Co bylo hlavní příčinou toho, že jste se rozhodli v letošní sezoně nehrát druhou ligu?
Po minulé sezoně, která pro nás byla jednou z nejúspěšnějších, nic nenasvědčovalo tomu, že by chtěl někdo odejít. Mužstvo jsme měli tři roky pohromadě a počítali jsme s tím, že se nic dít nebude. Věděli jsme o odchodu Krofty a dalších tří hráčů, ale to by nebyl problém. Ovšem v průběhu června docházelo k jedné zprávě za druhou, že hráči odchází do jiných klubů. Bylo jich nakonec třináct a nám zbylo devět hráčů.

Když jste tady před pětadvaceti lety začínali, byla v týmu spousta odchovanců.
Jak čas běžel, měli jsme tady vždycky hráče na hostování, nikdy jsme neměli prostředky na to, abychom si mohli hráče kupovat. Pak šli hráči za lepšími podmínkami. Já jim to za zlé nemám, je to hokejový život a je to normální. Nabídkám jiných klubů jsme nemohli konkurovat. Ve druhé lize jsou kluby, které nabízejí desetitisícové částky. Něco se tady hnulo a my nejsme schopni tohle hráčům vytvořit a musím říct, že bych to hráčům ani nevytvářel. Můj názor je ten, že druhá liga má překlenout přechod z juniorky mezi dospělé a takoví hráči si musí peníze teprve zasloužit.

Druhá liga je ale pro hráče obrovsky náročná…
To všichni víme, druhá liga je v podstatě nejnáročnější soutěž. Kluci to dělají při zaměstnání nebo při studiu, jsou šestkrát týdně na zimáku a jenom cestují. Vstávají brzy a jdou si lehnout v jedenáct večer. To je pro srdcaře nebo pro hráče, kteří chtějí zvládnout ten přechod a chtějí se hokejem živit. Něco jako kluci v Americe na farmě.

Jak jste tedy na vzniklou situaci reagovali?
Mně vždycky musel dávat hokej smysl. Nechtěl jsem mužstvo doplňovat hráči, kteří někde odpadnou. To nic neřeší. Hráče jsem si sledoval, vybíral. V této fázi jsem měl jedinou vizi, že se napojíme na extraligový klub, kterému to bude dávat smysl a bude sem koncentrovat mladé hráče. Vstoupili jsme do jednání se Spartou Praha a Mladou Boleslaví, odezva byla příznivá a projekt jakési farmy se líbil. Jenže hráči už byli rozebraní po klubech, takže na to bylo málo času. A nemohli jsme čekat na to, že ještě nějaký hráč někde zbude. Na to bylo pozdě.

Kdy jste řekli definitivně: dost! Je konec!
Jednali jsme do konce víkendu. Po zdravé úvaze jsme si řekli, že letošní sezona se hrát nebude. My neříkáme, že je tady konec hokeje, ale že je tady konec letošní sezony. Během této sezony je třeba připravit takový projekt, abychom byli klubem, který bude pro mladé hráče a doplněný o starší. A sehnat takové hokejisty nevidím jako zásadní problém. Je potřeba konsolidovat ekonomickou stránku. Pokud tady bude někomu hokej chybět, měl by se nad tím zamyslet. Aby to nebyla jen moje One man show. Bez podpory města, které nám pomáhá s provozem, opakuji s provozem zimního stadionu, by tady hokej ani nezačal. Co se týče stránky sponzorské, co se chtějí na chodu podílet, těch je minimum.

Nebylo pro vás na pořadu dne téma nižší soutěže?
To by připadalo v úvahu, kdybychom měli v kádru dvanáct nymburských hráčů. Ale hráče do krajského přeboru já neseženu. To je téměř nereálné.

Zbyli vám tedy vůbec nějací kmenoví hráči?
V červnu skončili i Eis a Bičiště, hráči v nejlepším věku. Je tady šestačtyřicetiletý Ondra Kříž, je tady Kuzďas a je tady mladý Král. Máme tři nymburské hráče a Honzu Stehlíka, který je tady sedmou sezonu, je tady svázaný s byznysem, a toho beru také jako našeho hráče.

Myslíte si tedy, že je reálné, že se Nymburk ještě objeví na druholigové mapě?
Situace ve druhé lize je několik posledních let taková, že stále chybí šest mužstev. Krajské přebory to hrát nechtějí, často nehrají ani kvalifikaci o druhou ligu. Moje představa je taková, samozřejmě to nemám nikde potvrzené, že v případě, že se tady ekonomické a sportovní věci zdaří, druhá liga se tady hrát bude. Navíc každý rok některý z týmů skončí.

Teď vás tedy čeká dost náročný rok…
Náročný rok ano, ale vidím to pozitivně. Ať se ukáže, jak nějakým pseudofanouškům na nymburském hokeji záleží. Prvních deset let tady byl obrovský divácký boom, jezdily s námi tři autobusy lidí ven, na Kolín bylo plno. Buď se vyměnila generace, nebo se projevilo i to, že vzhledem ekonomickým podmínkám se tady hrálo pořád na stejné úrovni a lidi si sem cestu nenašli. Ale poslední sezony je to už fatální extrém. A hra mužstva se mi v posledních sezonách hodně líbila. Byla utkání, že přišlo šedesát platících diváků. Seděl jsem tady nahoře, bylo za pět minut šest a když jsem viděl ty ochozy… Brečet se mi nechtělo, ale chtěl jsem něco rozbít. To je další věc k zamyšlení. Teď je to tak, ať prostě fanouškům hokej rok chybí a uvidí se.

A co otázka mládeže?
Budu mít více času, budu se snažit, aby šly peníze na trenéry, aby měli podmínky, aby na ně byl tlak. Dále práce s rodiči. Mládež bude mít jednoznačně prioritu. Děti tady mají vynikající podmínky, přesto se stává, že chodí do jiných klubů. Je na zamyšlení rodičů, jestli v těchto podmínkách nesetrvat a věřit našemu prostředí. Těžko pak může vzniknout návaznost na další kategorie. Otázku áčka musí ukázat prostředí.