V Edenu začínal u mladších kategorií a zároveň vypomáhal, kde bylo potřeba. Během dvou let se vypracoval na pozici profesionála, který měl v péči talentované brankáře týmů do čtrnácti, patnácti a šestnácti let. Zároveň získal licenci UEFA A a nejvyšší českou licenci trenéra brankářů.
Po třech letech přišel další posun. Tentokrát už ke gólmanům v třetiligové rezervě. Díky provázanosti obou týmů dospělých tak má velmi blízko k aktuálně nejlepší jedenáctce v zemi. Osmadvacetiletý inženýr ekonomie je v každodenním kontaktu nejen se svými kolegy, ale i samotnými brankáři z áčka.
„Na podzim jsem se věnoval například Antonínu Kinskému, synovi bývalého ligového brankáře, který s námi absolvoval spoustu zápasů a tréninků,“ zmiňuje nejmladšího z brankářského kvarteta na prvoligové soupisce.

Denys Luksík je od loňského roku pyšným tatínkemMimochodem zhruba v Kinského věku, tedy v osmnácti, se Luksík ve Slavii mihl rovněž jako gólman. Z kladenského SK, kam přešel jako žáček z Kralup, vyměnil hostování v dorostu Mladé Boleslavi právě za to ve vršovickém klubu. Nemělo ale dlouhého trvání a vedlo jen na lavičku béčka. Jaro už kroutil v pražském Meteoru. Jako čerstvě plnoletý si pak zachytal ještě divizi v Neratovicích, po kolečku „okolo komína“ – v Kralupech a Mělníku – přišel kvůli bolestem zad definitivní konec.
„Rozhodl jsem se naplno jít do trenéřiny, protože chytání pro mě bylo spíše jen utrpením,“ vrací se k osudové volbě. „V mládeži jsem okusil fotbal na té nejvyšší úrovni a v nejlepších podmínkách. Do chlapů už jsem ale potřebné štěstí neměl,“ ohlíží se za kariérou, které ale rozhodně nelituje.
„Hodnotím to kladně. Zkušenosti i kontakty, které jsem nasbíral v mládežnických top týmech, dnes mohu uplatňovat ve své práci,“ kvituje a vzpomíná na „vysokou brankářskou“ po boku Filipa Toncara, Oldřicha Pařízka či Martina Vaniaka.

Právě ikona svého řemesla Pařízek k sobě později sháněl k mládeži ve Slavii asistenta a oslovil svého někdejšího svěřence. Denys je mu za tuto šanci dodnes vděčný. Nejen, že se toho hodně přiučil, ale mohl se začít věnovat trénování na té nejvyšší úrovni.
„Slavia je v současné chvíli největším českým klubem. I proto jsou na nás kladeny stále větší nároky. Pracujeme s nejlepšími mladými hráči v republice a musíme je fotbalově vychovat a připravit do profesionálního fotbalu, ideálně pro A-tým. Slavia je značka a pracovat pro ni je radost, ale také odpovědnost,“ uvědomuje si kouč.
Tři roky v kuse se například podílel také na rozvoji Matyáše Vágnera, který loni debutoval za A-tým Slavie proti Glasgow Rangers a poté naskočil do několika ligových zápasů. Nyní chytá druhou ligu za Vlašim. „S většinou brankářů jsem začal pracovat v období jejich zhruba třinácti čtrnácti let, takže teprve uvidíme v nejbližších letech, kam se dostanou. Už nyní jsou ale zpravidla členy mládežnických reprezentací a začínají nakukovat do velkého fotbalu,“ těší Luksíka.

Věnovat se nepřestal ani každoročním brankářským kempům, s nimiž v Neratovicích začínal ještě předtím než přišlo laso ze Slavie. Pro děti pravidelně chystá se svým týmem i pestrý mimofotbalový program.
„Děti se k nám vrací a také přichází stále nové tváře. Je to pro nás signál, že to děláme dobře,“ pochvaluje si navzdory covidové době, byť rozjezd byl po prvním dlouhém lockdownu přece jen pomalejší. O to, že by dobrých brankářů bylo v budoucnu málo, strach nemá. Že se počty vracejí do normálu, jej přesvědčil i nedávný víkendový kemp. Další se na hlavním stadionu v Neratovicích odehraje hned po novém roce.
Na spolupráci s předním klubem Mělnicka Denys Luksík nedá dopustit. „Trvá skoro sedm let. Naší fotbalové škole se za tu dobu podařilo klub zásobit brankáři z naší stáje. Neratovice jsou jako největší klub na okrese pro brankáře ideální přestupní stanicí. Samotný klub dělá svou práci skvěle,“ je přesvědčený.
Zajímavost? Jeho fotbalová škola má i svou vlastní značku brankářských rukavic a nastupují v nich i profesionální brankáři.
Denys Luksík během jednoho z brankářských kempů, které pořádá v Neratovicích.#clanek|6261291#