V bývalém železničním depu v Lužné u Rakovníka vládl na přelomu dubna a května čilý ruch. Zdejší zaměstnanci se totiž právě dozvěděli, že s velkou pravděpodobností budou moci v polovině května zahájit letošní sezonu a otevřít pro veřejnost. Proto mají naspěch, aby stihli všechno nezbytné připravit.

Na prostorném kolejišti a přilehlých odstavných kolejích se v jarním slunci lesknou kabiny historických lokomotiv s poetickými názvy a jejich mohutné reflektory působí jako z jiného světa.

Parta nadšenců si postavila ve vlaku saunu.
OBRAZEM: Světový unikát. Parta nadšenců si postavila ve vlaku saunu

Nejcennějšími zdejšími exponáty jsou parní lokomotivy Kafemlejnek, Matylda, Všudybylka, Heligón, Malý bejček, Pětikolák, Kremák, Papoušek nebo Albatros, svou elegancí a odvážným designem ovšem upoutají také motorové vozy Hurvínek, Orchestrion, Singrovka nebo Kredenc, motorové lokomotivy Prasátko, Rosnička, Hektor, Brejlovec, Čmelák, těžkotonážní Sergej i modernější elektrické Koloběžka nebo Bobina.

„Už jen ta láskyplná i vtipná jména, které jim naši předkové dali, svědčí o blízkém, skoro něžném vztahu, jaký k nim chovali, a obětavé péči, kterou jejich údržbě věnovali,“ usmívá se dlouholetý správce zdejší železniční expozice František Kaplan, který je naším trpělivým průvodcem.

Peníze, ruce a srdce

„Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že by se z koníčku, jakým je moje záliba v historických vlacích, mohl stát regulérní způsob, jak pomáhat dostat ty krásné staré lokomotivy a vagony zpátky na české tratě a mezi lidi. Jsem hodně vděčný, že moje hobby se stalo mou profesí,“ přidává se k nám ředitel Centra historických kolejových vozidel ČD ing. Marek Plochý a upřesňuje, že muzeu se dvěma desítkami zaměstnanců pravidelně při údržbě a opravách strojů pomáhá asi 250 dobrovolníků z celé země.

Spolků nadšenců, opravujících staré lokomotivy a vagony, je u nás podle jeho slov celá řada. Někde mají jednu jedinou parní lokomotivu, jinde třeba jenom vagon, kde dělají výstavky.

Výroba průmyslové elektroniky v závodě v Příbrami, kde firma ročně zhotoví přes 70 tisíc kusů, z toho polovinu výrobní kapacity zabírají dodávky pro externí firmy
Český systém dobývá svět. Řídí jaderné elektrárny i supermoderní rychlovlaky

„Dlouhou dobu dobře znám spousty těch nadšených chlapů ze všech koutů republiky, kteří ve volném čase v depech pro radost opravují a udržují staré vlaky, protože bez nich by se velké množství skvostů nikdy nepodařilo zachovat pro další generace. České dráhy do toho investují určité množství finančních prostředků a ti chlapi do toho zase dávají ruce a srdce. To je k nezaplacení, klobouk před nimi dolů. Bez této spolupráce by to nefungovalo,“ dodává Marek Plochý.

Stroje s charakterem

„Všechny ty mechanické pohony jsou zvenku viditelné, zatímco na dnešních lokomotivách nevidíte nic. Navíc vydávají velice osobité zvuky a vůně, jedinečný výraz jim dodávají i reflektory a samozřejmě oheň v peci, odletující jiskry, bublající vroucí voda a syčící pára. Každý stroj měl svůj charakter a personál se o něj s láskou staral. Známý film s Jaroslavem Marvanem Železný dědek o něžném vztahu strojvůdce k parní lokomotivě Líze v tomto smyslu vůbec nepřeháněl,“ zamýšlí se František Kaplan.

