Jaký pán, takový kmán, napadá mě při čtení reakce pana šéfredaktora Boleslavského deníku na kritické řádky vůči jeho podřízenému redaktorovi panu Bílkovi, jenž se zabýval neobjektivně a nepřesně rvačkou pana Řezníčka, toho času profesionálního fotbalisty ve službách FK Mladá Boleslav.

„Ligový fotbalista je na úrovni politika, herce, zpěváka. A my platíme za to, abychom se mohli dívat na jeho umění. Můžeme pískat, můžeme tleskat. On ale musí počítat s tím, že ho budeme sledovat i jinde než na hřišti,“ píše Jiří Macek, šéfredaktor Boleslavského deníku. To je ale přeci obrovská mýlka srovnávat společenské postavení politika s hercem, zpěvákem či sportovcem.

Politiky si občané platí z daní a podle toho na ně mohou i uplatňovat své představy o morálce a veřejném vystupování. Dokonce za své peníze mohou i žádat nakukovat do jeho soukromí, i když i v tomto případě bych byl opatrný tvrdit, že na to mají právo. Ale profese herce, zpěváka či sportovce jsou přeci jenom z jiného soudku. A na jejich soukromí nikdo nemá nárok. Ani morální, ani společenský a už vůbec ne vlastnický z pohledu povinného financování. Na rozdíl od zákonem povinných daní, z nichž jsou mimo jiné živení i politici, vstupenky na umění a sport si platí každý nepovinně a podle svého zájmu. Že je pod tlakem čtenářského populismu bulvární novináři strkají do jednoho pytle, je jiná věc. A notně pomýlená.

„Boleslavský fotbalista není anonymní osoba v davu. Repliku jeho dresu nosí fanoušci, skandují jeho jméno. Mají právo znát i to, proč na jedné straně rozdává radost a na druhé utrpení,“ pokračuje pan šéfredaktor Boleslavského deníku. A to je právě to pletení si dojmů s pojmy. Jestli někdo někomu fandí, jestli někdo někoho považuje za svůj vzor, nemá ještě žádné právo na jeho soukromí. To chcete, pane šéfredaktore říct, že když si koupím tričko s nápisem Boleslavský deník, mám automaticky právo vědět, co provádíte v redakci, mimo redakci, v soukromí ve dne i večer, za co utrácíte peníze, proč se perete, nebo právě neperete, proč …?

„Vyslovit nahlas svůj názor stojí dost odvahy. Novinář by to měl umět. Že to tak udělal redaktor Jaroslav Bílek, je věc, kterou schvaluji. A že se to mnohým nelíbí? Odpovídám: No a co? Pouštět se do debaty a reagovat na řádky uvedené novinářským kolegou, je zbytečné. Stačí si uvědomit jednu zásadní věc a každý pochopí, proč byly řádky v „Reakci“ napsané tak, jak byly. A já Honzovi jeho řádky v tu chvíli nemám za zlé. Vždyť vím, čí barvy hájí, za koho on kope.“

Moc nerozumím tomu, proč v této souvislosti píšete o odvaze? Také moc dobře nechápu, proč veřejně píšete, že Bílkův text schvalujete? To přeci s polemikou nad úrovni psaní a nakládání s fakty o Řezníčkovi vůbec nesouvisí. Taky mám dojem, že jste můj text vůbec nečetl. Já přeci o Bílkově textu ani o Boleslavském deníku nenapsal, že se mně nelíbí a už vůbec jsem nenapsal, že je bulvár. Jen jsem naznačil, že by měl být rozdíl mezi bulvárním a seriózním psaním. A závěrečná věta o tom, že víte, za koho Honza kope, je kopnutí nefér. Psal jsem to sám, psal jsem to za sebe a proto jsem se pod ta slova sám podepsal. Je od vás, pane šéfredaktore, neslušné zpochybňovat veřejně mé pohnutky. Já také veřejně nezpochybňuji pohnutky Bílkovy motivace, přestože si dovedu představit, kdo a jak mu rovnal a vedl myšlenky.