Jak takhle s odstupem vzpomínáte na juniorský šampionát v Edmontonu?

Je to další skvělá zkušenost. Ať už po týmové stránce, kdy jsme měli super mužstvo a ta chemie uvnitř týmu byla skvělá, tak i ta zkušenost s fungováním uvnitř uzavřené bubliny. Je to prostě něco jiného než hrát před plným publikem. Beru to jako pozitivní zkušenost a jsem za to strašně rád.

Jaká byla atmosféra uvnitř české výpravy?

Myslím, že jsme měli vážně skvělou chemii, lepší jsem snad ještě nezažil. Tým pro mě byl jako druhá rodina, opravdu jsme se tak k sobě chovali. Myslím, že i mezi brankáři jsme spolu všichni vycházeli bez problémů.

Bylo náročné fungovat v té bublině?

Zrovna já jsem třeba zvyklý být asi trochu víc „zavřenější“ než ostatní. Pro kluky, kteří jsou zvyklí chodit víc ven a pohybovat se mimo hotel, to bylo asi trochu těžší. Mně ale tolik nevadí být někde zavřený, asi jsem to snášel líp než ostatní. Ale určitě se to dalo zvládnout, trenéři se snažili nám připravit příjemné prostředí.

Čím jste si krátili čas?

Měli jsme tam chill zónu s pingpongovým stolem, to byla taková hlavní náplň našeho volného času. Kluci si přivezli playstationy, xboxy, počítače, takže jsme spolu hráli i nějaké hry po internetu. A třeba zrovna já s Adamem Raškou a Stanislavem Svozilem jsme po cestě v letadle hráli i prší.

Poprvé jste na turnaji naskočil do utkání s Ruskem, byla z toho výhra 2:0. Hodnotíte to jako velký úspěch?

Určitě! Pro mě je každá výhra úspěch. Tohle byl pro nás samozřejmě extra úspěch, když jsme dokázali ze své pozice porazit favorizované Rusko. Byl to skvělý zápas. Odehráli jsme ho jako jeden tým, zablokovali jsme mnoho střel a kluci mi mojí práci hodně usnadnili. Bylo to vážně skvělé.

Chytal jste i proti Američanům, kdy jste prohráli 0:7. V čem byl z vašeho pohledu největší rozdíl mezi oběma zápasy?

To asi nedokážu úplně zhodnotit… Proti Rusům nám to vyšlo skvěle, dokázali jsme se na ně dobře připravit. S Amerikou nám to bohužel nevyšlo, prostě nám ten zápas nesedl. Asi nám to ale na druhou stranu otevřelo oči – jak s Amerikou, tak to samé i se Švédy. Ukázalo nám to, že nás nečeká nic snadného, že všechny týmy jsou na skvělé úrovni, i když jsme samozřejmě věděli, že Američané mají kvalitní tým s výbornými hráči.

Ve skupině český tým udržel dvě čistá konta a dvakrát dostal sedm branek. Co vidíte jako příčinu těch výkyvů?

Tomu asi nejde dát něco za vinu… To by asi nedokázali takhle říct ani trenéři, natož já. Důležité ale bylo, že jsme se vždycky dokázali po těch prohrách připravit do dalšího zápasu, dát to hned za hlavu a soustředit se na další zápas.

Na podzim jste odchytal několik zápasů za Benátky, byl to na mistrovství velký skok?

V Benátkách jsme hráli druhou nejvyšší mužskou soutěž, ale na mistrovství máte regulérně ty nejlepší z nejlepších. Troufnu si říct, že mnoho z nich teď přejde do NHL, ta úroveň tam je opravdu vysoká. Asi je těžké to srovnat s ligou, protože je to mezinárodní scéna. Na obou úrovních hrajete za jiný tým a proti jiným týmům, takže se to fakt těžko přirovnává. Určitě to ale byl ten typický juniorský hokej – hodně rychlý, trochu zbrklý, bylo více šancí, více chyb. V tom ten rozdíl byl.

Jaký jste měl program od konce MS doteď, v tom uplynulém týdnu?

Hned následující den po zápase s Kanadou jsme odletěli do Česka, vlastně jsme se po zápase jen vyspali a tuším asi v deset večer jejich času jsme sedli do letadla. Tady jsem měl po příletu dva dny volno a pak jsem se vydal směr Liberec, kde se teď připravuji na další kroky v kariéře.

Co vás čeká teď, v nejbližší budoucnosti?

Zatím nevím, jak to bude nebo nebude s Benátkami dál, nemůžu k tomu nic říct. Už mám ale informaci, že naše liga v Americe by měla začít, už je to i potvrzené. V podstatě tak čekám jen na oficiální potvrzení termínu, abych mohl odletět směr Spokane.