Ve Švédsku přitom Pyrochta zanechal vcelku výraznou stopu. Do Luley přestoupil v průběhu předminulé sezony z Finska a se svým novým zaměstnavatelem došel rovnou až do finále. Tam ovšem tým ze severu Švédska nestačil na Färjestad a padl v sedmém zápase.

„Letos jsme cíle nesplnili. Po sezoně, kdy jsme byli ve finále, byly vysoké. Chtěli jsme to zopakovat, ale opustil nás Linus Omark, který byl hokejový mimozemšťan. Byl hrozně dobrý. Cíle jsme tedy určitě nesplnili. Možná v Lize mistrů, kde jsme došli až do finále, ale tam jsme bohužel prohráli doma. Mám tedy dvě druhá místa,“ ohlíží se Pyrochta za svou švédskou misí.

Na severu si k řadě zkušeností navykl i na daleko tvrdší přípravu, než jaká je běžná v Česku. „Byla to pro mě velká zkušenost. Poznal jsem nové prostředí a jinou mentalitu. Příprava na suchu i na ledě pro mě byla úplně šílená, musel jsem si na to zvyknout. Srazili jsme se v 8:30 ráno, hned třicet minut běh, pak rozcvička, pak posilovna, hodinu a čtvrt na led… Bylo to fakt náročné,“ popisuje.

Největším problém pro něj ale ve Skandinávii bylo náročné cestování. Lulea je totiž nejseverněji položeným mužstvem v celé soutěži. „Na každý venkovní zápas se létá letadlem. Létali jsme většinou linkou den předem. Zápas v sobotu, po zápase jsme se jen přesunuli do Stockholmu a v neděli jsme letěli domů. Bylo to hodně cestování. Jeli jsme ven a pro rodinu to byly tři dny, kdy jsem nebyl doma. Trošku jsem je šidil, chtěl bych to napravit,“ vysvětluje třebíčský odchovanec.

„Možnost zůstat tam byla, musel bych ale čekat celou sezonu a až po ní bych se dozvěděl. Nechtělo se mi čekat i kvůli tomu, že doma máme malého. Už jsem trochu cítil, že to chtělo návrat domů. Malý půjde do školky, trochu tam trpěl, protože tam pořád bylo mínus dvacet a tma. Byl jsem rád, že se ozvala Mladá Boleslav, konkrétně Martin Ševc. Pak jsem neváhal,“ dodává Pyrochta.

Se začátkem května tedy naskočil do letní přípravy s týmem bruslařů. V případě bývalého hráče Liberce, Komety Brno nebo Vítkovic se přitom jedná o nezvyklý krok. V minulých letech totiž šel cestou individuálních tréninků před přechodem na led.

„Tři roky jsem trénoval letní přípravu sám, teď jsem ale zvolil, že bych chtěl být s týmem, protože jsem tady znal jenom Růžu, Honzu Stránského a Adama Jánošíka, který tady zatím není. To je asi všechno. Říkal jsem si, že budu rád, když všechny poznám, ať se nemusíme poznávat během července na ledě, kdy se budou hrát přípravné zápasy,“ vysvětluje s tím, že trenér Jiří Kalous se jemu a spoluhráčům snaží předat základní návyky už od začátku.

„Hráli jsme a trenér nám už zdůrazňoval, že musíme mít návyky na led a dávat hodně gólů, i když hrajeme florbal. Cítím, že se to chce změnit,“ vypráví Pyrochta.

Velkým lákadlem v novém působišti je pro něj také to, že konečně bude zase mezi českými spoluhráči. „Těším se na to, že bude česká kabina, to si člověk užívá víc. V sezoně mě opustil jeden Čech a pak to na člověka dolehne. Nemá svoji mluvu a prohodit něco může jen doma s přítelkyní a se synem. V práci to potom bylo náročnější,“ přiznává.

Další motivací pro něj v extralize může být také to, že bude více na očích reprezentačních trenérů. „V sezoně jsem nečekal pozvánku do reprezentace. Bylo to nahoru dolů, měl jsem nějaké výpadky a herní čas zezačátku nebyl takový, jak bych si představoval. Na konci sezony to bylo naopak hodně dobré, hodně jsem hrál. Reprezentace je prostě za odměnu. Kdyby to přišlo, tak bych byl samozřejmě rád, ale že bych čekal doma, že mi zavolají… To ne,“ říká Pyrochta.

O další nominaci si teď bude chtít říct svými výkony v dresu Mladé Boleslavi, kde by měl být jedním ze základních kamenů rozsáhlé přestavby.