali výborný oběd, dali jsme si výborné pivo, provedl nás celou arénou, vzal nás do kanceláře, kde měl všechny medaile… Bylo to super. Ukázalo se tam, že Alois je úplně normální člověk, který vycházel i s takovými kloučky jako s přáteli. Byla to pro mě satisfakce. Psalo mi potom celkem dost lidí, že si epizodu poslechli a na Aloise změnili názor. To mi potvrdilo, že to děláme správně.

Tomáš Brejcha: Mně zůstali v hlavě dva hosté. Prvním je Jan Gusta Havel. Dělali jsme rozhovor, on vzpomínal, vyprávěl a dovedlo ho to až k slzám. To bylo silné a hluboké. Druhý rozhovor, který mi utkvěl v paměti, byl ten s Bárou Snopkovou Haberovou. Zaprvé se mi líbí a zadruhé mě zajímalo, jaká je ve skutečnosti nejvyšší osoba ve Spartě. Pro mě i pro další lidi bylo až překvapivé, jak moc byla v pohodě. Co se týče poslechovosti, tak nejúspěšnější byl Patrik Bartošák. Zase to ukazuje, jak průšvihy táhnou. Nikdo nechce slyšet klaďase, který má doma dvě děti a přispívá na charitu.

Máte nějakého vysněného hosta?

Tomáš Brejcha: Já to říkám pořád. 99 Wayne Gretzky. Tečka. Nemyslím si, že je to nereálné.

Jan Valder: Pro mě je to Jaromír Jágr. Jakmile tady budeme mít Džegra, tak končím.

Jan Valder začal nedávno pracovat jako marketingový manažer u hokejového Kladna. Ovlivňuje to nějak vaši práci na podcastu?

Jan Valder: Já jako člověk, který osm let nadával na člověka se střetem zájmů, jsem teď v nelehké pozici. Věřím ale, že to nemá vliv na obsahovou část podcastu. Vždycky jsme si dělali srandu, že přeju Vítkovicím, tak teď se to změní tím, že přibylo Kladno. Časově je to určitě o dost náročnější, proto bychom chtěli v natáčecí den dělat rovnou dvě epizody. V Kladně to samozřejmě všichni vědí. Nebyla žádná podmínka, že bych se musel o Kladně vyjadřovat jen dobře. Když bude prostor pro kritiku, tak toho samozřejmě využiju.

Tomáš Brejcha: Je pravda, že když byl Valdy v pozici nový a nadhodil jsem téma Kladno, tak na mě vždycky vytřeštil oči, protože se bál, co ze mě vyleze. Asi bych byl vůči Kladnu ostřejší, kdyby tam nedělal. Zvlášť v té situaci, v jaké se Kladno nachází. Pro něj je to určitě trochu zavazující. Začneš mít k těm klukům nějaký vztah, takže je tady pak nenatřeš, neřekneš proti nim něco negativní.

Jaký je cíl vašeho podcastu? Pobavit nebo lidem i něco předat?

Tomáš Brejcha: V Česku je strašně široká hokejová komunita, která je zbytečně rozdělená tím, jak lidi fandí svým týmům a ostatní nemají rádi. Když si poslechneš všechny naše epizody, tak ale zjistíš, že ta podstata je u všech stejná. Všechny ten sport baví. Naším cílem je spojovat tu komunitu, která má ráda hokej a pivo. Je tu strašně moc hobíků a amatérů, kteří si jdou jednou týdně zahrát hokej a dát si pivo. Pro ty to děláme, ne pro kluky, co hrají extraligu nebo v NHL.

Jan Valder: Už jsme měli tolik hostů, že si u nás každý člověk něco najde. Měli jsme edukativní epizody, zábavné, s rozhodčími, s novináři, kteří to vidí zase z jiné strany… Snažíme se hokej brát komplexně a dát lidem nahlédnout za oponu z různých úhlů. Nejen z pohledu hokejisty, který sedí v kabině, chodí na tréninky a hraje utkání. Plány do budoucna máme každopádně velké. Můžu naznačit, že díky našemu partnerství s Fortunou teď chystáme s podcastem i výlet do zahraničí.