Stavba kachlové pece:

| Video: Youtube

Zkušenosti z Německa

Pan Láznička je vyučeným elektrikářem, ale zamiloval si kachlová kamna. „Chtěl jsem je umět stavět. Řemeslu jsem se naučil a leccos z něho odkoukal v Německu. Tam mi ochotně všechno ukázali. U nás si každý dost hájil svoje know-how,“ říká majitel kamnářské firmy, který je už dlouhá léta členem cechu kamnářů.

Za komunistů u nás nebyla přímo kamnářská škola a staří mistři pomalu odcházeli. „Po revoluci se poměry uvolnily, rozšířily se i možnosti v budování a vylepšování obydlí, a tak lidi leccos odkoukali v Německu a začali to dělat pořádně,“ vzpomíná kamnář na obrodu řemesla u nás.

Dnes už je i u nás možnost kamnářské rekvalifikace, avšak zájem o ni není podle Jaromíra Lázničky zrovna velký.


Nahrává se anketa ...

„Je to opravdu těžká práce. Taková kachlová kamna se stavějí klidně týden nebo i čtrnáct dní, ke stavbě potřebujete dost znalostí, některé věci je třeba spočítat. Ta práce vás musí chytit, abyste ji dělali pořádně,“ vysvětluje.

Pec pro líného Honzu

Majitel firmy KALA (KAmna LÁznička) připomíná, že stavba či instalace kamen v obydlí je širší pojem: „Někdo si představuje vyloženě kachlová kamna, ale pak si uvědomí, že se spokojí s krbovými kamny, která jsou přenosná a lehce namontovatelná. Zase ovšem postrádají sálavou schopnost a nejde z nich rozvést teplý vzduch do jiných místností. Ale doba a technologie pokročily, dražší krbová kamna z mastku, což je lávový kámen, už dnes také udrží teplotu šest až osm hodin.“

Podle něj Jaromíra Lázničky se dnes dají postavit kamna, která vytopí celý dům: „Navrhujeme stylová a zároveň užitková řešení – podle plánů domu, přívodu vzduchu, dokonce i podle chodu rodiny. Pokud počítáte s kamny jako s důležitým zdrojem tepla, je dobré to zohlednit už při návrzích. Když třeba navrhujeme klasický sporák, je třeba ho přizpůsobit výšce lidí, jimž bude primárně sloužit.“

Pravá kachlová kamna však sestávají ze dvou či tří tun hmoty, a jak říká mistr Láznička: „Když jsou kamna správně postavená – samozřejmě i z hlediska tahu – udrží teplo i čtyřiadvacet hodin.“

Poměrně oblíbené jsou v interiérech moderní krbové vložky, plechové nebo litinové. Krbovou vestavbu zvládne udělat i šikovnější řemeslník.

„Hodně od nás odkoukají zedníci, když v domech pracujeme. Vložka se jednoduše obestaví deskami, které se dají sešroubovat. A pak se to obloží dlažbou nebo natáhne omítkou. Ale vložka by měla být odborně napojená na komín,“ říká Jaromír Láznička.

Jeho firma postaví i pec s ležením. „Jasně, klidně vám postavíme klasickou pec pro líného Honzu,“ směje se mistr kamnář.

Poptávka je stále velká

Poptávka po krbových obestavbách, krbových kamnech a „kachláčích“ je pořád velká. Zhruba 80 procent poptávek se týká stálého bydlení a zbytek připadá na rekreační objekty, ale třeba i restaurace.

Krbové vložky jsou dnes hodně designové, tudíž vyhledávané pro moderní interiéry. Mohou být sálavé, obložené kachli, jakož i se speciálními povrchy, které imitují třeba betonové stěrky. Způsobů je hodně, každý je originál.

„Působíme v okruhu asi stovky kilometrů, ale něco stavíme třeba i v Krkonoších. Děláme kolem sta realizací ročně, což je hodně. Víc bychom už nezvládli,“ říká Jaromír Láznička, jehož firma se skládá z osmi lidí. Kamnařině se věnují i oba synové. „Jsem rád, že se řemeslo podědilo,“ přiznává.

