Byl milovníkem her FIFA a FIFA Manager. Počítačové hry ho inspirovaly natolik, že je zařadil do tréninkových programů. Jak? Fotbalový trenér Jan Javůrek z Mladé Boleslavi s nimi zpestřuje program na soustředěních. S trénováním se dostal do Německa, konkrétně do týmu Dynama Drážďany. A patří mezi vybranou třicítku v projektu Díky, trenére, který se snaží ocenit práci trenérů dětí a mládeže.

Jak se hraje FIFA Manager v podání Jana Javůrka? „Určím tři kapitány, každý má imaginární finanční budget a může si v uvozovkách koupit tým ze svých spoluhráčů," vysvětluje Javůrek, který působí jako šéftrenér mládeže v mladoboleslavském Sportingu. „Každý večer jsme odehráli turnaj každý s každým, když tým prohrál 8:1, pochopil, že je něco špatně. Poté docházelo k různým přestupům. Ceny se pohybovaly mezi 60 tisíci až 100 tisíci."
Samozřejmě se nejedná o reálné peníze. „Vždycky se poznalo, kdo chce mít v týmu kamarády nebo kdo staví vítězný tým," tvrdí Javůrek, který se snaží tréninky hodně zpestřit a hlavně dbá na to, aby při něm hráči samostatně mysleli. Jak? Třeba když jednou přišel na trénink a řekl: „Honzo, Petře – ve čtvrtek budete trénovat vy."

Ne, nejednalo se o nějakou lenost, spíše prozíravost trenéra. „Jednou za čas jsme nechali celou tréninkovou jednotku na pokynech dvou kluků z týmu, svěřenci se změnili v trenéry. Vždycky si s tím dají tu práci, vybírají cvičení, které je baví. A dostanou se do situace, ve kterých je šestnáct dětí neposlouchá," směje se Javůrek a hned dodá: „Takže mě pak automaticky berou a poslouchají více."

Trenér, rozhodčí a hráč, který kariéru tráví především v okresních a krajských soutěžích, v takové situaci v podstatě byl. Javůrek s tréninkem totiž začal už v 19 letech. „Když jsem skončil v dorostu, náš trenér chtěl odejít. A tak jsem to vzal já. Vedl jsem své bývalé spoluhráče a moc nás to bavilo. Trénovali jsme čtyřikrát v týdnu, každého jsme poráželi. Tím se to nastartovalo a začal jsem studovat trenérské licence," vypráví Javůrek, který bere inspiraci z Německa.

Jak se tam dostal? Na začátku navazujícího magisterského studia na vysoké škole ho učitelka Němčiny přemluvila s tím, ať vyjede na zahraniční stáž, že potřebují naplnit kvótu studentů. Javůrek si vybral Drážďany. „Napsal jsem do místního klubu, Dynama, okamžitě mi nabídli několik možností a já vybral práci se čtrnáctiletými, dělal jsem asistenta," popisuje Javůrek. „Dnes, když sleduji své bývalé svěřence, mohu je najít v juniorských družstvech Frankfurtu nebo Gladbachu, jeden se dokonce prokousal do A týmu Dynama Drážďany. Byl to krásný rok".

Jaké vidí největší rozdíly mezi Německem a domácím prostředím? „Velké. To, co jsem se naučil v Německu, jsem poté slyšel na školení A licencí. Největší rozdíly vidím hlavně v didaktice. V Česku bylo zvykem aplikovat hlavně autoritativní vedení tréninku – utíkej tam, utíkej tamhle. To v Německu se učí fotbal hlavně tak, že mají vyřešit úkol. Individuální řešení se potom s dětmi probírá," říká Javůrek, který nemá žádný konkrétní cíl. „Mě uspokojuje cesta, po které jdu. Chtěl bych v budoucnu trénovat profesionálně a fotbalem se živit, neboť mě neskutečně baví, dávat tomu všechen čas."