Pavlín Jirků byl na několik let posledním zástupcem mladoboleslavské rozhodcovské školy na ligové listině fotbalových rozhodčích.

Letos se ale objevil jeho nástupce. Je jím sedmadvacetiletý Ondřej Pechanec, jenž od léta figuruje právě na listině arbitrů pro nejvyšší českou soutěž. I když se během podzimu objevil jako hlavní sudí „jen" v zápasech druhé české nejvyšší soutěže, je snad jen otázkou času, kdy nakoukne i do Gambrinus ligy.

Ondřeji, představte se čtenářům Boleslavského deníku…
Narodil jsem se v říjnu 1986 v Mladé Boleslavi, kde jsem vyrůstal a žiji zde od narození. Jsem svobodný a nezadaný.

Jak jste se vlastně dostal k fotbalu?
Začínal jsem v šesti letech v FK Mladá Boleslav, kde jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi a prakticky jsem vyrostl na Městském stadionu v Mladé Boleslavi. Spolu s mojí fotbalovou kariérou začala i ta trenérská mého otce, dříve aktivního hráče a také krajského rozhodčího. Táta je dnes u boleslavského áčka jako asistent.

Jak jste se ale od hraní, dostal k pískání.
Když jsem cítil, že to z mojí strany na velkou fotbalovou kariéru nebude, tak jsem to zkusil s pískáním. Začal jsem v patnácti letech pískat mládežnické zápasy. V sedmnácti jsem začal pískat i dospělé. Dostal jsem tehdy výjimku, protože soutěže mužů lze pískat až dovršením plnoletosti. Od osmnácti jsem byl v krajských soutěžích, a od roku 2011 v ČFL. No a od léta jsem na ligové listině.

Co vlastně máte za školu? Nějakou speciální pro rozhodčí? A jaké je vaše civilní zaměstnání.
Působím jako OSVČ a kromě fotbalu mě živí práce pro mladoboleslavský florbalový oddíl Billy Boy a částečně také pomáhám v Centru 83 v Mladé Boleslavi. Speciální rozhodcovskou školu nemám, vystudoval jsem Univerzitu v Pardubicích, obor Resocializační pedagogika.

Jaká je vlastně příprava rozhodčího? Hráči pravidelně trénují, ale co vy?
Pokud nemám během týdne zápas, tak se připravuji asi třikrát během pěti dnů. Jde hlavně o fyzickou přípravu – běhání, posilovna, spinning atd. V zimě pak ještě, doufám, přibudou běžky. V profesionálních soutěžích navíc máme trenéra, který nám zasílá plán přípravy na jednotlivé dny, takže podle něj se snažím řídit.

Stíháte kromě fotbalu i jiné aktivity?
Moc volného času není. Pokud nejsem přímo aktivně na fotbalovém zápase, tak se snažím se připravovat nebo se věnovat florbalové práci. A rád si také zahraji futsal za Malibu, ale to už poslední dobou musím díky fotbalu také značně omezit.

Co třeba nějaké vzory? Ať už doma, nebo z cizích rozhodčích…
Z domácích se mi líbí naši nejlepší rozhodčí – Královec a Příhoda. Ze zahraničních bych jmenoval Angličana Weba a mladou generaci italských rozhodčích.

Kdo vám vlastně pomáhal v začátcích kariéry rozhodčího?
Nejdřív jednoznačně můj otec, který, jak už jsem říkal, pískal krajské soutěže. Ale nesmím zapomenout ani na starší kolegy z okresu – Martina a Mirka Vlkovi, Chovance, nebo Greša, kteří mě protáhli krajem vlastně až do ligy. Z těch dalších person pak pánové Liba nebo Bohuněk. Oba byli v minulosti ligovými a mezinárodními rozhodčími a nyní vykonávají stejnou funkci jako delegáti. Pan Bohuněk byl mým takzvaným mentorem – chodil se dívat na mé zápasy v kraji a svými radami mi pomáhal odstraňovat chyby a radil mi, jak na sobě dál pracovat.

Jak vnímáte výši odměn pro rozhodčí v Gambrinus lize?
Myslím, že výše odměn odpovídá náročnosti soutěže a je motivací pro to, aby na sobě člověk pracoval a vážil si šance pískat nejvyšší českou soutěž.

Ale vy jste ji ještě nepískal?
Jsem nováček na listině společné pro profesionální soutěže – Gambrinus ligu a Fotbalovou národní ligu. Během sezony jsem za týden odpískal okolo tří zápasů – ve druhé lize, dorostenecké, či juniorské soutěži a také Poháru České pošty. Několikrát jsem již také byl jako čtvrtý rozhodčí v nejvyšší soutěži.

Lákají vás i mezinárodní zápasy?
Koho by nelákaly? Ale to je pro mě ještě dlouhá cesta. Bude to stát ještě hodně práce a úsilí pro to, abych si zapískal Gambrinus ligu, kde bych se rád pro začátek otrkal a usadil.

Nějaká rada pro mladé začínající rozhodčí?
Hlavně se nenechat odradit. Začátek je těžký a první neúspěchy také přijdou. Ale když na sobě bude člověk pracovat, tak půjde nahoru.

Sledujete své následovníky v okresních soutěžích?
Určitě je potěšující, že stoupá počet kluků, kteří chtějí válčit s píšťalkou či praporkem. Velkým krokem dopředu je, že okresní přebor se píská ve třech arbitrech. V tom je Mladoboleslavsko světlou výjimkou.

A co říkáte na rozhodčí ženy?
Možná si na ně hráči a fanoušci nedovolí tolik vulgarit, což je do jisté míry jejich výhoda. Ale dovolím si tvrdit, že drtivá většina rozhodčích žen je ve svých soutěžích rovnocennými kolegyněmi mužským kolegům a já před holkama smekám klobouk.

PETR FENCL