Sezonu začal jako kouč juniorky. Po odchodu Pavla Patery z BK Mladá Boleslav se Petr Haken posunul také v áčku Bruslařů. Ale i nadále působil u juniorů. Od Nového roku až do konce sezony tak odkoučoval těžko uvěřitelných 52 utkání.

O angažmá u prvního týmu se nerozhodoval ani minutu: „Rozhodování? Takhle jsem to asi nebral. Bral jsem to tak, že jsem tady v klubu, že jsem Boleslavák, že je to velká příležitost, a že musím být připraven na jakoukoliv pozici a pomoct situaci řešit. A pamatuji si to přesně. Přijel jsem s juniorkou z Karlových Varů a z tohohle autobusu de facto přeskočil do autobusu do Pardubic, kde áčko odehrálo parádní zápas.“

A tříměsíční „stáž“ u Radima Rulíka si nakonec hodně pochvaluje: „Po delší době jsem ve velkém množství dostával informace od zkušenějšího kolegy, čímž chci poděkovat Radimovi Rulíkovi, protože pro mě představoval obrovskou studnici informací. Tohle potřebuje každý trenér, který se chce někam posunout a zlepšit – vědomí, že se musí učit. Takže tohle beru jako velkou školu. A samozřejmě i ta komunikace s hráči, o které jsme už mluvili, mi něco dala. Celé to vnímám velmi pozitivně. Ty tři měsíce mi přinesly spoustu informací, ke kterým bych se jinak těžko dostával.“

Tipsport extraliga, předkolo play-off, 3. zápas: BK Mladá Boleslav - HC Škoda Plzeň
Bruslaři už mají šest podpisů. Rulíka lanaří pardubické Dynamo

Čas, který věnoval hokeji, teď ale bude Petr Haken muset kompenzovat doma: „Musím poděkovat rodině za to, že mě takříkajíc nechávali být a žít pouze na zimáku. Protože najednou toho bylo hrozně moc a já nechtěl šidit ani jednu kategorii. Takže musím poděkovat manželce a svým holčičkám, že byly trpělivé. Slibuji, že teď už si tatínka trochu víc užijí.“

Obě jeho sezony nakonec ukončili třinečtí Oceláři. Jak junioři i áčko nakonec skončilo na dračí síle. „Rozhodly maličkosti. Ta série mohla být klidně 3:1 pro nás a mohli jsme jet do Třince bojovat o mečbol. Bohužel ve druhém zápase jsme měli k dispozici rozhodující nájezd, nepovedl se. Třetí zápas zase rozhodl gól, který doteď v brance nikdo neviděl… Ale to nás samozřejmě neomlouvá, my jsme pořád ještě měli šanci ten zápas zvládnout. Tam se to bohužel asi definitivně otočilo,“ říká k semifinálové sérii A týmu.

Juniorka s Třincem vypadla ještě o kolo dříve, když rozhodoval poslední možný zápas: „Myslím, že jsme měli zvládnout ten druhý domácí zápas, kdy jsme byli lepší, tlačili jsme se do branky, ale bohužel jsme nedávali góly. Druhý a pátý zápas si byly hodně podobné, Třinec nás vždycky z brejku potrestal, byl hodně produktivní. Bohužel jsme si nepomohli v přesilových hrách. To byly asi ty největší důvody, proč jsme sérii prohráli. Na druhou stranu musím říct, že do Třince jsme jeli za stavu 1:1 na zápasy a odehráli jsme tam extrémně těžké utkání. To dospělo přes prodloužení až do nájezdů poté, co jsme prohrávali o tři góly. Za tenhle výkon musím tým opravdu pochválit. O to víc mě mrzelo, že jsme to páté utkání nezvládli.“