„Obrovský zážitek,“ napadá hokejové obránce Jiřího Říhu při vzpomínkách na minulý týden skončený šampionát dvacítek, který hostila kanadská města Edmonton a Calgary.

Jiří Říha, kmenový hráč libereckých Tygrů, hraje v letošní sezoně v prvoligových Benátkách. O to více jej nominace na mistrovství světa do Kanady překvapila. Nakonec patřil k základním stavebním kamenům konečného pátého místa českého celku.

Vy jste do národního týmu nakoukl až na sklonku mládežnických kategorií. O to větší asi musela být radost z nominace na mistrovství?

Radost jsem z toho měl velkou. V létě jsem prošel všemi přípravnými kempy nároďáku a pak už jsem jenom čekal. Nakonec jsem šanci dostal.

Přesto ještě trenéři před turnajem zužovali sestavu o dva obránce. Neměl jste strach, že nepojedete?

Já jsem ani moc nepočítal s tím, že bych jel, takže jsem byl spíše překvapený. Ještě před turnajem se mi navíc přihodil úraz. kdy jsem měl rozříznutou nohu a netušil jsem, zda budu moci hrát, ale nakonec to vyšlo.

Jaké bylo trávit Vánoce i Silvestra mimo domov?

Bylo to pro mě něco nového být na svátky bez rodiny. Ale na druhou stranu je to skvělé být s týmem a reprezentovat Českou republiku.

Jak se slaví Vánoce s týmem?

Byli jsme na společné večeři a od hokejového svazu jsme dostali pěkný dárek. K večeři měl být bramborový salát, ale asi byl na hodně kanadský způsob. Byla to příjemná oslava a večeře.

Připravila vás první liga na mistrovství?

Spíš bych řekl, že to byl hodně velký skok. Tam to byl úplně jiný hokej o dost rychlejší a tvrdší.

A co kulisa? Do Benátek chodí asi tři stovky diváků, v Edmontonu jich bylo více jak šestnáct tisíc…

To je obrovský zážitek. Hlavně první zápas. Já když jsem šel na led, tak se mi normálně klepala kolena. Ale po první třetině jsme si na to zvykli a člověku to už pak ani nepřijde, že tam je tolik lidí.

Pomohl vám ke klidu i gól, který jste dal v prvním zápase Dánsku?

Musím říci, že mi zvedl sebevědomí.

Během šampionátu váš tým držel brankář Mrázek. Byl dominantní i v kabině?

To co Mrázič předváděl na ledě, to bylo něco neskutečného. A v kabině? V pohodě kluk, takovej ukecanej pohodář.

Vy jste mu dal i dvakrát šanci vyniknout při nájezdech…

Za to jsem byl strašně rád, že oba ty nájezdy, co jsem zavinil chytil. Takže jsem děkoval já jemu, že to chytil, než by děkoval on mě, že jsem mu dal příležitost vyniknout.

Ze základní skupiny jste postoupili na úkor Američanů.

Málokdo to asi čekal, ale my jsme šli do toho zápasu s jasným cílem je porazit, dali jsme do toho všechno a vyšlo to.

Následovalo ale zklamání ve čtvrtfinále, kde jste sahali po bojích o medaile a nakonec s Ruskem prohráli v prodloužení.

To bylo obrovské zklamání, protože podle mě tam ten faul na našeho obránce Krejčího byl. Cítili jsme, že na postup jsme měli.

Bylo těžké se motivovat na zápas o páté místo se Slováky?

Po zápase s Ruskem jsme byli všichni smutní, ale chtěli jsme zakončit turnaj výhrou a páté místo je taky krásné.

Nakonec tedy s pátým místem panuje spokojenost, nebo ještě převažuje zklamání?

Asi převažuje radost, protože po nějaké době se nám podařilo dostat se do vyřazovacích bojů.

Přivezl jste si z Kanady nějaký dárek?

Od svazu jsme dostali k Vánocům hodinky a po turnaji nám nechali dres, takže ten si nechám zarámovat a pověsím ho doma na zeď.

Vzrostla vaše šance na postup do kádru Liberce?

Uvidím, zda se trenéři ozvou, rád bych tam určitě nakoukl. Ale nechám se překvapit.