Po dlouhých osmi letech v zahraničí se rozhodl pro návrat. Rozmanitá ruská dobrodružství vyměnil za relativní jistotu v české extralize. Zlínský hokejový odchovanec a obránce Jiří Marušák v minulých týdnech podepsal dvouletou smlouvu s Mladou Boleslaví.

„Preferoval jsem zahraničí, především Rusko. Během doby, kterou jsem si určil pro nějaké zajímavé zahraniční angažmá, nepřišlo nic, co by mě oslovilo. Proto jsem zvažoval i nabídky z extraligy a nakonec se vrátil,“ vysvětluje své rozhodnutí Marušák.

Přitom jednu konkrétní nabídku opěvované Kontinentální ligy dostal. „Nechtěl jsem ale opakovat situaci z loňska, kdy jsem byl v týmu, který trvale nemá šanci na play – off. V podstatě jsem ji zavrhl, protože nebyla taková, která by stála za úvahu,“ přiznává zadák s reprezentačními zkušenostmi.

Boleslav nejrychlejší

Z české extraligy mu nejrychleji hodila přestupové laso Mladá Boleslav. „Byla konkrétní a seriózní. Následná jednání nabrala rychlý spád. Nikdo jiný do hry nevstoupil,“ tvrdí Jiří Marušák.

Přestože by chtěl v následujících dvou sezonách odvádět kvalitní služby středočeskému klubu, zároveň nevyloučil ani další cestu za hranice. „Teprve se uvidí. Nyní jsem podepsal dvouletou smlouvu a doufám, že ji dodržím. Další budoucnost je ve hvězdách. Najít slušné angažmá v 35 letech je problém, takže si nemyslím, že o dva roky později bude něco jednoduššího,“ připustil mladoboleslavský obránce.

Přestože Marušák kromě Ruska hrál i v dalších tradičních hokejových zemích Finsku a Švédsku, cestování mu příliš nevoní. „Když se vracíme domů, jsem rád, že jsem tady s celou rodinou. Nyní mám klidnější půlrok, protože během sezony bylo intenzivního cestování opravdu hodně,“ přiznal Marušák.

Dřina byla k ničemu

V posledním ročníku ruské KHL oblékal barvy Novokuzněcku, který skončil v celé soutěži poslední. A jak je na Východě zvykem, po neúspěchu přichází velké zemětřesení. „Oproti minulým sezonám byla obměna kádru ještě větší, ale k cirkulaci hráčů tady dochází prakticky každou sezonu. Je to nešvar slabších týmů, protože nejsou schopny stabilizovat základní kádr a začít něco budovat. Je to pouze pokus na jednu sezonu, po které je však všechno špatně. Poté přijdou změny a začínají znova. Nenaučili se koncepčně pracovat,“ vysvětluje mnohdy neobvyklé a netradiční kroky ruských mecenášů.

Ovšem Metallurg přikovala ke dnu soutěže především žalostná produktivita. Vždyť v 59 zápasech vstřelili pouhých 105 gólů, což bylo ze všech týmů nejméně. „Strašně jsme se na branky nadřeli. I druhý nejhorší tým z Čechova měl proti nám o čtyřicet branek více. Z koncovky vycházela naše úspěšnost. S průměrem pod dva góly na zápas se nedá vyhrávat,“ uvědomuje si Marušák.

Český obránce patřil mezi opory mužstva. S 12 kanadskými body (2+10) se stal nejproduktivnějším zadákem. „Prostoru na ledě jsem dostával hodně. Ale i má produktivita byla úměrná celému týmu. Takže i z mé strany to bylo spíš trápení směrem dopředu. Rozhodně mé výkony nebyly ideální. Podobná sezona stojí hodně psychických i morálních sil. Na každé vítězství se strašně nadřete. Byl to boj,“ krčí bezradně rameny.

Nejlepší štace na Sibiři

Před uplynulou sezonou se bek vrátil do průmyslového města na Sibiři, kde již odehrál dvě úspěšné sezony 2003/04 a 2004/05. „Město se jednoznačně změnilo k lepšímu. Trochu je však znečištěné velkou ocelárnou, která dává práci všem lidem ve městě. Je však vidět růst. Jsou tam nové služby, nové obchodní domy. V tomto směru bylo všechno překvapivě v pohodě,“ pochvaloval si alespoň něco Marušák.

Zlínský odchovanec je ošlehaný ruským způsobem života a drilem. Kromě Novokuzněcku nastupoval i za Petrohrad (2005/06), CSKA Moskva (2006/07) a Balašichu (2008/09).

Proto může srovnávat. „Je tam velký rozdíl mezi Petrohradem, Moskvou a ostatními městy. Čím více na východ, tím je infrastruktura jednotlivých měst horší. Ale na všech štacích jsme měli dostačující zázemí pro sportovní i osobní život s rodinou. Člověk si musí na pár věcí zvyknout, které stejně nezmění, a poté je vše v pohodě,“ nabízí recept.

Ovšem ve vzpomínkách se stále vrací k prvním dvěma sezonám v Novokuzněcku, které považuje za nejlepší angažmá v kariéře. „Tehdy jsme hráli na špici ruské superligy. Měl jsem velkou podporu od vedení i trenéra. Dostával jsem na ledě spoustu prostoru. I na švédské angažmá v Djurgaardenu vzpomínám jen v dobrém,“ tvrdí někdejší zadák finské Tappary Tampere a Vítkovic.