Že jsou hokejoví mrňousové v úplné nevýhodě?

Schválně, jen si zkuste nazout brusle a bránit někoho, kdo měří o třicet centimetrů méně. Zaručeně si řeknete, že ten chlapík, který s vámi tak cvičí, musí mít v žilách místo krve energetický nápoj nebo minimálně v nožích zabudované trysky.
Když už se vám ho podaří zkrotit, máte smůlu. Faul.

Pohyb, fištrón, šikovné ruce a neskutečná vůle. To jsou největší zbraně hokejistů, kteří měří sotva metr sedmdesát.
„Velký chlap dostane docela dost šancí svůj talent ukázat. Ale malý? Často jenom jednu,“ vysvětluje zarputilost drobnějších hokejistů Steve Sullivan, jenž nasbíral přes osm stovek startů v NHL. V moderním hokeji je dnes i dost místa pro hadimršky. Česko nevyjímaje.

Nejmenší hráč v extralize Lukáš Pech pořád měří ještě o pět centimetrů víc než Nathan Gerbe.
Maličký útočník Buffala letos naplno vlétl do NHL. Chudák Zdeno Chára (206 cm), jestli ho bude muset uprostřed hřiště nahánět…
Nejslavnějším ze všech „trpaslíků“ je bezpochyby válečník, velký drzoun a průšvihář Theo Fleury.

Kanaďan, který začal roku 1987 rvačku se Sověty na juniorském šampionátu v Piešťanech. Bitku, při níž organizároři dokonce vypínali světla, aby rozhicované hlavy vychladly. Fleury dal vedoucí gól a na jeho oslavu předstíral, že po soupeřích střílí jako ze samopalu.
Ve druhé třetině přišla odvetná sekyra od Kostičkyna, a začala mela.

Fleury se posléze stal hvězdou v NHL. Ačkoliv měřil 168 cm, klidně se u mantinelu pustil do dvoumetrového habána.
Všechno mu bylo jedno.

Stejně si počínal i v životě. Při angažmá v Rangers vyrazil klidně na tah s bezdomovci. Ve své knize popisuje, jak dokázal prohýřit padesát milionů dolarů. Většinou za drogy, alkohol, hazard a prostitutky.

Nejvíc v jeho biografii šokovala úplně jiná věc. V patnácti ho sexuálně zneužíval jeho trenér. „Přespával jsem u něho doma dvakrát do týdne. Takhle to probíhalo dva roky,“ šokoval hokejovou veřejnost.

Na odkaz bouřlivého Kanaďana navazuje v NHL několik dalších a neméně talentovaných borců.
Naštěstí si jako on počínají pouze po hokejové stránce.

Čerstvou zámořskou senzací je 170 cm vysoký Nor Zuccarello Aasen.
Než vstoupil na domácí led New Yorku Rangers, každý si všiml jeho dlouhé hole.

Trochu to vypadá, jako by mu došel balík hokejek určených pro Zdeno Cháru. Jsou extrémně dlouhé. „Kvůli mé výšce je lepší mít hokejku delší,“ vysvětloval sympatický třiadvacetiletý Nor pro deník National Post.

Pokud se ještě teď někdo při spojení mrňavý Nor a hokej směje, stačí si vzpomenout na loňské MS a úškleb zamrzne.
Jeho výběr dal budoucím mistrům světa lekci 3:2. Jágr a spol. ostrouhali. Aasen dal jeden gól a na další přihrál.

„Vím, že se svojí výškou toho už moc nenadělám, takže z postavy musím udělat výhodu. Je těžší chytit myš než velkého slona,“ ukazuje kapitolu z pozitivního myšlení norský útočník. „Když se budu pohybovat rychle, obráncům nadělám daleko víc potíží, než kdybych měřil dva metry,“ rozpovídal se pro National Post.

Stejně jako Martin St. Louis ani Zuccarello Aasen nikdy neprošel draftem.
Menším hráčům se totiž nevěří, ale když už jim někdo šanci dá, málokdy ji pustí.

A třeba jako český obránce Josef Řezníček, metr sedmdesát vysoký tvrďák, jemuž to na ledě excelentně zapalovalo, klidně válí i ve čtyřiceti.