Boleslavští fotbalisté jeli do Prahy na mistrovskou Slavii bodovat a své předsevzetí naplnili. Paradoxem ovšem je, že borci Pavla Hapala dali v podstatě pět branek, Slavia jedinou, a přesto byl výsledek 3:3. Tomu se říká smůla, i když každý kdo hrál fotbal ví, že vlastní branku někdy dáte ani nevíte jak.

Ten Hrdličkův „vlastenec“ při tom vypadal, že si snad jeho autor myslel, že ještě má na sobě sešívaný dres. Při druhé slavistické brance se Belaidův míč otřel o Procházkovu nohu, změnil směr a gólman Miller byl pak už bezmocný. Ale ty tři regulérní branky boleslavských do pražské sítě rozbušily srdíčka všech příznivců modrobílých, byla to óda na radost a v ten okamžik bylo jedno, kdo byl jejich finálním autorem.

Při troše štěstí jich mohlo být i víc, v tomto směru hosté dva body v pondělí ztratili.

Boleslav se vrátila k podzimním výkonům a již poněkolikáté v tomto ročníku zahrála pěkný fotbal, na který se jindy se závistí díváme do Anglie, Německa či Španělska. Prostě hrála s cílem vyhrát a ne zápas jen ubránit. Nutno ovšem také přiznat vysokou morálku domácích. Vstali v podstatě z mrtvých, v závěru zle boleslavským zatápěli a vyrovnali nechytatelnou střelou. Brankář Míra Miller sice nezaznamenal desátý úspěch do tabulky zápasů bez obdržené branky, ale chytil Slavii penaltu. Věřme, že elán Hapalovu týmu vydrží i na nedělní domácí zápas s Libercem, kdy by mělo být zas jednou vyprodáno.

JOSEF DONÁT