„Mrzí mě takový ten přezíravý postoj k železnici ve srovnání s tím, jaký je o ni zájem v Německu nebo v Rakousku, o Anglii ani nemluvě.“

Navíc už po roce 1918, když se u nás parní lokomotivy začaly vyrábět, se rychle vytvořilo cosi jako „národní lokomotivní škola“, která si brzy získala po celém světě výborný zvuk. Československé mašiny z té doby byly jedny z nejhezčích vůbec, vyhrály celou řadu ocenění na výstavách a veletrzích a byl o ně velký zájem.

A jejich strojvedoucí? To byli páni! Říkávalo se jim „černá šlechta“.

„O to víc mě v současné době mrzí takový ten přezíravý postoj k železnici ve srovnání s tím, jaký je o ni zájem v Německu nebo v Rakousku, o Anglii ani nemluvě. V důsledku historického vývoje se u nás bohužel železnici začalo pohrdavě přezdívat ,socka‘, a to se nejspíš jen tak nezmění,“ podotýká smutně František Kaplan.

Zachránci krušnohorské dráhy

Další úctyhodný příběh o záchraně důležité části české železniční historie napsali v minulých letech nadšenci z Klubu přátel Krušnohorské železnice, vybudované ve druhé polovině 19. století z Mostu přes Dubí do Moldavy v Krušných horách s napojením do sousedního Saska, kde se nacházela vhodná odbytiště mosteckého uhlí.

Podoba nových vlaků pro České dráhy - řídící vůz.
Nové moderní vlaky pro Česko: pojedou rychlostí až 230 kilometrů za hodinu

„Naše sdružení vzniklo spontánně v roce 1996, kdy vážně hrozilo uzavření celé krušnohorské trati a její postupná likvidace. Nedalo nám to – jsme zdejší a máme k naší romantické trati silný vztah, proto jsme se sešli na nádraží v Moldavě v čekárně a začali dělat pro její záchranu všechno, co jsme mohli,“ říká zakládající člen klubu Martin Müller, jenž spolu s kamarády bojoval za zachování trati a sbíral podpisy pod petici, kterou předali do parlamentu.

V roce 1998 slavili první významný úspěch: ministerstvo kultury prohlásilo tuto trať za kulturní památku. Dosáhli tím toho, že majitel trati, což je správa železnic, ji nemohl zrušit a musel se o ni začít starat. Krušnohorská železnice je v současné době sjízdná do Moldavy, na saské straně chybí asi osm kilometrů kolejí.

„Do budoucna hledíme s nadějí i smíšenými pocity. Na jedné straně bylo podepsáno memorandum mezi Saskem a Českou republikou, na jehož základě se připravuje studie proveditelnosti zprovoznění trati až do Saska. Problém je, že jde už asi o třetí takovou studii v pořadí, aniž by se někam pokročilo. Je to nekonečný boj několika nadšenců s byrokracií, a to přesto, že všechna města a obce podél trati nám pomáhají a snaží se s námi spolupracovat, protože železnice pro ně znamená významný přísun turistů,“ konstatuje Martin Müller.

Expozice Osek

V budově bývalého nádraží Osek-město spolek vybudoval miniaturní, ale nesmírně zajímavou železniční expozici. Její součástí je historický hradlový přístroj z období druhé světové války, cedule a jízdní řády, telefon na kliku, jímž si mohou děti navzájem volat z místnosti do místnosti, nejrůznější blikající návěstí a bzučáky.

Vlakem z Prahy do Brna za hodinu. Sledujte debatu s odborníky
VIDEO: Vlakem z Prahy do Brna za hodinu. Podívejte se na debatu s odborníky

Čekárna je upravená do retro stylu, připomínajícího její fungování v 70. letech, a zájemci si tu například sami mohou označit staré kartonové jízdenky. Velkým lákadlem pro malé i velké jsou tři funkční modely kolejišť s nádražími a tunely.

„Zájem je velký, a to je pro nás důkaz, že železnice pořád táhne a my neděláme svou dobrovolnickou práci zbytečně,“ usmívá se Martin Müller a opatrně staví na malé kolejiště miniaturní model motorového vláčku, který právě vykolejil v zatáčce před tunelem.