Na jednom díle pracují obyčejně dva kamnáři: „Pro jednoho by to bylo moc práce, ve třech už by byl jeden navíc. Dva pracanti jsou akorát.“

Mistr kamnář podotýká, že kachlová kamna si lidé zamilují. Někdo je prý zprvu chce třeba jen jako stylový prvek v domě, dokonce s tím, že v nich zatopí sotva jednou ročně…

„A pak si na jejich příjemné teplo zvykne tak, že mu přijde kontrola od plynařů, jestli nemá černý odběr, protože mu dramaticky klesne spotřeba plynu,“ dává Jaromír Láznička k dobru příběh jednoho ze zákazníků.

Kachlová kamna jsou velké sousto

I královská kamnářská disciplína – kachlová kamna – přijala moderní technologie, které usnadňují jak jejich stavbu, tak užívání, a také prodlužují jejich životnost. Zakouření v interiéru je minimální, obsluha relativně čistá.

Kamnář také upozorňuje, že se do kamen vyplatí instalovat elektronickou regulační klapku, která topení zefektivní a učiní komfortnějším. „Klapka uzavírá přívod studeného vzduchu, a tím se kamna nevychlazují,“ vysvětluje.

Jaromír Láznička coby vyznavač příjemného sálavého tepla samozřejmě kachlová kamna velebí: „Já fandím sálání – aby se těleso kamen nabilo a sálalo teplo do místnosti. To je cílem hry. Ne aby všechno hned vyletělo komínem.“

Podle profesionálního kamnáře je stavba kachlových kamen pro amatéra dosti náročná, i když nikoli nemožná.

„Určitě jsou šikovní lidé, kteří by je postavit dokázali, ale přece jen je k tomu potřeba dost věcí nastudovat – a internet neradí ve všem úplně dobře. Při samotné práci zase čelíte různým technickým problémům, chování materiálu, musíte si umět poradit s nepřesnostmi. Je dobré mít všechno rozkreslené a zároveň počítat s tím, že všechno dopředu nevymyslíte… Prostě je toho hodně,“ vypočítává.

Je samozřejmé, že u kamen nejde jen o účelnost a efektivitu, ale také o bezpečnost, takže by měla splňovat platné kamnářské, respektive kominické normy. „Kutilové a hobíci se často pouštějí do venkovních krbů a udíren. Rádi se nám i pochlubí a my jim i ochotně poradíme. Ale do interiérových kachlových kamen se pustí opravdu málokdo,“ říká Jaromír Láznička.

Cihly, bobrovky a šamot…

A jak se dřív stavěla klasická kachlová kamna? Vzaly se cihly a střešní bobrovky, ty se daly pod ohniště, přidal se kus šamotu – z toho se vyvázalo ohniště.

„Samozřejmostí je jízek, který odráží plamen proti plátům, odkud směřuje pod kobku, kde byl tah udělaný tak, aby oběhl celou troubu a teprve pak šel do komína. Všechno, co je ve styku s ohněm, bylo šamotové. Za tím už mohly být obyčejné pálené cihly,“ přibližuje Jaromír Láznička.

close Krb interiér vždy zútulní. info Zdroj: se souhlasem firmy KALA zoom_in Krb interiér vždy zútulní. Dřív se kamna stavěla také rovnou z kachlů spojovaných na hlínu, klasickou hrnčířskou „maznici“. Kachle se tak daly i rozebrat a kamna se mohla znovu postavit na jiném místě. Jaromír Láznička říká, že mistr řemesla umí kamna zbudovat i za dva nebo tři dny, ale je nutné dodržet technologické přestávky.

„Dneska práci hodně usnadňují moderní tmely a lepidla. Tahy musejí být dokonale utěsněné a odizolované. Dobré jsou také speciální spárovačky – já třeba dávám přednost akrylovým před práškovými. Hotová postavená kamna by ale každopádně měla tři týdny vysychat a větrat, než se v nich poprvé zatopí. Netrpěliví zákazníci kamnáře občas viní, když na kamnech objeví praskliny, ale přitom sami zkazili jejich dílo tím, že v kamnech předčasně zatopili,“ upozorňuje.

Pokud je amatérská stavba kachlových kamen náročná, totéž by se dalo říci i o výrobě vlastních kachlů.

„Je to náročné především energeticky, protože k vypálení potřebujete teplotu tisíc stupňů,“ říká kamnář Láznička.

Ve formě se z vyšlechtěné maznice vytvoří základ kachle. Ten jde na první vypálení – čímž vznikne takzvaný střep. Střep se upraví, aby se na něj dala nanést glazura, a potom jde znovu do pece na tisíc stupňů. K tomu účelu je zapotřebí speciální pec, nebo se používaly venkovní milíře, v nichž se pálilo dřevěné uhlí. Takže výroba kachlů ve větším množství je v domácích podmínkách těžko proveditelná.

