Jak se vlastně kluk z Kosoře dostane do druhé nejvyšší hokejové soutěže ve Francii?
Ve Velkých Popovicích jsme měli v juniorce silný ročník a v konkurenci velkých měst jako Hradec Králové, Třebíč nebo Písek jsme končili pravidelně na druhém místě. Tři hráče z týmu včetně mě oslovil s možností jít zkusit seniorskou soutěž do Francie pan Reindl, který trénoval tým Ámneville Galaxians ze třetí nejvyšší soutěže. Bylo to pro mě velké lákadlo.

Přechod z juniorského do dospělého hokeje bývá náročný, jak jste se s tím popasoval?
Docela se mi dařilo, ovládl jsem po základní části tabulku střelců celé ligy, což ode mě ve 20 letech asi nikdo neočekával. Už dávno dopředu jsem byl ovšem rozhodnutý, že sezonu beru jako zkušenost s dospělým hokejem a se zahraničím, a že se po sezoně vrátím domů, abych dokončil studium na vysoké škole. To se mi ale nedařilo, a když přišla nabídka od mého nynějšího týmu Mont Blanc, neváhal jsem a vyrazil jsem poznat zase jiný kus Francie s tím, že školu přitom zvládnu rychle dodělat.

Vyrazil jste do jednoho z nejkrásnějších míst ve Francii…
Hned, jak jsem přijel na úvodní kemp, tak jsem si to nádherné místo v horách zamiloval. A to jsem nevěděl, co mě čeká v zimě. Úspěšnou sezonu jsme korunovali postupem, ani minulý rok jsme jako nováčci v lize nezklamali a dostali se do play off. A letos před sezonou jsem dokonce i toho bakaláře dodělal, takže jedeme dál.

Ilustrační foto.
Řisuty těsně padly, ale tým už šlape

Dá se hokejem ve Francii na úrovni, na které hrajete, uživit?
Záleží na tom, co od toho kdo očekává. Plat je srovnatelný s druhou nejvyšší ligou u nás, ale tréninky jsou v pozdních odpoledních hodinách, takže pokud člověk chce, může si ještě přes den přivydělávat prací. Já nejsem nucen pracovat, plat mi bohatě stačí a bydlení a stravu mám hrazené klubem. Výdaje tudíž nemám velké, nicméně práci si hledám hlavně kvůli integraci, jazyku a obecně aktivitě přes den. Práci mám spíš jen jako přivýdělek a zábavu, živí mě hokej, za což jsem moc rád.

Z toho tedy usuzuji, že hokej je pro vás nyní prioritou. Nebo se pletu?
Teď nám začala nová sezona a zároveň jsem od října přihlášen na navazující studium, ale v dálkové podobě. Vyzkouším si, jestli to bude možné všechno skloubit a po sezoně se rozhodnu, co a jak dál. Letos začínám s trénováním mládeže a i od toho mám nějaká očekávání. Jen hokej pro mě ve Francii prioritou určitě není, i když to by asi neměli slyšet lidé z klubového vedení. Je to o krásném místu k životu, klidném životním stylu a kontaktu s pohodovými lidmi. Hokej mi vrací to, co jsem do něj se svými rodiči vložil. Kdyby to bylo čistě jen o hokejové stránce, asi bych se snažil za každou cenu dostat do nejvyšší soutěže a tam se prosadit. A věřím, že kvalitou svých výkonů bych na to měl, ale není to má priorita. Aspoň tedy prozatím.

Jakému zájmu a podpoře se ve Francii vlastně hokej těší? V konkurenci fotbalu to nemá zrovna lehké…
Všeobecně se tam fotbalu nevyrovná snad nic, možná jenom pétanque má podobnou oblibu. Ale jelikož žiji a hraji v horské vesničce, tak u nás jsou na prvním místě zimní sporty. V Alpách je zimní sezona od prosince do dubna, takže v tomto období jsou zimní stadiony plné fanoušků, ale do Vánoc chodí jen místní věrní fanoušci, kteří dohromady i v počtu pár stovek dokážou vytvořit opravdu skvělou domácí atmosféru. Hokeji ve Francii pomohlo spolupořádání loňského mistrovství světa, hokej se tím dostal ještě více do povědomí. Máme to štěstí, že na horách bude hokej vždy víc než fotbal.

Když není hokejová sezona, zamíříte domů do Kosoře a oblékáte dres tamního fotbalového mužstva. Jde pro vás o srdeční záležitost?
Jarní polovinu fotbalové sezony stíhám skoro celou, protože ta hokejová končí koncem března až začátkem dubna. Letos jsem před odjezdem stihl dva zápasy, teď jsem díky škole odehrál jeden za „áčko“ a jeden za B-tým. Každá příležitost zahrát si s kluky z Kosoře je pro mě svátek a radost. A na Kosoři se každý úspěch umí řádně oslavit, takže je i vlastně dobře, že tam nejsem pořád. Po hokejové sezoně jsem navíc vděčný za každý pohyb mimo led, a jelikož stíhám někdy o víkendu zápasy za oba kosořské týmy, tak se díky tomu udržuji i v kondici. Za Kosoř hraji kdykoli je to jen trochu možné.

Kladno volejbal.cz – VK Jihostroj České Budějovice 1:3 , EL volejbalu, Kladno, 29. 9. 2018
Vicemistr tahal za kratší konec

Můžete říct, v kolika zápasech v letošní sezoně Kosoři v I.A třídě ještě pomůžete?
Hezká otázka, ale nejsem si úplně jistý, jestli je moje účast pro kluky vždy pomoc. Jsme domluveni, že když bude nějaký reálný termín a budu mít ve Francii den volna, tak rád přiletím. Ale to je spíš přání než plán. Kluci se drží na špičce tabulky, tak věřím, že až se na jaře vrátím, tak budeme stále v boji o postup. A pokud budou chtít, tak jim rád pomůžu, ať už na hřišti, nebo mimo něj.

Jak moc vám ve fotbale pomáhá průprava v hokeji a naopak?
Tahle kombinace podle mě funguje skvěle. Když mě uvidíte na fotbalovém hřišti, tak musíte hned poznat, že fotbalista nejsem. Styl běhu, dohrávání soupeřů, obě nohy levé. Ale mám štěstí, že způsobů, jak dostat míč do brány, je spousta a já si vetšinou najdu ten nejméně fotbalový. Ale gól je gól.

Kosoř před touto sezonou posílil Karel Piták. Jaké to je hrát po boku bývalého skvělého ligového fotbalisty s takovou kariérou?
S Karlem jsem stihl odehrát první dva zápasy v sezoně. Pro mě to byla radost, jen nevím, jestli to platí oboustranně. Na hřišti je pochopitelně znát, že s míčem u nohy strávil pár let, a že to sakra umí! Taky ale umí zahodit tutovky, nemůžu ho jenom chválit. Je to super člověk i mimo hřiště, jeho integrace do týmu proběhla během jednoho večera po zápase na Kosoři a věřím, že si naši vesničku zamiloval.

Ilustrační foto
Historický úspěch Velvar, lídra ČFL přejely 4:0!

PETR HAŠEK