„Byl skvělý, chytil neuvěřitelně čtyři tutové góly, vždy se nějak vyšplhal k tyči,“ chválil po utkání dlouholetou jedničku trenér Mšena Jiří Guttenberg. „Myslím, že to byl celkově týmový výkon, kluci dobře bránili. Borek je silný tým a mně se zápas povedl. Sedlo mi to, ale určitě to nebyl výkon jednotlivce,“ říkal třiatřicetiletý gólman.

Podobně skromně se vyjádřil také ke třem vychytaným nulám v dosavadním průběhu jarní části nejvyšší okresní soutěže. „Myslím, že je to spíše zásluha obranné hry celého týmu. V posledních třech zápasech jsme se vzadu hodně zlepšili, takže je to týmová zásluha,“ uvedl.

K čistému kontu měl nakročeno také na Slavii, než jej v závěru utkání překonal hlavičkou vlastní spoluhráč Ondřej Šledr. „Paradoxně nejmenší hráč na hřišti,“ usmíval se Lukáš Miler.

Pro hosty už ale nešlo o nějakou výraznější komplikaci. S nadhledem to bral i Lukáš, který podle svých slov na zápasech bez inkasovaného gólu úplně nelpí, důležitější jsou body pro tým. „V našem okrese je těžké udržovat čistá konta konstantně,“ přidal důvod, proč tuto statistiku úplně nehlídá.

Že na jaře zavřel bránu už třikrát, což je víc než za celý podzim, pochopitelně dobře ví. A povedených zápasů bylo v poslední době ještě víc. „Myslím, že jsme se rozjeli. Porazili jsme silné soupeře, Řepín a Borek, a teď se těšíme na Čečelice. Doufáme, že završíme třízápasovou sérii dobrou hrou,“ vyhlížel duel s jedním z lídrů soutěže.

Mšeno prohrálo v odvetách zatím pouze dvakrát - v Byšicích a drtivě 0:7 s Vysokou. „Asi nás to nakoplo. Byli jsme přemotivovaní a chtěli Vysokou porazit, ale nevyšlo to. Pak se nám podařil jeden zápas, na něm jsme se chytli a řekli jsme si, že takhle musíme hrát dál. Poslední tři čtyři zápasy jsme dodržovali to, co nám trenér řekl a co jsme si vzali z nepovedených zápasů,“ pochvaloval si gólman.

Ve Mšeně Lukáš Miler kroutí sedmou sezonu, strávil v něm tak už největší část své kariéry. S fotbalem totiž začal až ve svých dvaceti letech. Do té doby hrál od pěti závodně národní házenou za Podlázky. A jeho post na hřišti? Tušíte správně: mezi třemi tyčemi. „Postoupili jsme od přeboru až do první ligy. Ta nejvyšší soutěž už byla časově moc náročná,“ objasnil, proč zvolil fotbal.

A znovu chytání. „Jen jsem změnil prostor za větší,“ usmívá se. Z házenkářské brány si přenesl skvělý postřeh, z čehož těží. Na druhou stranu si musel zvykat na větší prostor i častější vybíhání. Do pole ho to ale netáhlo. „V bráně mě to bavilo vždycky. Nikdy jsem nebyl úplně na běhání. Kluky obdivuji, jak zvládnou devadesát minut běhat,“ řekl.

Přes čtvrtou třídu v Nemyslovicích se dostal do Kropáčovy Vrutice, kde měl ale tvrdou konkurenci v Manželovi. Když se pak přes současného spoluhráče Šledra dozvěděl, že ve Mšeně shání brankáře, přešel tam.

I když je na stadionu, kde se jezdívala i špičková plochá dráha, spokojený, přemýšlí v současné době o změně působiště. „Mám nabídku z Bezna, kde bydlím. Měl bych to všechno blíž,“ argumentuje. Definitivní to prý i přes určitý příslib ale ještě není. Záležet nejspíš bude i na tom, jak Bezno dopadne v sezoně a zda udrží přebor.

A když zrovna nehraje fotbal a není v práci ve „škodovce“, tráví Lukáš čas hlavně s rodinou. „Máme prcka, což je největší každodenní koníček,“ uzavřel.


Načítám tabulku ...