Kachlová kamna:

V naší republice se výrobě kachlů věnuje více firem, kamnářství KALA spolupracuje mimo jiné s keramičkou Hein nebo MK profi i dalšími. Jen pro představu: jediný kus speciálního kachle například z Rakouska či Německa může stát i 50 tisíc korun. Pak už nepřekvapí, že projekty kachlových kamen začínají na 150 tisících, ale s pecí pro líného Honzu se můžete dostat klidně i na tři čtvrtě milionu…

Jaromír Láznička upozorňuje, že na kachlích se vyskytují jemné praskliny, které zákazníky někdy znepokojí, přitom však nejde o vadu. Naopak – mikropraskliny, takzvaný haris, umožňují tepelnou roztažnost kachle, která je žádoucí. „Není třeba se toho bát,“ říká kamnář.

Na dřevě záleží

Kamna ožijí ohněm z praskajících polen. „Přepjatý ekologismus dnes brojí i proti pálení dřeva, přitom já to považuju za součást přirozeného koloběhu – dřevo v lese vyroste, pak se spálí, popel, který obsahuje draslík, fosfor a vápník, přijde znovu do země, ze které zase vyrostou stromy, a tak jde o přirozený cyklus,“ říká Jaromír Láznička.

Jako topivo rozhodně upřednostňuje tvrdé dřevo – jasan, habr, akát, dub, buk – kvůli velké výhřevnosti a menšímu množství popela. Třeba topol je podle něj zcela nevhodný. Příčinou je malá výhřevnost a hodně sazí. Podobné je to s lípou. Olše je prý dobrá na uzení, ale popela je víc.

close 'Když si to bude zákazník přát, rádi mu postavíme pec i s ležením,' říká Jaromír Láznička. info Zdroj: se souhlasem firmy KALA zoom_in „Když si to bude zákazník přát, rádi mu postavíme pec i s ležením,“ říká Jaromír Láznička.

Kamnář také varuje před přetápěním kamen: „Když dáte dřeva trochu víc nebo míň, nic se neděje, ale pokud kamna přeplníte a rozhicujete příliš, tlakem se roztáhnou přes svůj limit, a pak už nemají sílu vrátit se zpátky a praskají. Střezte se taky vlhkého dřeva. Někdy z polen doslova kape voda, a tyhle teplotní šoky většinou nevydrží litinové rošty. Taky rupnou.“

Kamnář radí nechat dřevo na zátop první rok klidně venku, třeba i na dešti. Další rok ho zakrýt, aby jen profukovalo. Potom ho uskladnit do kůlny nebo garáže, kde finálně proschne. „Potom krásně hoří a na oheň se i pěkně kouká. Nemluvě o větší čistotě skla u kamen i spalinových cest.“

Jaromír Láznička ještě připomíná, že z kamen s krbovou vložkou lze s pomocí šamotových výměníků rozvést teplo do několika místností. Kamnářské projekty se realizují i ve dřevostavbách, kde je to jen složitější z hlediska tepelné izolace a úprav podlahy.

„Je taky dobré pamatovat na fakt, že k samozápalu dřeva stačí podmínky, kdy se dřevo prohřeje na osmdesát až sto stupňů. To se může stát, když chytí saze v komíně – rázem je v něm tisíc stupňů, takže komínové cihly se zahřejí na tři stovky, a trámy, které s nimi sousedí, můžou chytit. Dvacet let se nic nestane a najednou je problém,“ varuje kamnář.

Upzorňuje také na zákeřnost „přidušených“ zavřených kamen (o oxidu uhelnatém nemluvě): „Rozpálená kamna se nesmějí úplně uzavřít, aby se v nich nevytvořil přebytek plynu. Ten by potom mohl při otevření dvířek v podobě plamene vyběhnout i metr před kamna a nedejbože vybuchnout.“

Povídání však mistr kamnář uzavírá poeticky: „Hodně lidí mi říká, že do plápolajícího ohně v kamnech se dívají raději než na televizi. Vidí prý něco naturálního, přímého, něco, co jim nelže. Je to krása, a přitom všichni víme, že když tam sáhneme, spálíme se. Ale televize vás pořád něčím balamutí. U ní nevíte, na čem jste.“