Sedmadvacetiletý Jiří Kubát za sebou nemá nějakou oslnivou hráčskou kariéru. Trénování se ovšem věnuje skoro deset let. V Benátkách prošel všemi kategoriemi od nejmladších až po divizní A-tým, u kterého více než půl roku vypomáhal coby asistent Radka Laciny. „Rarita to asi je, ale já osobně to tak nevnímám. Beru to jako pro mě přirozený vývoj,“ říká ke své nové roli. Ve druhém podzimním pokračování rubriky Osobnost Deníku prozradil mim jiné, že byl na jaře z klubu už jednou nohou pryč nebo proč ve dvaceti skončil s hraním, respektive chytáním.

Máte za sebou první mistrovský zápas v Chotětově (porážka 0:3). Tak jaký byl?
První zápas byl pro mě a i pro kluky velmi těžký. Výborný soupeř, který bude hrát podle mého o postup, slušná návštěva, sestavu jsme trochu "lepili" a k tomu horké počasí, které nám při naší ne úplně ideální kondici také nepomohlo.

Cítil jste před utkáním nějakou zvýšenou nervozitu?
Nervozita před zápasem lehká byla, ale při první větě v kabině při předzápasové poradě byla pryč.

Jak se seběhlo, že jste převzal v létě tým po Lukáši Došlém?
Není úplně tajemstvím, že jsem byl v květnu tohoto roku už jednou nohou z klubu pryč a byl jsem skoro domluvený na trénování v jiném. Dá se říci, že na poslední chvíli mi bylo nabídnuto právě trénování B-týmu v Benátkách a já jsem se rozhodl tuto výzvu přijmout. Je to přece jenom dospělý fotbal. Moc takhle mladých trenérů muže netrénuje a bezpochyby je to i šance se ukázat.

Fotogalerie z utkání Chotětov - Benátky B:

Fotogalerie: I. B třída: Sokol Chotětov - SK Benátky n. J. B

Jaké jsou vaše dosavadní trenérské zkušenosti?
Trénuji skoro deset let a celou trenérskou kariéru jsem strávil v Benátkách nad Jizerou. Začínal jsem již v osmnácti jako asistent u starších žáků, které jsem následně trénoval i jako hlavní trenér. Následovalo trénování dorostu a několik let, kdy jsem měl na starosti přípravky. V posledních letech jsem působil u kategorie mladších žáků a zároveň i předminulou sezonu jako asistent u benáteckého A-týmu.

JIŘÍ KUBÁT
Bydliště: Benátky nad Jizerou
Narozen: 30.12.1995 v Mladé Boleslavi
Zaměstnání: dispečer AVE CZ odpadové hospodářství
Záliby: kromě fotbalu všechen sport a filmy
Oblíbené jídlo: řízek
Oblíbené pití: pivo (Plzeň)
Oblíbený film: Gladiátor
Oblíbená hudba: Kabát

Poslední zápas jste odchytal někdy v roce 2016. Jaká byla vaše hráčská kariéra a proč dále nepokračovala?
Hráčská kariéra moc dlouhá nebyla. Končil jsem postupem z okresního přeboru. Ve dvaceti letech jsem usoudil, že to na velkou kariéru nevypadá. V té době jsem už trénoval a začínal jsem s pískáním. Všechny tři věci dohromady ale moc skloubit nešly, a tak jsem se rozhodl, že s chytáním skončím a budu se věnovat pouze trénování a funkci rozhodčího. Nyní už ale pouze trénuji. Kromě B-týmu mám na starosti v Benátkách i přípravky. Do branky si ale pořád čas od času na tréninku vlezu, a tak nikdy neříkej nikdy (s úsměvem).

Máte nějaký trenérský vzor?
Trenérský vzor asi úplně ne. Trenérsky se mi ale líbí Jindřich Trpišovský a z ciziny se třeba práce Mikela Artety. Co se týče inspirace, tak nejvíc čerpám od trenérů, kteří mě trénovali a se kterými jsem mohl pracovat, nebo jejich práci sledovat – P. Jícha, J. Mašek, J. Tichai a další.

Jaký trenérský styl vyznáváte, nebo byste chtěl vyznávat?
Každý trenér vám řekne, že by chtěl hrát útočný fotbal, dávat hodně branek a bavit fanoušky, to je samozřejmě i můj případ, ale realita je občas jiná. Byl bych rád, kdybychom se na hřišti prezentovali kombinačním fotbalem, vysokým pressingem a byli zdravě agresivní.

Kam byste to chtěl jako trenér dotáhnout?
Kdybych jednou dosáhl nejvyšších amatérských soutěží (divize, ČFL), tak bych byl určitě spokojený. Přede mnou je ale ještě spousta studia, tvrdé práce a v neposlední řadě praxe. Teď jsem trenérem benáteckého béčka a dál zatím rozhodně nekoukám.

Jaké jsou cíle béčka?
S ohledem na jarní část minulé sezony, která se klukům moc nepovedla, nemáme cíle vysoké. Všichni bychom byli rádi, kdybychom skončili v lepší půlce tabulky. Víme, že bude padat pět až šest týmů a rozhodně nechceme mít sestupové starosti. To jsou cíle, co se týká umístění. Jelikož jsme rezerva, tak další náš cíl by měl být a je zapojit co nejvíce dorostenců, ať už bývalých nebo současných, do dospělého fotbalu a třeba někoho i posunou do A-týmu, nebo do některého z týmů hrajících vyšší soutěž.

V kádru máte vesměs mladíky, tam předpokládám nebude s autoritou problém. Jak to máte v případě starších hráčů, respektive třeba áčkařů, s nimiž rovněž komunikujete a spolupracujete?
S autoritou u kluků problém nemám, ani jsem, doufám, nikdy neměl. Jelikož jsem přišel k týmu, kde všichni hráči byli mladší než já a většinu z nich jsem již v mládeži trénoval, tak si myslím, že v tomhle by problém nastat neměl. A kluky, co jsou starší, jsem si přivedl sám a velmi dobře je znám. Samozřejmě je to ale všechno o přístupu. Rozhodně nemůžu být diktátor a generál, ale musím volit trochu kamarádštější přístup. Beru se jako jeden z nich a doufám, že i kluci mě tak berou. Vše je o vzájemném respektu. Kluky z áčka všechny znám a komunikace s nimi probíhá zatím bez problémů. To samé i s trenéry Tomášem Staňkem a Honzou Kyselou. Uznávám ale, že bude vtipné, jestli za nás někdy nastoupí třeba Radim Straka a bude mu z lavičky "šéfovat" kluk, co je skoro o dvacet let mladší (směje se).