Emoce, napětí, radost na straně jedné, smutek na straně druhé. To vše přináší sport. A nemusí jít zrovna o olympijské medaile. Stejné to je v okresní soutěži stolních tenistů, nebo když si kluci kopou na plácku. Touha vyhrát provází veškeré lidské snažení.

A jaká byla největší bitva 
v dosavadním průběhu olympiády? Ne, nebyl to ani jeden 
z dramatických biatlonových závodů. Ani studená válka mezi Ruskem a Spojenými státy ve skupině hokejového turnaje. Některý ze zápasů českých hokejistů? To sotva.

Ta největší bitva se navíc neodehrála ani v Soči, ani v jeho blízkém okolí. Dokonce to nebylo ani v Rusku. Ale v Mladé Boleslavi. Co že je to za blbost? Hned vám to vysvětlím.

Nejnapínavější souboj se totiž odehrál v Mladé Boleslavi. V olympijském centru ve vzdělávacím středisku na Karmeli, kde sídlí také místní vysoká škola, a kde se schází během olympiády fanoušci, aby podpořili české sportovce při sledování přenosů na velkoplošné projekci.

Největší zájem je samozřejmě o hokejové zápasy. Na úvodní zápas Čechů se Švédy přišly asi dvě stovky fanoušků. Chybět jsem nemohl samozřejmě ani já. Nakonec jsem se na místě potkal i se svojí nadřízenou, šéfredaktorkou Šárkou Charouskovou.

Ještě před zápasem jsme poslouchali debatu s hosty – bývalým hokejistou Pavlem Richtrem, koučem BK Mladá Boleslav Mariánem Jelínkem a jeho šéfem Cyrilem Sukem – tak se s námi přišel pozdravit náměstek primátora Jiří Bouška. Ten na zápas dorazil se svým kolegou z mladoboleslavské radnice Danielem Markem. A v žertu směrem k nám prohodil: „Dáme souboj ve Stiga hokeji? Radnice proti Deníku." Zjevně to nemyslel úplně vážně, ale já jsem se hned chytil. „Jo, jdeme na to. Normálně vás rozsekáme," odvětil jsem a šli jsme na věc.

Předcházející turnaj právě v tomto stolním sportu již skončil, takže jsme na nic nečekali a šli na věc.

To ještě nikdo netušil, v jak prestižní záležitost se náš souboj zvrhne. U stolečku jsme vyzvedli mírně zaskočeného Daniela Marka a chopili se táhel u plastového hokeje. Já se Šárkou jsme vyfasovali Čechy, radniční duo, podle dresů odhaduji, Švýcary.

Do začátku zápasu se Švédy zbývalo asi deset minut, a tak domlouváme pravidla hry. „Hrajeme dva na dva a do pěti vítězných branek," navrhuji a opozice schvaluje. Po šesti minutách, kdy je stav 0:0 a na brankové příležitosti vede soupeř 1:0, měníme za pochodu pravidla hry. „Dáme to radši jenom do tří," nadhazuje Bouška.

A právě on středním útočníkem poprvé skóruje. Já dělám z pozice manažera týmu Deníku klíčové rozhodnutí. Svou šéfku Šárku nahrazuji jejím synem Tadeášem. Přeci jen je hokej sportem pro tvrdý chlapy. Záhy sice dostáváme na 0:2 – radnice se raduje, ale my se nevzdáme. „To koupím domů mladýmu," hlásí Bouška. „A hrát si s tím budete 
s bráchou, ne?" opáčím já.
„A jak je to asi s autodráhou?" dodává se smíchem náměstek. Všem u stolu je jasné, že „mladej" si asi doma moc nezajezdí.

Ale zpět k zápasu. Z pozice levého beka nejprve snižuji na 1:2 a o chvíli později jako přes kopírák vyrovnávám. Co na tom, že zápas našich se Švédy je už v páté minutě. Pro nás 
u Stiga hokeje je nějaké Soči vedlejší. Středobod vesmíru je pro nás v tu chvíli u toho kluziště s umělohmotnými panďuláky.

My si totiž právě prožíváme svůj olympijský sen. GÓÓÓÓL! Tadeáš dostává přihrávku na centra a důrazným zasunutím puku do branky dokonává definitivně skvělý obrat!

Je rozhodnuto! Boleslavský deník – Radnice MB 3:2.