Kliknutím zvětšíteV bývalém železničním depu v Lužné u Rakovníka vládl na přelomu dubna a května čilý ruch. Zdejší zaměstnanci se totiž právě dozvěděli, že s velkou pravděpodobností budou moci v polovině května zahájit letošní sezonu a otevřít pro veřejnost. Proto mají naspěch, aby stihli všechno nezbytné připravit.
Na prostorném kolejišti a přilehlých odstavných kolejích se v jarním slunci lesknou kabiny historických lokomotiv s poetickými názvy a jejich mohutné reflektory působí jako z jiného světa.
Nejcennějšími zdejšími exponáty jsou parní lokomotivy Kafemlejnek, Matylda, Všudybylka, Heligón, Malý bejček, Pětikolák, Kremák, Papoušek nebo Albatros, svou elegancí a odvážným designem ovšem upoutají také motorové vozy Hurvínek, Orchestrion, Singrovka nebo Kredenc, motorové lokomotivy Prasátko, Rosnička, Hektor, Brejlovec, Čmelák, těžkotonážní Sergej i modernější elektrické Koloběžka nebo Bobina.
„Už jen ta láskyplná i vtipná jména, které jim naši předkové dali, svědčí o blízkém, skoro něžném vztahu, jaký k nim chovali, a obětavé péči, kterou jejich údržbě věnovali,“ usmívá se dlouholetý správce zdejší železniční expozice František Kaplan, který je naším trpělivým průvodcem.
Peníze, ruce a srdce
„Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že by se z koníčku, jakým je moje záliba v historických vlacích, mohl stát regulérní způsob, jak pomáhat dostat ty krásné staré lokomotivy a vagony zpátky na české tratě a mezi lidi. Jsem hodně vděčný, že moje hobby se stalo mou profesí,“ přidává se k nám ředitel Centra historických kolejových vozidel ČD ing. Marek Plochý a upřesňuje, že muzeu se dvěma desítkami zaměstnanců pravidelně při údržbě a opravách strojů pomáhá asi 250 dobrovolníků z celé země.
Spolků nadšenců, opravujících staré lokomotivy a vagony, je u nás podle jeho slov celá řada. Někde mají jednu jedinou parní lokomotivu, jinde třeba jenom vagon, kde dělají výstavky.
„Dlouhou dobu dobře znám spousty těch nadšených chlapů ze všech koutů republiky, kteří ve volném čase v depech pro radost opravují a udržují staré vlaky, protože bez nich by se velké množství skvostů nikdy nepodařilo zachovat pro další generace. České dráhy do toho investují určité množství finančních prostředků a ti chlapi do toho zase dávají ruce a srdce. To je k nezaplacení, klobouk před nimi dolů. Bez této spolupráce by to nefungovalo,“ dodává Marek Plochý.
Stroje s charakterem
„Všechny ty mechanické pohony jsou zvenku viditelné, zatímco na dnešních lokomotivách nevidíte nic. Navíc vydávají velice osobité zvuky a vůně, jedinečný výraz jim dodávají i reflektory a samozřejmě oheň v peci, odletující jiskry, bublající vroucí voda a syčící pára. Každý stroj měl svůj charakter a personál se o něj s láskou staral. Známý film s Jaroslavem Marvanem Železný dědek o něžném vztahu strojvůdce k parní lokomotivě Líze v tomto smyslu vůbec nepřeháněl,“ zamýšlí se František Kaplan.
„Mrzí mě takový ten přezíravý postoj k železnici ve srovnání s tím, jaký je o ni zájem v Německu nebo v Rakousku, o Anglii ani nemluvě.“
Navíc už po roce 1918, když se u nás parní lokomotivy začaly vyrábět, se rychle vytvořilo cosi jako „národní lokomotivní škola“, která si brzy získala po celém světě výborný zvuk. Československé mašiny z té doby byly jedny z nejhezčích vůbec, vyhrály celou řadu ocenění na výstavách a veletrzích a byl o ně velký zájem.
A jejich strojvedoucí? To byli páni! Říkávalo se jim „černá šlechta“.
„O to víc mě v současné době mrzí takový ten přezíravý postoj k železnici ve srovnání s tím, jaký je o ni zájem v Německu nebo v Rakousku, o Anglii ani nemluvě. V důsledku historického vývoje se u nás bohužel železnici začalo pohrdavě přezdívat ,socka‘, a to se nejspíš jen tak nezmění,“ podotýká smutně František Kaplan.
Zachránci krušnohorské dráhy
Další úctyhodný příběh o záchraně důležité části české železniční historie napsali v minulých letech nadšenci z Klubu přátel Krušnohorské železnice, vybudované ve druhé polovině 19. století z Mostu přes Dubí do Moldavy v Krušných horách s napojením do sousedního Saska, kde se nacházela vhodná odbytiště mosteckého uhlí.
„Naše sdružení vzniklo spontánně v roce 1996, kdy vážně hrozilo uzavření celé krušnohorské trati a její postupná likvidace. Nedalo nám to – jsme zdejší a máme k naší romantické trati silný vztah, proto jsme se sešli na nádraží v Moldavě v čekárně a začali dělat pro její záchranu všechno, co jsme mohli,“ říká zakládající člen klubu Martin Müller, jenž spolu s kamarády bojoval za zachování trati a sbíral podpisy pod petici, kterou předali do parlamentu.
V roce 1998 slavili první významný úspěch: ministerstvo kultury prohlásilo tuto trať za kulturní památku. Dosáhli tím toho, že majitel trati, což je správa železnic, ji nemohl zrušit a musel se o ni začít starat. Krušnohorská železnice je v současné době sjízdná do Moldavy, na saské straně chybí asi osm kilometrů kolejí.
„Do budoucna hledíme s nadějí i smíšenými pocity. Na jedné straně bylo podepsáno memorandum mezi Saskem a Českou republikou, na jehož základě se připravuje studie proveditelnosti zprovoznění trati až do Saska. Problém je, že jde už asi o třetí takovou studii v pořadí, aniž by se někam pokročilo. Je to nekonečný boj několika nadšenců s byrokracií, a to přesto, že všechna města a obce podél trati nám pomáhají a snaží se s námi spolupracovat, protože železnice pro ně znamená významný přísun turistů,“ konstatuje Martin Müller.
Expozice Osek
V budově bývalého nádraží Osek-město spolek vybudoval miniaturní, ale nesmírně zajímavou železniční expozici. Její součástí je historický hradlový přístroj z období druhé světové války, cedule a jízdní řády, telefon na kliku, jímž si mohou děti navzájem volat z místnosti do místnosti, nejrůznější blikající návěstí a bzučáky.
Čekárna je upravená do retro stylu, připomínajícího její fungování v 70. letech, a zájemci si tu například sami mohou označit staré kartonové jízdenky. Velkým lákadlem pro malé i velké jsou tři funkční modely kolejišť s nádražími a tunely.
„Zájem je velký, a to je pro nás důkaz, že železnice pořád táhne a my neděláme svou dobrovolnickou práci zbytečně,“ usmívá se Martin Müller a opatrně staví na malé kolejiště miniaturní model motorového vláčku, který právě vykolejil v zatáčce před tunelem.
18
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
