Když se ale trochu vrátíme k minulému zápasu proti Havířovu, už tam jste měl mít bod za přihrávku na třetí gól, který vám ale oficiální statistiky zatím nepřiznaly…
Nevím, neřeším to. Když mi to nepřipsali, tak nepřipsali. Tam jsem alespoň pomohl, abychom vyhráli. Prostě bych radši bral to vítězství.

Můžete trochu popsat, jak se zrodila vaše první oficiálně přiznaná přihrávka?
Hráli jsme čtyři na čtyři. Něco jsme chtěli zkusit po buly. Pleky z toho málem dal gól a puk se odrazil zpátky k nám. Vyjel jsem a viděl jsem, jak Pleky jede mezi beky, tak jsem mu poslal puk. A skvěle to trefil.

Ještě za bezbrankového stavu jste mohl sám skórovat. Kolik chybělo?
Abych zvedl hlavu a viděl, že proti mně jede hráč. Snažil jsem se to co nejrychleji prostřelit. Kdybych zachoval trochu klidu, mohlo to dopadnout jinak.

Jednou ze slabin obrany je zatím nevýrazná střelba. Vidíte to také tak?
Máte pravdu, musíme střílet víc. Na branku, aby tam puk vůbec doletěl. Sám jsem dnes ani nevystřelil na brankáře. To je špatně.

Byl jste u gólu v prodloužení, který padl v početní nevýhodě. Dalo se mu nějak zabránit?
Vždycky se s tím dá něco dělat. Asi jsem mohl být líp postavený. Ale zatím nevím, neviděl jsem to. Byla to trochu smůla. Hráli jsme tři proti pěti, k tomu se tam ještě zlomila hokejka, tak by se dalo říct, že jsme byli na ledě jen ve dvou.

Máte od trenérů velkou důvěru, která se projevuje i tím, že dostáváte hodně času na ledě. Můžete si pro svůj růst přát něco víc?
Asi ne. V Kladně dostávám vše, co potřebuji. Jsem za to hrozně rád. Musím pořád dokazovat, že si to zasloužím. Ještě bych to měl víc zúročit a víc trenérům důvěru oplatit.

V Litoměřicích se na ledě občas ostřilo, k vidění byly i potyčky. Nejste zrovna vysoké postavy, nebál byste se do nějaké bitky také zapojit?
Kdyby to bylo za nějakého kluka z týmu, tak bych vůbec neřešil, jestli jsem malý nebo velký. Šel bych do toho. Pro kluky z týmu udělám cokoliv.

O Matyáši Šapovalivovi se ví, že mohl jít do finské juniorky. Měl jste podobné nabídky?
Neměl. A ani kdyby něco přišlo, jinam bych jít nechtěl. Chtěl jsem zůstat v Kladně.

Je pro vás třeba výhoda, že právě v Matyáši Šapovalivovi máte dalšího hodně mladého kluka v kabině?
Je fajn si pokecat s někým, kdo je podobně starý jako já. Ale starší kluci nás vzali úplně skvěle. Jsou to hrozně fajn kluci, kteří nám se vším pomůžou.

V hovorech o vás padá přirovnání vaší hry k Torey Krugovi či marku Židlickému. Vidíte se v jednom z nich či v někomu úplně jiném?
Asi jsem více podobný Krugovi.. Moc rád na něj koukám, jak hraje. Ale i od Marka Židlického si chci něco vzít. Ale že bych se k němu přirovnával, to zatím opravdu ne.

Hrajete hodně kreativně a při tom pochopitelně vznikají i chyby. Jak moc je to těžké na psychiku?
Je to těžké. Na psychice musím ještě zapracovat. Často mě chyba mrzí zbytečně dlouho. Musím na ledě zapomenout a jít dál. To se musím ještě pořádně naučit.

Mluví vám třeba rodiče do vaší hry?
Nemluví. Od toho tam jsou trenéři. Rodiče mě podporují úplně neskutečným způsobem. Když něco trenéři vidí, řeknou mi. Ale rozhodně to není by mě hodnotili po každém zápase.

Hrajete v obranné dvojici s Američanem Zachem Fryem. Jak mezi vámi funguje komunikace? Zvládáte angličtinu?
Základní fráze tam jsou. Musí na mě mluvit pomalu, ale on mi rozumí, já zase jemu. Je to pro mě škola.

Jste ze Sokolova, jak jste se do Kladna dostal?
Přišel jsem v osmé třídě, protože o mě byl zájem. To byl jeden z hlavních důvodů. Kladno mi doporučil i trenér ze Sokolova, který tady hrával. Věděl jsem, že to bude nejlepší pro můj růst a to se potvrzuje. Takže jsem moc rád, že jsem sem šel.

Jan Šejhl