Ještě v minulé sezoně jste zasáhl do dvou zápasů extraligy, letos ale chytáte jen krajský přebor. Nelákalo vás jít ještě do některé z vyšších soutěží?
Mám dvě děti, manželka má super práci a já už bez rodiny nechci být. Už jsem to v podstatě neřešil. Nechtělo se mi už někam dojíždět. Řekl jsem si, že už to bude jenom takhle.

Jak vás baví hokej v krajské lize?
Je to sranda, teď už je to čistě jenom o tom jít si zahrát hokej s partou kluků. Spoustu jich znám ze zimáku odmala. Je to zase trošku o něčem jiném. Je to vyloženě o té radosti zahrát si.

Připomíná vám to mládežnická léta, kdy byl hokej také hlavně o tom?
Přesně tak, přesně takové myšlenky mám. Je to opravdu jen o tom zahrát si hokej pro radost.

Co říkáte na úroveň krajské ligy?
Porovnává se to strašně blbě. Je strašně znát, že tam chodíme jen po práci a nemáme trénink. Na to, jak těžké je skloubit to s prací, to má ale úroveň dobrou. Já jako gólman si zachytám a to je to, co chci. Pro mě je to super. Zápasy jsou hodně nahoru dolů, tolik se nebrání. Je to sranda.

Jaké jsou reakce soupeřů, když proti nim chytá ještě loni extraligový gólman?
Já už opravdu netrénuju, většinou jedu jen na zápas. Trénink mám ve čtvrtek, kdy dělám v Poděbradech tréninky pro děti a pak mažu zpátky, abych stihl trénink s kluky. Je to trochu hektické. Já si ale nemyslím, že mám takovou úroveň, abych svým výkonem ovlivňoval zápasy.

Jaké máte v krajské lize ambice?
Já upřímně nemám žádné ambice. Teď odchytám zápas v sobotu a pak uvidím, jak nám rozlosují zápasy play off. 25. února vyrážíme s rodinou na týden na hory. V tomhle je velká výhoda, že je to dobrovolná akce. Člověk nemusí být nutně na zápase, vždycky někdo může zaskočit. Pro mě to je zápas od zápasu a hlavně o tom zahrát si hokej.

Čemu se po kariéře věnujete?
Tohle je můj největší koníček, asi jediný, který teď stíhám. Moje hlavní náplň je pak to, že s manželkou navrhujeme interiéry. K tomu ještě trénuju malé gólmany v Boleslavi a jezdím trénovat do Poděbrad. To je ale taky spíš koníček. Kdyby se tím měl člověk živit, to úplně nejde.

Navrhování interiérů je něco úplně jiného než zastavování puků. Našel jste se v tom?
Je to něco úplně jiného. Strašně mě na tom ale baví, že každý projekt je úplně jiný, takže se člověk furt něco učí. Na každém projektu se něco naučím, musím vytvořit něco nového. Je to kreativní práce. Manželka to rozjela už během mé kariéry, takže jsem teď naskočil k ní. Je to něco, co mě nutí se učit a posouvat se dál.

Nelákalo by vás do budoucna víc se věnovat trénování?
Baví mě to, ale nastupuje tam finanční stránka. S tím, co trenéři dostávají za plat, nejsem schopný se tomu věnovat naplno.

Ambice na funkci hlavního trenéra tedy nemáte?
Ne, takové ambice vůbec nemám. Jen čistě gólmani. To je jediné, čemu na hokeji rozumím. Tam jedině můžu někomu něco předat.

Jak se zpětně ohlížíte za kariérou? Odehrál jste přes 250 zápasů v extralize, šest utkání v NHL…
Když se podívám zpětně, tak jsem určitě spokojený. Byla to jízda. Člověk je v takovém nastavení, že pořád trénuje, je připravený na zápas, takže je to hrozný fofr. Strašně to uteklo. Teď mám dva syny, kteří oba hrají hokej, a když s nimi jedu někam na zápas, tak mám všude spoustu známých. To je na tom hrozně hezké. Potkám kluky, se kterými jsem hrál, vždycky si máme co říct. V tomhle je hokejová komunita hrozně zajímavá, je to příjemné.

Co berete jako největší úspěch kariéry?
Asi musím zavzpomínat na dvacítky, kde jsme skončili třetí. Mám sice dva extraligové tituly, ale ani jednou jsem nehrál hlavní roli, nebyl jsem jednička. Na Spartě chytal Břízka, já měl odchytáno patnáct zápasů. V Liberci jsem na tom pak byl podobně. Z hlediska týmového úspěchu je to super, ale dvacítky mám pořád výš.

Dostal jste se i do NHL, když si vás hned v prvním kole vybralo St. Louis. Čím to, že z toho nakonec bylo jen šest utkání?
To je to, nad čím jsme se zrovna teď zamýšleli s kolegou trenérem Filipem Šindelářem. První věc je, že mi chyběla výška. Kariéru jsem měl nastartovanou dobře, když jsem tam přišel. První sezona se povedla, ale asi jsem nebyl dost trpělivý na to, co jsou tam schopní s hráči udělat. To, jak vás posílají tam a zpátky, je náročné na hlavu a mně už chyběla trpělivost. Já už chtěl chytat. V první sezoně jsem měl nějaké úspěchy, ale pak mi řekli stop, nechytáš. Dostal jsem se do All Star týmu AHL, vrátil jsem se a od té doby jsem nechytal. Takové věci se tam dějí. To jsem nezvládl.

Sledujete v současnosti extraligu?
Sleduju, ale ne tak, že bych nad tím vyloženě seděl a zkoumal každý zápas. Sleduju to spíš okrajově, ale přehled mám. Pořád sleduju hlavně kluky, které znám, se kterými jsem si zahrál.

Vidíte v extralize nějakého gólmana, který se vám líbí?
Vyloženě bych nechtěl jmenovat jednoho, šikovných gólmanů máme dost. Teď bych třeba jednoho plácnul a za deset minut by mě napadl další. Líbí se mi třeba mladí kluci kolem 25 let, kteří tady chytají, například Kváča. To jsou kvalitní gólmani, kteří před sebou mají dobrou budoucnost.

Čechů v NHL ubývá, ale naši brankáři se tam stále dokážou prosadit. Co tomu říkáte?
Je to zajímavé a určitě super. Ukazuje to, že se tady asi dobře pracuje s gólmany. Když budu mluvit za Boleslav, tak můžu říct, že tu kluci dostávají dobrý servis a mají dobré tréninky. Aby se tam člověk prosadil, tak se ale vždycky musí skloubit hrozně moc věcí dohromady. Mít štěstí, trpělivost a chtít pracovat a zlepšovat se každý den. To, že je to každodenní práce a dřina, si musí uvědomit už kluci v dorostu. Jestli se někam chtějí dostat, tak se musí každý den zlepšovat. Já z toho mám hroznou radost, že toho můžu být součástí. Začínám trénovat gólmany a přál bych si, aby to tak pokračovalo dál. Abych někomu něco předal a kdyby se ten kluk dostal do NHL, tak by to pro mě byl úplně sen.

Když zmiňujete boleslavské brankáře, musím zmínit Filipa Novotného, který nedávno vyhrál dovednostní soutěž ve střelbě na branku přes celé hřiště. Jak jste na tom byl vy v práci s holí?
Rozhodně hůř než Novotňák, ten má práci s holí fantastickou. To je vidět v každém zápase. Na hokejce si věří a je hrozně šikovný. Já takhle dobrý nebyl.